Článek
Jednou ze základních negativních charakteristik současné společnosti je, že se topí v odpadech a tento trend je gradující. Populistické třídění stále narůstajícího množství tuto alarmující problematiku samozřejmě nevyřeší. Je neuvěřitelné, že nikoho ještě nenapadlo nevyrábět zbytečné odpadové obaly. Ale ono je to vlastně i logické, neboť na výrobě obalů a jejich odpadovém zpracování je postavena podstatná část ekonomiky. Každý odpad přináší zisky jak jeho výrobcům, tak následně i jeho zpracovatelům a likvidátorům. Vážený čtenáři, vnímáš tu tržní absurditu, která je obrácena proti zájmům společnosti. S velikostí obalů jdou dělat kouzla, ale vždy je to ve prospěch kapsy výrobce a na úkor spotřebitele.
Začněme tou hašlerkou. Bývala asi 2 cm velká, což dnešní omladina nezná. Po přeněžnělé revoluci se společnosti vštípil tržní pud – nejkratší cesta k penězům. A tak hašlerkáři nelenili, aby prostou manipulací pytlíčku s hašlerkami získali vice peněz. Nyní má hašlerka asi čtvrtinovou hmotnost oproti původní. Pak je v obalovém papírku těžko hmatatelná, takže v pytlíčku převládají papírky. Dříve pytlíčky takovýchto bonbónů vážily zásadně 10 dkg. Dnes ti šizunkové vymysleli 90, 80 a dokonce už i 70 g, což je nepostřehnutelné, neboť optický vjem je uspokojující.
Udělejme jednoduché porovnání s placatou bonboniérou Merci, která má přibližně rozměry 20*20*1 cm. Její objem je pak 400 cm3 při povrchové ploše obalu (20*20*2)+(20*1*4)=880 cm2. A nyní tento objem vtěsníme do racionální krychle, jejíž strana potom bude 3ⱱ400=7,4 cm. Povrch takovéto krychle pak je 7,42×6=328 cm2. Teď můžeme porovnat povrchy obou těles: 880/328=2,7. Obal z bonboniéry Merci je tedy o 170%!!! větší, než by bylo zapotřebí, tj. 100% jako u krychle. Takže bonboniéra Merci má skoro 3× větší obal, než by ideálně mohl být. Je to úděsné zjištění, neboť nejde o prkotinu, protože to je tendence většiny bonboniér, které jsou nepřehlédnutelně placaté a velkoplošné. Bývávaly časy, že byly i dvouvrstvé, čímž se podstatně ušetřil odpadový obal. Stejnou placatou a miniaturizovanou tendenci zaznamenaly i pišingry.
A teď provedeme analýzu u tak oblíbených, a zároveň proklínaných petek, neboť jsou všude kolem nás, a tvoří podstatu odpadové problematiky. Naši chytří předkové vybudovali vodovodní síť, takže do každé domácnosti je přivedena pitná voda v trubkách. Byl to velký pokrok proti nošení džberů ze studní. Naše vyspělá společnost se ve 3. miléniu vrátila k této primitivní metodice alternativním přenášením petek s vodou. Chápu minerálky, ale Dobrá voda a ochucená Tanja jsou nesporně plněny kohoutkovou vodou. Takovou limonádu si dokáže udělat doma i dítě, pokud dosáhne na vodovodní kohoutek. Kde se tedy vzalo takové množství zázračné neidentifikované vody? Kdyby to byly tak extrémně vydatné minerální prameny, určitě by se plnírny pochlubili. Logika a ekonomika této nepochopitelné rutiny je k uzoufání.
Ale v takovýchto absurdních disproporcích se prezentují obaly téměř u všech běžných komodit, což lze postřehnout na zvětšujícím se bordelu kolem každého kontejneru. Lidstvo je znepokojeno, navzdory tomu odpadový průmysl kvete. Vždyť je to velmi snadný kšeft, když už to neuvěřitelně tolerantní společnost připustí.
