Článek
Člověk se ráno probouzí s těžkým pocitem v žaludku, jako by vstupoval na bojiště. Vzduch v kanceláři je naplněn tichým napětím, kolegové se usmívají jen polovičatě a za zavřenými dveřmi se šíří polopravdy. Vztahy v práci jsou zvláštním druhem propojení. Nevybíráme si je podle srdce, ale okolností. Přesto nás ovlivňují víc, než si chceme přiznat. Protože právě v práci trávíme většinu života a to, co se tam děje, se nám nevyhnutelně zapisuje pod kůži.
Emoční smog
Každý kolektiv má svou atmosféru. Někde proudí spolupráce a důvěra, jinde neviditelný smog úzkosti a rivality. V takovém prostředí se lidé mění. Ti, kteří byli dřív klidní, začínají být podráždění. Ti otevření se stávají uzavřenými. Tělo reaguje stejně jako na toxický vzduch – bolestí hlavy, napětím, nespavostí. Psychologové tomu říkají emoční kontaminace. Jde o přenos nálad, stresu a postojů z jednoho člověka na druhého. Pokud trávíte den vedle někoho, kdo je trvale nespokojený, zahořklý nebo agresivní, vaše tělo i mysl se tomu začne přizpůsobovat. Proto se po práci cítíte vyčerpaní, i když jste neudělali nic těžkého.
Jak si nastavit hranice
V pracovních vztazích bývá těžké udržet si odstup, protože emoce se často schovávají za profesionalitu. Když je šéf přehnaně náročný, říkáme si, že jen dělá svou práci. Když kolega znevažuje naše nápady, omlouváme ho, že má „špatné období“. Ale hranice jsou nutné, jinak se v systému toxicity staneme jeho součástí.
Základem je vnitřní klid. Naučit se rozpoznat, kdy jsou naše reakce přehnané, kdy jsme přejali cizí napětí, a kdy už se snažíme zachraňovat někoho, kdo o to nestojí. Pomáhá krátké zastavení: nádech, výdech, vědomé uvolnění ramen.
Dalším krokem je vědomá komunikace. Neznamená to konfrontaci, ale jasnost. Můžete odmítnout úkol, který vám nepřísluší, nebo slušně říct, že určitý způsob jednání vám nevyhovuje. Ticho a mlčení jsou někdy v práci považovány za klid, ale často znamenají rezignaci.
Nenechat si ukrást energii
Toxické vztahy v práci nás nepoškozují jen psychicky, ale i fyzicky. Neustálý stres zvyšuje hladinu kortizolu, oslabuje imunitu a snižuje libido. Proto je důležité mít vnější i vnitřní zdroje obnovy. Mimo práci vyhledávejte prostředí, které vás nabíjí – les, voda, ticho, lidé, se kterými můžete být sami sebou. Připomínejte si, že práce je jen část vašeho života, ne jeho definice. Pokud si to dovolíte, získáte odstup a zjistíte, že energie, kterou jste věnovali obraně, může znovu proudit jinam.
Užitečná je i malá denní očista: po odchodu z práce si umyjte ruce studenou vodou, zhluboka se nadechněte čerstvého vzduchu, na chvíli zavřete oči a představte si, že vše cizí zůstává za vámi. Taková drobnost dokáže překvapivě změnit náladu i vnímání.
Když změna nestačí
Někdy ani všechny vnitřní strategie nestačí. Pokud se pracovní prostředí dlouhodobě chová destruktivně – ponižování, manipulace, mobbing, šikana – je nutné odejít. Ne ze slabosti, ale ze sebeúcty. Lidská psychika má své limity a práce by nikdy neměla být místem, kde se učíme přežívat. Odchod z toxického prostředí není prohra. Je to návrat k vlastní hodnotě. A často teprve po odchodu člověk pochopí, jak moc byl zvyklý žít v napětí, které považoval za normální.
I to nejhorší pracovní prostředí může být lekcí. Učí nás poznat své hranice, rozlišovat, komu věnovat energii a kdy se stáhnout. Učí nás také, že lidskost se dá uchovat i v prostředí, které ji ztrácí. Někdy se změna začne právě tam, kde jsme nejvíc zranění. Protože bolest je často pozvánkou k růstu. A když se naučíme chránit svou duši v práci, dokážeme to i jinde.
Zdroje a doporučená literatura:
Marie-France Hirigoyen: Psychické násilí v rodině a v zaměstnání (Academia, 2002)
Co dělat, když šarm skrývá sociopata, se dozvíte v tomto článku.
