Článek
Podle vědeckého článku publikovaného v prestižním časopise Science (2023) se lidstvo dostalo do tzv. populačního úzkého hrdla (bottleneck) přibližně před 930 tisíci lety. Důvodem byl dramatický klimatický zlom – období sucha, ochlazení a ekologického kolapsu ve východní Africe a Asii, kde tehdy žili naši předkové.
Během 117 tisíc let, což je z hlediska evoluce docela dlouhý šlus, klesla celková populace předků člověka ze stovek tisíc na pouhých cca 1 280 jedinců, a celkem asi 98,7 % tehdejší populace vymřelo.
To znamená, že celé lidstvo v jednu chvíli bylo tak početné jako jediná malá obec – například jako Stachy na Šumavě nebo Jince u Příbrami. Každý z nás tedy pochází z „vesnice poslední naděje“. Nebo jako například počet cestujících ve 3 plně obsazených letadlech nebo diváků na malém fotbalovém stadionu.
Cca 1280 lidí žije v tomto paneláku
Tento panelák má 16 pater, přičemž každé patro má 20 bytových jednotek. Každý byt je malý, ale dostatečný pro jednu až čtyřčlennou rodinu. Pokud bychom to vzali tak, že každý byt obývá průměrně 4 osoby, 16 pater x 20 bytů na patře = 320 bytů. Počet obyvatel by tedy činil zhruba 1280 lidí.
Můžeme si představit, že v těchto bytech žijí rodiny s dětmi, ale i jednotlivci, což vytváří živou a různorodou komunitu.
Byli rozesetí, ale geneticky propojení
Studie publikovaná v Science (2023) říká jasně: nevíme přesně, kde žili, ale víme, že genetické stopy těchto přeživších dnes neseme všichni – od Afriky přes Asii až po Evropu.
To naznačuje, že ta malá skupina lidí byla někde v Africe – nejspíš ve vlhčích oblastech u vody. Nejčastěji se spekuluje o pobřeží východní Afriky nebo o hlubokých údolích s jezery, kde sucho nebylo tak smrtící jako jinde.
Těch 1 280 jedinců tedy nejspíš nežilo pohromadě jako jedna vesnice, ale spíš ve více malých skupinkách – odhadem po desítkách až stovkách lidí – které si čas od času vyměnily partnery nebo potkaly na cestách. Geneticky tvořili jednu propojenou síť, i když prostorově byli rozptýlení.
Kolik mužů a kolik žen?
Studie to přesně neříká. Ale podle běžného předpokladu rovnoměrného rozmnožování by to bylo přibližně 640 žen a 640 mužů.
Realita ale mohla být jiná – podle jiných genetických výzkumů to vypadá, že v minulosti měly ženy větší šanci zanechat potomky než muži, takže poměr mohl být třeba i 800 ku 480. Těžko říct.
Víme jen, že stačilo málo – a už bychom tady nebyli.
Kolik lidí celkem?
Číslo 1 280 neznamená, že na Zemi bylo jen tolik lidí. Znamená to, že se tolik dospělých opravdu rozmnožovalo. Reálně jich tedy mohlo být 5–10× víc, klidně několik desítek tisíc. Jenže bez dětí, starých lidí, nemocných nebo těch, kdo prostě neměli štěstí najít partnera a založit rodinu.
Co nás zachránilo?
Vědci se domnívají, že záchrana přišla až s technologickým (na tehdejší dobu) pokrokem: ovládnutí ohně, lepší výroba nástrojů a možná i rozšíření genetické diverzity díky migraci malých skupin. Když se klima zlepšilo, populace znovu rostla – ale všichni dnešní lidé nesou v sobě genetickou stopu těch několika málo přeživších.
Co to znamená dnes?
Když dnes mluvíme o „konci civilizace“, měli bychom si uvědomit, že už jsme jednou skoro skončili – a přežili jsme jen tak tak. Ale tehdy neměli jaderné zbraně, klimatickou krizi, umělou inteligenci a sedm miliard lidí na jedné planetě.
Příběh těch 1 280 lidí není jen fascinující kuriozita. Je to memento. Ukazuje, že jsme křehčí, než si myslíme – ale taky že přežít umíme.
Otázkou zůstává, kolik nás bude u příštího „úzkého hrdla“.
A teď si představme, že bychom cca 1 280 lidí poslali na Mars a za jak dlouho by se z nich stalo nové „lidstvo“ o 8 miliardách lidí, jako je dnes na Zemi?
Pokud by každá žena měla v průměru 3 děti (což je víc než dnešní průměr, ale nutné pro růst), a pokud bychom počítali s generační výměnou zhruba každých 25 let, pak by trvalo minimálně 1 000 až 1 200 let, než by se Mars naplnil na pozemskou úroveň. A to za předpokladu, že všichni přežijí, nebude hlad, nemoci ani technické problémy.
Realisticky? Mnohem déle :-)
Zdroj:
Wangjie Hu et al. (2023). Genomic inference of a severe human bottleneck during the Early to Middle Pleistocene transition. Science, 381(6656), 979–984. DOI: 10.1126/science.abq7487
Tato studie představuje nový model FitCoal, který odhalil, že předci moderních lidí prošli mezi 930 000 a 813 000 lety extrémním populačním úzkým hrdlem, kdy populace klesla na přibližně 1 280 reprodukceschopných jedinců.
