Přestáváme myslet? Jak umělá inteligence mění naše mozky

Představte si svět, kde nemusíte přemýšlet.

AI vám řekne, co si koupit, jak se obléct, vybere trasu, odpoví na otázku dřív, než ji vůbec položíte. Pohodlí? Nebo past?

AI není jen nástroj. Je to konkurence vašemu vlastnímu mozku. Pokud jí svěříte příliš mnoho, možná zjistíte, že už sami přemýšlet neumíte.

Nové studie potvrzují, že čím víc spoléháme na AI, tím víc naše myšlení slábne. Jak dlouho bude trvat, než přestaneme přemýšlet úplně?

Vědci tomu říkají kognitivní delegování nebo dokonce kognitivní atrofie.

Čerstvá studie publikovaná v časopise Societies dospěla k alarmujícím závěrům. Čím častěji lidé využívají nástroje umělé inteligence, tím méně se aktivují jejich mozkové funkce. Kritické myšlení upadá, schopnost samostatné analýzy a rozhodování slábne.

Ještě dál jde studie zveřejněná v časopise Frontiers of Psychology, která prokázala, že intenzivní využívání AI chatbotů vede ke kognitivní atrofii. Tou je myšleno postupné oslabování mozkových funkcí, podobně jako když chřadnou svaly při nečinnosti.

Nejvíce ohroženi jsou mladí lidé mezi 17 a 25 lety, jejichž schopnost analyzovat informace se s každým dalším rokem závislosti na AI snižuje. Hrozí tedy, že se tento problém bude dále prohlubovat. Důsledky mohou být nedozírné.

Pamatujete si, jaké to bylo učit se nazpaměť telefonní čísla? Jak jsme museli v mapách studovat cestu do neznámých míst?

Dnes? Bez Google Maps bychom možná netrefili ani do vlastní čtvrti. A přesně tohle dělá AI i s naším myšlením. Pokud víme, že odpověď vždy najdeme online, přestaneme si informace ukládat do paměti. Přestaneme se ptát. A nakonec přestaneme i přemýšlet.

Původní Google efekt, popsaný už v roce 2011, ukázal, že lidé přestávají uchovávat informace, protože vědí, že jsou snadno dohledatelné. Tehdy šlo jen o paměť.

Dnes je to horší. AI doporučovací algoritmy, virtuální asistenti, inteligentní výukové systémy, chatboti. Tyto nástroje už neovlivňují jen naši paměť, ale mní způsob, jak vyhodnocujeme informace, jak se rozhodujeme a jak vnímáme realitu.

Pro jistotu ještě jednou. AI už za nás interpretuje okolní svět a říká, co si máme myslet.

Umělá inteligence mění způsob, jakým přemýšlíme, jak se soustředíme a jak zvládáme rozhodovací procesy. Neustálé spoléhání na umělou inteligenci vede ke kognitivní pasivitě. Méně analyzujeme, méně se snažíme porozumět komplexním problémům, ale také méně tvoříme.

Pravda je, že AI může do jisté míry naši kreativitu povzbudit. Může přispěchat na pomoc, když máme tvůrčí blok. Navrhne nám možnosti, jak problém uchopit, kudy dál. Tím opravdu dokáže podpořit naši produktivitu.

Ale pořád tu je ta podstatná otázka. Je to pak ještě naše kreativita? Jsme to pak ještě my?

V tomto ohledu mě zaujala přednáška Filipa Dřímalky. Autor knihy Budoucnost NEpráce představil celou řadu praktických příkladů využití AI a naznačil nejbližší vývoj v této oblasti. Ta přednáška určitě stojí za pozornost. Nicméně mě tam hodně zaujal jeden moment.

Filip Dřímalka deklaroval, že jeho běžný pracovní mód je „copy – paste“. Jinak řečeno, zadá požadavek do AI (zpravidla chatovací nástroj typu ChatGPT), následně vloží výsledek do dokumentu, na kterém pracuje (např. prezentace), a tak pořád dokola. Chtěl tím ukázat, jak to celé funguje. A ano, šetří to čas a zvyšuje produktivitu.

Ale také tím názorně ukázal celou podstatu problému. Metoda „copy – paste“ je totiž v konečném důsledku zrádná. Přesně ukazuje, jakým způsobem se vzdáváme vlastní kreativity ve prospěch AI. Jasně, pořád tam je prostor pro naše vlastní přispění, ale v dlouhodobějším horizontu to nutně vede k efektům, které popisují zmíněné studie. A náš mozek ochabuje.

Často se říká, že AI dokáže podpořit kreativitu. A to je pravda. Pomůže překonat tvůrčí blok, navrhne nečekaná spojení, usnadní brainstorming. Ale opravdu jde o kreativitu, nebo spíš o pohodlnou produkci obsahu?

Kreativita totiž není jen „vymyslet něco nového“, ale také pochopit podstatu věcí, propojit zdánlivě nesouvisející myšlenky a interpretovat realitu svým vlastním způsobem. To je něco, co AI neumí.

Vezměme si příklad malíře nebo spisovatele. Umělá inteligence mu může nabídnout paletu barev, nápady na příběh nebo dokonce vygenerovat celý text. Ale kreativní proces nespočívá jen v tom, že něco dáme dohromady. Skutečná kreativita vyžaduje úsilí, přemýšlení, pochopení tématu a vlastní pohled na věc.

Pokud tento proces přenecháme AI, riskujeme, že se z kreativních tvůrců staneme jen kurátory obsahu, který za nás sestaví algoritmus. A možná si toho ani nevšimneme.

AI už mění české firmy i školy. Více než 65 % firem ji zavádí do HR, administrativy a zákaznického servisu, kde často rozhoduje za lidi. Více než 80 % studentů ji využívá ve výuce. Mnozí ji berou jako zkratku k hotovým odpovědím místo nástroje pro učení. Pokud se naučíme AI používat jen jako pomocníka, může nám prospět. Pokud ji necháme myslet za nás, hrozí, že ztratíme schopnost analyzovat, rozhodovat a tvořit.

Jak hluboko sahají tyto změny?

Autoři zmíněných studií doporučují, aby se vlivům AI více věnovali legislativci a navrhli regulace, které usměrní neblahé trendy. Dále doporučují, aby se v tomto ohledu zvyšovala edukace, zejména mladých lidí. Také požadují, aby vývojáři AI nástrojů byli transparentnější a omezovali prostor pro případnou manipulaci.

To je všechno ušlechtilé, ale podle mého názoru ne moc funkční. Člověk by se podle těchto doporučení měl spoléhat na někoho, kdo za něj problém vyřeší. Vlastně podobně, jako se spoléhá na AI.

Tudy cesta nevede. Nemůžeme se spoléhat na regulace, které přijdou pozdě, nebo na vývojáře AI, kteří mají jiné priority. Řešení je ve vašich rukou.

Začněte tím, že budete:

Mozek je jako sval. Nepoužíváte ho? Ochabne. AI vám může pomáhat, ale pokud jí svěříte příliš mnoho, možná jednoho dne zjistíte, že už sami přemýšlet neumíte.

Tak co, kdo dnes rozhodne? Vy, nebo algoritmus?