Článek
Trhy posledních týdnů neřídí jen výsledky firem nebo zasedání centrálních bank. Zpátky do hry se vrací politika, geopolitika a něco, co se těžko měří – důvěra. A přesně v takových chvílích investoři pravidelně otevírají stará klišé o zlatě jako bezpečném přístavu. Tentokrát ale stojí za to se nad tím pozastavit, protože dohromady se sešlo víc věcí, než bývá zvykem.
Tisíce obchodů na Trumpových účtech
Začněme tím, co rozvířilo emoce nejvíc. Médii proběhla zpráva, že na účtech vedených na jméno Donalda Trumpa proběhly v prvním čtvrtletí 2026 tisíce obchodů s cennými papíry. Někde se objevilo číslo „59 obchodů denně“, což zní skoro absurdně.
Co se za tím skutečně skrývá? Podle etických přiznání zveřejněných americkým Office of Government Ethics jde podle Reuters minimálně o 220 milionů dolarů v transakcích, přičemž skutečný objem se kvůli způsobu vykazování (v širokých pásmech) může pohybovat až kolem 750 milionů. Když to rozpočítáte na obchodní dny, dostanete se opravdu k desítkám obchodů za den.
Tady je ale potřeba zachovat chladnou hlavu. Účty spravují třetí strany a Trump Organization tvrdí, že prezident ani jeho rodina jednotlivé obchody přímo neschvalují. Nikdo zatím netvrdí, že došlo k něčemu nezákonnému.
Problém je jinde. V portfoliu se objevují velké technologické a finanční tituly – tedy firmy, jejichž osud může výrazně ovlivnit americká vláda. Cla, regulace, zahraniční politika. A i kdyby všechno bylo právně v pořádku, vzniká otázka, kterou trhy nesnášejí: jsou pravidla hry pořád čitelná? Když začne narůstat pocit, že nejsou, přichází nervozita. A s ní obvykle i poptávka po něčem, co stojí mimo politické rozhodování.
Evropa: ne propad, ale stagnace, která bolí
Druhé téma je Evropa. Často se píše, že evropská ekonomika „padá“. To je trochu silné slovo. Realita je možná horší – Evropa neroste. Eurostat hlásí, že HDP eurozóny v prvním čtvrtletí 2026 přidalo jen 0,1 % mezikvartálně a 0,8 % meziročně. Žádný kolaps, ale stagnace, která se táhne a začíná se promítat do života lidí.
Nejvíc je to vidět v Německu. Tamní ekonomika sice v prvním čtvrtletí vzrostla o 0,3 %, ale pracovní trh už praská. Nezaměstnanost v dubnu vyskočila na 6,4 % a počet lidí bez práce poprvé za roky překročil tři miliony. (Číslo 6,2 %, které se občas v debatách objevuje, patří eurozóně jako celku – ne Německu samotnému.)
A tohle není výkyv jednoho čtvrtletí. Německo dlouhá léta jelo na třech věcech: silném průmyslu, levné energii a exportu, hlavně do Číny. Levná energie je pryč, Čína dnes není odbytiště, ale konkurent, a obchodní napětí s USA dál komplikuje export. Trefa hned do tří motorů najednou. Když zpomaluje německý průmysl, neznamená to jen problém pro Mnichov a Wolfsburg – cítí to celá střední Evropa, Česko obzvlášť.
Inflace, která se nechce vzdát
A do toho přichází třetí ingredience: inflace. Učebnicově by slabá ekonomika měla inflaci tlumit. Lidé méně utrácejí, firmy méně zdražují, mzdy zpomalují. Jenže učebnice teď moc neplatí.
Eurostat ukazuje, že inflace v eurozóně v dubnu 2026 zrychlila na 3,0 % z březnových 2,6 %. Hlavním viníkem jsou energie – ty meziročně podražily o 10,9 %. Evropa se tak zaplétá do nepříjemné kombinace, kterou ekonomové neradi vyslovují nahlas: slabý růst, zhoršující se trh práce a nákladová inflace zároveň.
Pro ECB je to noční můra. Když nechá sazby vysoko, ekonomika se bude dál dusit. Když je sníží moc rychle, ceny se rozjedou. Ať udělají cokoliv, někdo bude křičet. A přesně tahle bezvýchodnost je jedním z hlavních důvodů, proč zlato znovu přitahuje pozornost.
Zlato není kouzelná hůlka
Tady je ale potřeba být upřímný. Zlato není jednosměrná sázka a nikdy nebylo. Ano, geopolitické napětí, nedůvěra v politiku a obavy z inflace mu obvykle prospívají. Na druhou stranu rostoucí výnosy dluhopisů a očekávání vyšších sazeb ho brzdí – zlato samo o sobě žádný úrok neplatí, takže když dluhopisy nabízejí solidní výnos, část kapitálu odtéká tam.
Reuters teď přesně tenhle dvojí tlak popisuje: zlato podporuje nejistota, ale brzdí ho obavy z vyšších výnosů. Cena se tak pohybuje v zajímavém přetahovaném, kde každá nová zpráva může převážit misku vah.
Co si z toho odnést
Trumpovy obchody samy o sobě cenu zlata nezvednou. Německá nezaměstnanost taky ne. A vyšší inflace neznamená, že zítra zlato vystřelí o pět procent.
Co je ale důležité: tyhle věci se nedějí izolovaně. Dohromady vykreslují svět, kde přibývá nejistoty – politické, ekonomické i měnové. A v takovém světě má zlato roli, kterou jiná aktiva nezastanou. Není to spekulace na rychlý zisk. Je to něco, co stojí mimo systém dluhů, měn a politických slibů.
Možná to je nejpřesnější pohled na současnou situaci. Zlato dnes není sázkou na inflaci ani na pád eura. Je to pojistka. A pojistka má největší hodnotu právě tehdy, kdy si nikdo není úplně jistý, co přijde dál.
