Článek
Většinou předchází dlouhé období, kdy se ze vztahu pomalu vytrácí blízkost, zájem, spokojenost nebo chuť být spolu. Právě tyto změny mohou být důležitější než hledání důkazů v telefonu. Mezi faktory spojené s nevěrou patří především nižší spokojenost ve vztahu. Významnou roli hraje také menší citová blízkost, rozdílná sexuální touha a celkově nenaplněný partnerský život. To samozřejmě neznamená, že nespokojený člověk automaticky podvede svého partnera. Znamená to pouze, že dlouhodobě nefunkční vztah vytváří prostředí, ve kterém je riziko nevěry vyšší. A právě tady bývá problém: partneři si často začnou řešit důsledky ve chvíli, kdy už se objeví někdo třetí, místo aby si všimli toho, co se mezi nimi dělo několik měsíců nebo let předtím.
Nevěra není výhradně mužská disciplína
Představa, že nevěra je především mužská záležitost, dnes už zdaleka neodpovídá realitě. Dostupná data ukazují, že zkušenost s nevěrou mají muži i ženy a rozdíly mezi nimi nejsou nikterak zásadní. Důležitější než samotné pohlaví je proto sledovat, jak konkrétní člověk ke vztahu přistupuje, jaké má sexuální postoje, jak je se svým partnerem spokojený a jakým způsobem reaguje na příležitosti, které se objeví mimo vztah. Ani tady ovšem neexistuje jednoduchý test, který by dokázal označit budoucího nevěrníka. Výzkum může ukázat souvislosti a určité rizikové faktory, nikoli vystavit člověku předem rozsudek.
Někteří lidé mají k nevěře blíž už svým nastavením
Vedle samotné kvality vztahu hrají určitou roli také postoje k sexualitě. Výzkum ukázal souvislost mezi nevěrou a otevřenějšími sexuálními postoji či vyšší mírou ochoty experimentovat. Člověk, který vnímá sex jako oblast s menším množstvím pevných hranic a je otevřenější různým sexuálním zkušenostem, může být zároveň otevřenější i možnosti sexuálního kontaktu mimo hlavní vztah. Ani to ovšem nelze zaměňovat za přímou příčinu. Liberální sexuální názory samy o sobě z nikoho nevěrníka nedělají. Rozhodující je především to, jaké hranice si člověk nastaví a zda je ochoten je respektovat.
První signály
Varovné signály přitom často nejsou nijak dramatické. Partner se přestane zajímat o to, co druhý prožívá. Společný čas začne být spíš organizační povinností než něčím, na co se oba těší. Rozhovory se smrsknou na děti, práci, nákupy a provoz domácnosti. Sex se vytratí, nebo se z něj stane mechanická záležitost. Některé páry spolu přitom mohou žít docela spokojeně navenek a přesto mezi nimi postupně mizí intimita. Právě dlouhodobá citová vzdálenost je mnohem zajímavějším signálem než jeden podezřelý večer nebo náhlé zamknutí telefonu. Vztah se totiž může rozpadat potichu, dlouho předtím, než si jeden z partnerů najde někoho jiného.
Nová přitažlivost může být velmi silná právě proto, že přináší něco, co v dlouhodobém vztahu začalo chybět. Pozornost, obdiv, vzrušení, lehkost nebo pocit, že si mě někdo skutečně všímá. Esther Perel ve své práci upozorňuje na napětí mezi bezpečím dlouhodobého vztahu a touhou po novosti a erotickém vzrušení. Dlouhodobá blízkost totiž automaticky neznamená dlouhodobou touhu. To je důležitý rozdíl. Partner může být člověkem, kterého milujeme a kterému důvěřujeme, zároveň však může vztah postupně přijít o napětí, zvědavost a erotickou energii. Pokud se o tom nemluví, prostor může začít vyplňovat někdo další.
Řečí hormonů chybí dopaminová složka.
Kontrola telefonu věrnost nezajistí
Když má člověk podezření, první reakcí bývá často kontrola. Telefon, zprávy, sociální sítě, historie hovorů, změny v chování. Některé informace mohou odhalit skutečný problém, jenže z dlouhodobého hlediska tím vztah většinou neopravíme. Kontrola může odhalit nevěru, neumí však vytvořit blízkost, která ve vztahu chyběla. Mnohem důležitější je umět zachytit problém ve chvíli, kdy je ještě možné s ním něco dělat. Říct nahlas, že nám chybí sex. Přiznat, že spolu trávíme málo času. Pojmenovat, že se jeden druhému vzdalujeme. A hlavně nečekat, až bude nespokojenost tak velká, že se řešení začne hledat mimo vztah.
Každý pár může mít hranice nastavené jinak. Pro někoho je nevěra až sexuální kontakt, pro jiného už tajné intimní zprávy, pravidelné flirtování nebo citové svěřování člověku, který se postupně stává důležitější než partner. Právě proto má smysl o hranicích mluvit ještě v době, kdy žádný problém neexistuje. Nejde o sestavování seznamu zákazů. Jde o to vědět, co oba považují za zradu důvěry a co už by jejich vztah začalo ohrožovat. Čím méně je v těchto věcech jasno, tím snadněji se hranice posouvají nenápadně.
Nevěře se nedá stoprocentně zabránit. Klíčové je se zamyslet - pokud nás začne přitahovat někdo další, je užitečné si přiznat, co přesně nám jeho pozornost přináší. Právě v tomto okamžiku ještě nemusí být rozhodnuto vůbec nic. Nevěra totiž často nevzniká jedním impulzivním rozhodnutím. Vzniká sérií malých rozhodnutí, kterými člověk postupně dovolí někomu třetímu vstoupit do prostoru, který měl patřit jen jeho partnerskému vztahu.
Zdroje a doporučená literatura:
Esther Perel – Mating in Captivity (HarperCollins, 5. září 2006)
John Gottman, Nan Silver – What Makes Love Last? (Simon & Schuster, 4. září 2012)
