Článek
Minimální mzda
Ekonomové často varují, že minimální mzda narušuje trh. Zavedení minimální mzdy a jejího zvyšování může na trhu práce přinést problém s nezaměstnaností. Ale pokud stát vybírá vysoké daně a odvody, musí také garantovat základní životní úroveň. V takovém případě by měl počítat s reálnými náklady na život– nájem, energie, jídlo, doprava apod. Jinak jsou lidé zákonem tlačeni do systémové chudoby.
Kapitalismus jen pro dělníky
V ekonomii kde je vysoké daňové zatížení mluvíme o sociální alokaci zdrojů. Jenže v České republice máme dva extrémy:
- Nepracující se sociální podporou, která se blíží mzdě pracujícího.
- Státní sektor, kde jsou platy vyšší než v soukromém – často ne podle výkonu, ale papíru.
Nepracující mají často příspěvek na bydlení + hmotnou nouzi a další sociální příspěvky, případně zajištěný invalidní důchod ne pro onemocnění ale pro pasivní příjem, kde se přibližuje odměnou práci dělníka.
V státním sektoru je pak příjem zaměstnanců vyšší než v privátním sektoru. Ano argumentem je, že lidé mají vyšší formální vzdělaní, ale mělo by být vzdělání zárukou vyššího příjmu? Nebo by měl být podle odvedené práce?
Tím neříkám, že si nezaslouží jistotu. Ale je to spravedlivé?
Migrace jako řešení
Jelikož jsou mzdy pro dělníky nastavené tak jak jsou pro důvody výše, nikdo se do takové práce logicky dobrovolně nepohrne. A tím důvodem může být i to, že s takovou mzdou prostě nepřežije, pokud nepřijme práci jako past na nutné přežití nebo oddalování finančních problémů.
Stát rád argumentuje, že migranti zaplňují málo atraktivní pozice.Ve skutečnosti ale nahrazují tuzemské zaměstnance a tlačí mzdy dolů. Ti pak končí na podpoře – a ekonomická bilance je rozmazaná. Nevidíme totiž, kolik nás to stojí na druhé straně, protože na to neexistují statistiky.
Dělníci v ČR pendlují, protože musí
Většina dělníků pokud může, míří za hranice – Německo, Rakousko. Důvod?
- Důstojná mzda zajištěná zákonem,
- 100% nemocenská bez nátlaku přetahovat nemoci,
- Silná ochrana zaměstnance a odbory, které opravdu vyjednávají.
Naproti tomu na českém pracovním trhu musí – žít od výplaty k výplatě, přecházet onemocnění a šíří nakažlivé onemocnění, což má dopad i na zdravotnictví. Nemají často žádný prostor na vyjednávání.
Shrnutí současná situace
Dělník v ČR není líný nebo hloupý. Je jen systémově zatlačen tam, kde práce není cesta nahoru – ale pouze způsob, přežití nebo postupného pádu. A právě to je třeba změnit.
