Článek
Ne padesát let v nemocnici, bezvládně na lůžku nebo odkázaných na pomoc druhých. Padesát let v dobré kondici. Budeš se pohybovat, myslet, cestovat, pracovat, milovat. Žádný háček. Jen máš říct ANO. Vzal bys to? První reakce bude asi jasná. Samozřejmě. Kdo by odmítl padesát let navíc? Jenže pak se zastav. Padesát let není jen nějaká „nástavba života“. Je to obrovský kus času. Je to období delší než celý život některých lidí, které znáš.
Padesát let navíc není jen padesát let navíc
Když si představíš dalších padesát let, nejdřív asi vidíš všechno hezké. Více cestování. Více času s rodinou. Více knih, filmů, výletů, projektů, festivalů, milování, večírků a obyčejných nedělí. Můžeš dělat všechno, na co dnes nemáš čas. Jenže je tu jedna věc, o které se při debatách o dlouhověkosti moc nemluví. Tvůj život by pokračoval, zatímco životy ostatních by běžely dál. Tvoje děti by zestárly. Lidé, se kterými dnes sedíš u stolu, by jednou nebyli. Přátelé by postupně mizeli. Někteří lidé, které dnes považuješ za samozřejmou součást svého života, by zůstali jen ve vzpomínkách. Ty bys pokračoval dál. A najednou těch padesát let nevypadá jen jako bonus. Je to také padesát let změn, loučení a nových začátků.
Dobře. Dostaneš těch padesát let a tvoje tělo bude fungovat. Co s nimi uděláš? Prvních deset let máš asi jasno. Budeš cestovat, poznávat, pracovat na tom, co tě baví, věnovat se rodině. Možná změníš práci, přestěhuješ se, založíš firmu, napíšeš knihu nebo natočíš film (což je samo o sobě sci-fi). Jenže potom přijde další desetiletí. A další. A další. Co budeš dělat za třicet let? Co za čtyřicet? Čím naplníš padesátý rok, když už budeš mít za sebou většinu věcí, které sis dnes naplánoval? Tady se dostáváme k mnohem zajímavější otázce než k samotné touze žít déle: Máš vůbec představu, jak bys svůj život naplnil, kdybys dostal padesát let navíc?
Možná neumíme zacházet ani s časem, který už máme
Je zvláštní, jak snadno mluvíme o prodlužování života a jak málo přemýšlíme o tom, co s ním vlastně děláme. Dnes máš před sebou třeba třicet nebo čtyřicet let. A přesto si často říkáš, že na něco není čas. Až budu mít víc času, začnu cestovat. Až budu mít méně práce, začnu cvičit. Až děti odrostou, budu se věnovat tomu, co mě opravdu baví. Až bude vhodná chvíle, něco změním. Jenže vhodná chvíle pořád utíká. Možná proto není hlavním problémem délka života. Možná je problém v tom, jak s časem zacházíme. Můžeš dostat dalších padesát let a stejně je postupně zaplnit čekáním na chvíli, kdy konečně začneš žít.
Ještě jedna věc je na dlouhém životě zvláštní. Předpokládáme, že člověk, který chce žít dalších padesát let, bude chtít žít dalších padesát let jako dnešní člověk. Jenže ty za padesát let nebudeš stejný člověk jako dnes. Změní se tvoje zájmy, hodnoty, vztahy i představa o tom, co je důležité. Některé dnešní sny ti budou připadat směšné. Některé dnešní starosti úplně bezvýznamné. Možná budeš milovat věci, které dnes vůbec neznáš. A možná přestaneš chtít něco, čemu dnes věnuješ většinu svého času. Dlouhověkost tedy není jen otázka toho, kolik času dostaneš. Je to také otázka, kolikrát se během něj budeš muset znovu rozhodnout, kým chceš být.
Život není tabulka v Excelu
Na dlouhověkosti mě proto nezajímá jen číslo. Sto let zní lépe než osmdesát. Sto dvacet lépe než sto. Sto padesát ještě lépe. Jenže život není závod, ve kterém vyhrává ten, kdo nasbírá nejvíc roků. Představ si dva lidi. Jeden dostane osmdesát let, ale skutečně je prožije. Miluje, riskuje, něco vytváří, někdy selže, někdy se nudí, někdy všechno pokazí a jindy zažije chvíli, kvůli které má pocit, že celý život stál za to. Druhý dostane sto dvacet let, ale polovinu života stráví čekáním na lepší dobu. Kdo z nich dostal víc? Na tuhle otázku žádná technologie odpověď nemá.
Kdyby mi někdo nabídl padesát let navíc, moje první reakce by asi byla ano. A pak bych se začal ptát, co přesně tím získávám. Ne kvůli smrti. Kvůli životu! Chci těch padesát let opravdu prožít, nebo jen nechci přijít o to, co už mám? Chci dalších padesát let života, nebo chci mít jistotu, že o život nepřijdu? To jsou dvě různé věci. Strach ze smrti dokáže člověka přesvědčit, že každý další rok je automaticky dobrý rok. Jenže samotné trvání ještě není totéž co život.
