Článek
Jenže za touto laskavostí se někdy skrývá chladná kalkulace. Sociopat se nerodí s prázdnotou, která by ho oddělila od světa emocí. Naopak, často cítí až příliš, jen se naučil tyto pocity používat jako nástroje. Nástroje ke svému prospěchu a ke zničení ostatních.
Sociopat versus psychopat
Sociopat bývá často zaměňován s psychopatem. V obou případech jde o disociální poruchu osobnosti, jejímž společným znakem je manipulace a porušování hranic druhých. Přesto se mezi nimi skrývá zásadní rozdíl.
Psychopat bývá takřka necitelný. Jeho mozek funguje jinak – propojení mezi oblastmi odpovědnými za emoce, morálku a empatii je narušené. Nedokáže cítit vinu, soucit ani strach. Jeho chování je chladné a vypočítavé, ale často bez emocí.
Sociopat naproti tomu cítí všechno. Má vysokou emoční inteligenci, dokáže vycítit nálady druhých, rozpoznat jejich slabiny, a právě díky tomu působí tak autenticky. Jeho empatie je skutečná, jenže využívaná jinak – ne k porozumění, ale k ovládání.
Zrození laskavé masky
Zatímco psychopatie má silný biologický základ, sociopatie je častěji důsledkem prostředí. Vyrůstá tam, kde se emoce trestaly, kde láska byla podmíněná výkonem nebo poslušností, kde nebyl prostor pro zranitelnost. Někdy vzniká po dlouhodobé šikaně, v rodině s autoritářským rodičem nebo v prostředí, které nerespektovalo hranice dítěte. Jedinec se naučil, že být sám sebou bolí, že cítit znamená být zranitelný. Proto se naučil cítit jinak. Strategicky. Z této zkušenosti se rodí „laskavá maska“, tedy způsob, jak být oblíbený, přijímaný, obdivovaný, ale přitom stále v bezpečí. Empatie se mění v zbraň, charisma v obranu.
Když empatie klame
Sociopat není bezcitný, ale citlivost využívá s přesností chirurga. Umí vycítit, co druhý potřebuje slyšet, kdy projevit soucit a kdy přitlačit. V jeho přítomnosti se lidé často cítí zvláštním způsobem zachyceni. Má dar vyvolat pocit výjimečného spojení, které se však postupně mění v závislost. Zpočátku přináší klid, porozumění a jistotu. Později se objevuje nejistota, drobná manipulace, zpochybňování reality. Vše nenápadně, v decentních gestech, která vypadají jako péče. Sociopat neovládá silou, ale emocemi. Přesvědčuje, že všechno dělá pro dobro druhého.
To nejnebezpečnější je, že to v určité rovině může být pravda. Sociopat často skutečně věří, že pomáhá, že chrání, že miluje. Jenže jeho potřeba mít kontrolu je silnější než schopnost pustit druhého na svobodu.
Dvě tváře empatie
Empatie může být dar i past. Sociopat ji používá jako mapu k lidské duši. Ne proto, aby se v ní ztratil, ale aby ji ovládl. Rozpozná, kdy se dotknout, kdy ustoupit, kdy nabídnout útěchu. Vše s dokonale načasovaným půvabem. Právě tato kombinace citlivosti a manipulace dělá sociopata tak těžko rozpoznatelným. Nepůsobí hrozivě ani odtažitě. Naopak vypadá jako člověk, který vám opravdu rozumí. Jenže rozumí natolik, že umí proměnit city druhých ve svůj mocenský nástroj.
Rozpoznat sociopata neznamená přestat důvěřovat lidem. Znamená jen naučit se vnímat hranice. Kdo má skutečnou empatii, respektuje i bolest, kterou cítí druhý. Nesnaží se ji řídit, ale být u ní. Pokud někdo neustále ví lépe, co cítíte, pokud vás jeho přítomnost nejdřív uklidňuje, ale pak znejišťuje, pokud se vaše intuice ztišuje místo aby rostla, může být čas se zastavit. Sociopatova síla leží v iluzi propojení. Lékem proti ní je návrat k sobě. Teprve když slyšíme vlastní tón, poznáme, kdo skutečně hraje s námi a kdo jen napodobuje melodii.
Zdroje a doporučená literatura:
Martha Stout: The Sociopath Next Door (Broadway Books, 2005)
O psychopatovi se dočtete v tomto článku.
