Článek
Rozpočet více než třetina miliardy (350 miliónů) a soupiska, že by se za ni nemusel stydět žádný klub KHL. Majitel Dynama Petr Dědek sebevědomě před sezónou vyhlásil útok na prvenství v Lize mistrů, Sprengler Cupu i extralize. Naděje na splnění dvou z těchto vytyčených met skončily v nejzazším možném termínu.
Základ všech problémů - špatné jednání s trenéry
Pardubice se v současné době staly v hokejovém prostředí synonymem nejen nejbohatšího klubu, ale zároveň také klubu, který nejhůře zachází se svými trenéry. Ukončení spolupráce s Radimem Rulíkem (v současnosti českým trenérem číslo 1) poté, kdy po prohraném semifinále s Třincem prohlásil, že soupeř byl v herních detailech lepší, byla první a zřejmě i největší chyba majitele Dynama Petra Dědka. Rulík ukázal jak v juniorské, tak v seniorské reprezentaci, že je úspěšným koučem s dlouhodobou vizí.
Aféra s Rulíkovým nástupcem Václavem Varaďou, která skončila u soudu, je už mediálně známou ukázkou toho, že si Petr Dědek s dodržováním smluv nedělá žádnou hlavu. Po podepsání sedmileté smlouvy neměl Varaďa možnost dokončit ani první sezónou ve východočeském klubu. Rozdílné názory majitel Dynama prostě neodpouští.
Následně přišla kratší anabáze s Markem Zadinou, který sice prezentoval naprosto stejné názory, jaké hlásá Petr Dědek, ale herní projev týmu postrádal pod jeho vedením potřebnou koncepční kvalitu. Jakmile mu bylo sděleno, že jako trenér má sice plnou důvěru, nicméně se vedení poohlíží po posílení trenérského postu, raději dobrovolně rezignoval.
A stejné neprofesionality se klubové vedení dopustilo i v případě současného trenéra Václava Baďoučka. Po jeho příchodu se výkony týmu stabilizovaly a vypadalo to, že se Pardubice konečně budou moci konsolidovat a ustálit herně i personálně. Avšak místo toho, aby Dědek Baďoučkovi řekl: „Jsi hlavní trenér, vyber si podle sebe asistenta, kterému věříš a který má stejnou hokejovou vizi jako ty,“ jako se to dělá ve všech fungujících klubech, opět musel majitel Dynama dát průchod svému egu a najmout pro změnu trenéra ze zamoří. Udělal tedy další věc, která papírové soupisce dodá ještě větší punc výjimečnosti, z dlouhodobého koncepčního hlediska však nemá žádný smysl.
Práce bez dlouhodobé koncepce
O tom, že peníze nejsou všechno, se majitel klubu Petr Dědek má možnost přesvědčit už třetí rok po sobě. Bez dlouhodobé koncepční práce se prostě zdravý tým vybudovat nedá. Petr Dědek má v realizačním týmu kolem sebe zkušené hokejisty, bývalým extraligovým kanonýrem Petrem Sýkorou počínaje a expertem České televize Davidem Pospíšilem konče. Je tedy s podivem, že nikdo z nich nedokáže bohatému majiteli vysvětlit základní pravidlo - že hokejový tým není soukromá podnikatelská firma a bez týmové spolupráce, důvěry a férového jednání prostě nikdy fungovat nemůže. Na druhé straně si jsou nepochybně vědomi toho, že kdo měl v minulosti jiné názory než Petr Dědek, musel se z klubu okamžitě poroučet.
Velkým pozitivem klubu je sázka na české hráče a ve velké míře dokonce na odchovance klubu. Pardubický hokej vychoval řadu hokejistů evropské, či dokonce světové úrovně, a má tedy z čeho vybírat. Proto lze těžko pochopit výměnu Tomáše Zohorny do Českých Budějovic, jenž byl vždy symbolem klubové věrnosti a týmové bojovnosti. Byla by nepochybně škoda, kdyby poměrně jasně vytyčenou cestu klubových odchovanců Pardubice opustili.
Mnoho dirigentů a málo dělníků
Po nákupu mnoha hráčů, jež jsou v extraligovém prostředí považováni za hvězdy, se pardubický A tým potýká s jedním základním problémem - je tu mnoho těch, kteří na sebe chtějí strhnout záři reflektorů a málo těch, kteří jsou ochotni dělat černou práci. Každý si chce dát gól, málokdo je ochoten blokovat střely a nevypustit bruslařský souboj, jenž se zdá být předem prohraný.
Nákup prakticky každého českého hráče, který se v NHL neprosadil a zamířil zpátky do Evropy, zapříčinil, že skuteční dělníci ledu dostávají stále méně prostoru. Je pochopitelně těžké posadit hráče se zvučným jménem a poslat místo něj na led někoho bezejmenného. Od toho jsou však trenéři, aby sestavu určili vyváženě s ohledem na to, že každý ve hře plní trochu jiné úkoly.
Dynamu proto nezbývá, než začít od těch základních herních atributů, bez nichž v hokeji uspět prostě nelze - od pokory, obětavosti a postavení týmového úspěchu nad vlastními bodovými statistikami.
Extraligový titul jako poslední možnost napravit zpackanou sezónu
Hlavní trenér Václav Baďouček vůbec nebyl na Spengler Cupu spokojen s přístupem svých svěřenců. Postrádal u nich opravdový hlad porvat se o výsledek. S takovým projevem by dozajista neměl tým šanci porvat se o vytoužený extraligový titul. Blížící se play off bude klást daleko větší nároky na nasazení, bojovnost a disciplínu. Navíc je tu doslova alarmující prozatímní měření sil s dalším favoritem na titul, se Spartou. Po odehraných dvou extraligových duelech s ní Pardubice mají děsivé skóre 1:12. Asi každému musí být jasné, že je potřeba v přístupu východočeského velkoklubu mnoho věcí změnit.
Boj o extraligový titul bude opět velice tuhý a jak už se v předchozích dvou ročnících ukázalo, vítězství v základní části není pro play off vůbec vypovídající. Vyřazovací boje jsou totiž úplně jiná soutěž. Tvrdší, bojovnější a týmovější.
Bude proto zajímavé sledovat, zda si na pohár sáhnou po dvanácti letech Pardubice, po patnácti Sparta nebo zda Třinec rozšíří svoji mistrovskou šňůru už na šest. Či zda se objeví jiný klub, který těmto třem hlavním favoritům vypálí rybník.
