Článek
Velká písmena, tečky, čárky, háčky, pomlčky, ale i smysluplné věty – to jsou v současném psaném projevu v SMS nebo emailech naprosté zbytečnosti. Stačí se domluvit heslovitě – mnohdy nejednoznačně, ale v tom společenském bordelu je to stejně nepodstatné. Vrátili jsme se na úroveň před 200 lety, kdy podobné dálkové primitivní komunikační nástroje umožňovala Morseova abeceda (tečka, čárka). Doufám, že v dnešní moderní době, kdy úroveň života určuje honba na uhlíkovou stopu, se vyhneme kouřovým signálům.
Ale lidé se přece musejí jednoznačně dorozumět, vždyť to svedou i ostatní živočichové. Bohužel, i profesionální novináři mají tento problém. Některé jejich věty a zejména nadpisy článků mají dvojznačný výklad. Např.: Letadlo přivítalo množství turistů ><Množství turistů přivítalo letadlo. Kdo koho vítal? Nebo: Bombardéry zničily zamaskované kanóny >< Zamaskované kanóny zničily bombardéry. Kdo co zničil? Už ze základní školy víme, že jednoznačná věta oznamovací musí začínat podmětem a pokračovat přísudkem. Pokud se toto pravidlo nebude dodržovat, jsou novináři schopni vyvolat 3. světovou válku a ani to nebudou tušit.
Množství krásných a výstižných českých sloves je vytlačeno ze slovní zásoby a nahrazeno jediným univerzálním „dáti“, což podstatně omezilo vyjadřovací a dorozumívací možnosti, zejména mládeže.
Bývaly časy, kdy existoval fungující Ústav pro jazyk český, který aktivně hlídal a udržoval květnatou mateřštinu. Dnes už asi jen skrytě přežívá. Všimli si tam vůbec, jak to jde s naší češtinou „zu Grund“?
