Článek
Většina neblaze proslulých diktátorů vykazovala znaky jak psychopatického, tak sociopatického chování. Pletichaření, zrady vlastních spojenců a přívrženců, vraždy otců k uchvácení zděděné moci, bratrovraždy pro získání výlučného práva v rodině, veřejné masové popravy odpůrců, ale i nevinných lidí. Kde končí jednání sociopata a začíná konání psychopata?
Psychopat = predátor
Pochopit princip počínání psychopata a jeho motivaci je jednoduché. Chce za každou cenu urvat co se dá. Je to predátor na všech frontách. Chce se prosadit ve skupině, použije násilí proti komukoliv. Chce peníze, tak vás přepadne. Chce sex, neváhá znásilnit. Chce se někoho zbavit, nemá problém s vraždou. Pochopitelně ne vždy přikročí k takovým krajnostem. Kdyby ano, byli by téměř všichni psychopati za mřížemi. Ale přesně takovýto je princip smýšlení patologického psychopata. Nemá žádné svědomí. Nedokáže pocítit slitování. Je to prostě predátor.
To, že se ne vždy uchýlí k vraždě, přepadení, znásilnění či ublížení na zdraví je z vědomí, že by za své činy nesl trestní zodpovědnost. Nebrání mu v nich tedy svědomí, nýbrž pouze společenský systém, jehož je součástí. Potom také záleží na inteligenci, společenském postavení a ovládacích schopnostech příslušného jedince. Tento typ patologické osobnosti má často sklon k požívání alkoholu a návykových látek ve velkém, což postupem času odbourá veškeré konvenční zábrany v tom, aby naplno projevil svoji kořistnickou podstatu a povahu šelmy. Pak je téměř jisté, že skutečně skončí ve vězení.
Psychopatem se člověk rodí a s tím souvisí i fakt, že se tento osobností rys často dědí z generace na generaci. Psychopati mají totiž anatomicky zapříčiněnou abnormalitu mozku, jenž postrádá propojení mezi základním centrem emocí (amygdalou) a centrem zodpovědným za rozhodování. Proto nejsou schopni při svých činech brát v potaz emoce a nemohou tak cítit svědomí či soucit. Mají nulovou empatii.
Chování prozrazující psychopata:
- Jedná s vámi jako s věcí, která slouží jen jeho potřebám.
- Nikdy vám není za nic vděčný, nikdy nepoděkuje. Cokoliv pro něj uděláte považuje za samozřejmost.
- Neuznává autority - policisty, soudní úředníky, učitele, ale ve většině případů od brzkého dětství ani rodiče.
- Nikdy neprojeví lítost. Jestliže mu vyčtete, že vám něčím ublížil, bude se na vás dívat a nechápat, na co si vůbec stěžujete.
- Není schopen kompromisu. Je zcela sebestředný a zajímá ho jen vlastní zájem. Nikdy se s vámi proto nebude ochoten dohodnout tak, aby něco vyhovovalo oběma. Vaše přání a potřeby jsou mu ukradené.
- Nedá se s ním domluvit po dobrém. Na některé psychopaty platí pozice síly, na jiné ne. Na žádné ale neplatí pozice dobra. Dobro považují za slabost.
- Opovrhuje lidmi, kteří jednají dle morálních a mravních zásad. Opovrhuje zákony a etickými normami.
- Nikdy neuzná svoji vinu. Protože se považuje za nadčlověka, nikdo jiný nedosahuje jeho hodnoty, a proto ani nikdo nemá právo mu cokoliv vyčíst nebo ho zkritizovat.
Tzv. „úspěšný psychopat“ je psychopat, který dosáhl na společenském žebříčku takové pozice, že své predátorství a touhu po moci dosahuje prostředky, jež jsou zákonem těžko postihnutelné, či prakticky nepostižitelné. Může být totiž dokonce tvůrcem či spolutvůrcem právní legislativy, jako již výše zmíněný diktátor nebo jiný druh vysoce postaveného politika.
Zajímavost: Dle výzkumů je v politice největší podíl psychopatů ze všech profesí, kolem 20 %. To je dokonce víc než v nápravných zařízeních.
Psychopaty dále nalezneme ve zvýšené míře ve vysokých policejních a vojenských pozicích, na burzovním trhu, v manažerských funkcích v korporátních firmách. Dále v soudnictví, a i mezi lékaři. Dokonce i mezi psychology.
Psychopati jsou zpravidla i aktivními manipulátory, ovšem zdaleka ne tak úspěšnými, jako sociopati. Protože mají nulovou empatii, nejsou schopni intuitivně chápat emoce druhých lidí. Jsou s to si je zdůvodnit pouze rozumově. Při prvních pokusech o manipulaci s jinými proto nevyhnutelně selžou. Někdy zareagují tak nevhodně a neadekvátně, jakoby pocházeli z jiné planety. To je jedna z příležitostí k tomu, aby je jejich protějšek odhalil. Až když psychopat pochopí vzorec chování jiného člověka a zakóduje si, že na takovýto podnět by se měl zachovat zrovna tímto konkrétním způsobem, může svoji oběť zmást a přesvědčit ji, že chápe její pocity. Z důvodu chybějící emoční inteligence se však do ní nikdy nemůže skutečně vcítit.
Sociopat = intrikán
Naproti tomu sociopat je excelentní manipulátor. Intriky, spiknutí a konspirace, to je rybník, ve kterém se cítí jako doma. Manipulovat s jinými je jeho život.
Na rozdíl od psychopata, kterému je často jedno, co si o něm ostatní myslí, si sociopat zakládá na svém renomé. Být považován za sympatického a chápavého člověka mu otevírá možnosti dostat se ke svým obětem co nejblíž. Čím více mu důvěřují, tím více se mu otevřou a o to zranitelnější budou.
Odhalit psychopata, tedy predátora, se podaří někdy hodně brzy. Signálů, že jiné lidi považuje za věci a nemá pro jejich potřeby nejmenší pochopení, je pro pozorného pozorovatele poměrně dost. Odhalit sociopata je nesrovnatelně obtížnější úkol. Je to totiž dokonalý pokrytec. Je to ten typ člověka, který se na vás usměje, napřáhne se k objetí a jakmile si padnete do náruče vrazí vám dýku do zad.
Sociopatem se, na rozdíl od psychopata, jedinec většinou nerodí. Spíše ho formuje výchova a prostředí, ve kterém vyrůstá. Dost běžným vzorcem je, že se jedná o zakomplexovaného člověka, který v dětství zažíval šikanu. Protože se nedokázal svým trýznitelům postavit tváří v tvář, hledal zákeřnější cestičky, jak se jim pomstít a naučil se nenápadně poštvávat lidi proti sobě. Našeptával potichu, nikdy vlastně u žádného nesváru nebyl, jen lehounce zaséval semínka nedůvěry mezi ostatní. Také jej mohli na tuto asociální cestu nasměrovat jeho rodiče. Dominancí, ponižováním, utlačováním jeho osobnosti. Nebo sourozenci, mezi kterými se nedokázal prosadit jiným způsobem, než že mezi ně vrážel klíny vzájemné nevraživosti.
Sociopat se dokáže zpravidla výborně uplatnit ve společnosti, protože disponuje určitým charismatem. Tváří se soucitně, je pln pochopení, vzbuzuje důvěru. Mnohdy disponuje značnou atraktivitou pro opačné pohlaví. Díky svým zručným přetvářkám se dokáže dostat do všech společenských kruhů a budovat si veřejnou prestiž.
Zatímco psychopatie není nijak podmíněna IQ, sociopat vždy určitý stupeň inteligence musí mít. Protože chcete-li s někým manipulovat, musíte být inteligenčně přinejmenším na srovnatelné úrovni. Člověk s podprůměrným IQ (a neméně důležitým EQ) nikoho chytrého manipulovat nebude, protože prostě nemá kapacitu na to zjistit, co na něj funguje.
Jestliže chcete sociopata odhalit, musíte se soustředit jen na jeho činy a nikoliv slova. Slovy vás dokáže opít a omámit. Naproti tomu činy jej prozradí. A hlavně následky jeho činů. Oblíbeným zákeřným trikem sociopata totiž je, že proti sobě poštve dva lidi, kteří mezi sebou předtím neměli problém. Frantovi řekne „Petr tě nesnáší,“ a Petrovi poví totéž o Frantovi. Netrvá potom dlouho a Franta s Petrem si vjedou do vlasů. Jednoduché, záludné a účinné.
Psychopatem i sociopatem může být muž stejně jako žena. Pokud zrovna hledáte partnera a narazili jste na někoho, kdo má výjimečné charisma, ještě nezahazujte všechnu opatrnost. Charisma není všechno. Sledujte nejen jak se chová k vám, nýbrž i jak se chová k ostatním. Ať už vás chce okouzlit psychopat či sociopat, oba pro to mají poměrně slušné vlohy. A to hlavně díky naprosté sebestřednosti.
Zvažte proto dobře, koho si k sobě nastěhujete. Pokud šlápnete vedle, může váš život za chvíli připomínat film Noci s nepřítelem.
Toto téma je součástí mé nové knihy Emoce jako nejmocnější lék.
Proč se zbavit toxických přátel se dočtete v tomto článku.
Zdroje a doporučená literatura:
The Sociopath Next Door, Martha Stout
Without Conscience: The Disturbing World of the Psychopaths Among Us, Robert D. Hare
