Článek
Existuje věta, kterou fanoušek Sparty slyšel za svůj život pravděpodobně mockrát:
„Spartě vždycky pomáhali.“
Někdo k tomu přidá rozhodčí, jiný fotbalový svaz a další začne vyprávět, že to všechno začalo už za komunismu.
Jenže když člověk odloží klubové emoce a podívá se na historii, dostane mnohem zajímavější příběh.
Něco je totiž fanouškovská legenda.
A něco se skutečně stalo.
Byla Sparta miláčkem komunistického režimu?
Tady přichází první překvapení.
Pokud hledáme československý fotbalový klub, který měl za komunistického režimu přímé institucionální výhody, mnohem lepším příkladem je Dukla Praha.
Ta vznikla jako armádní klub a díky svému postavení mohla získávat kvalitní hráče během jejich vojenské služby.
Sparta podobné postavení neměla.
Dokonce se sama stala součástí velkého komunistického přetváření tradičních sportovních klubů.
Po únoru 1948 několikrát změnila název. V roce 1953 z něj dokonce na dvanáct let zmizelo samotné slovo Sparta a klub se jmenoval TJ Spartak Praha Sokolovo.
Podobný osud potkal i další tradiční kluby. Slavia se změnila na Dynamo a Bohemians například na Spartak Stalingrad.
Takže jednoduchá představa, že komunistická strana držela nad Spartou ochrannou ruku, historicky příliš nesedí.
Jenže potom přišla devadesátá léta.
A tam už začíná úplně jiný příběh.
Divoký český fotbal devadesátých let
Po revoluci se český fotbal ocitl v prostředí, ve kterém se míchaly velké peníze, noví podnikatelé, staré vazby a velmi neprůhledné poměry.
Sparta byla nejsilnějším českým klubem té doby.
Vyhrávala tituly, hrála evropské poháry a měla nejlepší hráče.
A s její převahou se postupně začala spojovat i další pověst:
Když je potřeba, rozhodčí pomůže.
Byla to pouze závist soupeřů?
Ne vždy.
Existují zápasy, u kterých chyby rozhodčích ve prospěch Sparty nejsou pouze hospodskou legendou.
Slavia – Sparta 1995
V září 1995 porazila Sparta Slavii v Edenu 2:0.
Jenže po utkání se neřešily pouze góly.
Rozhodčí Pavlín Jirků podle oficiální historie ligy neodpískal tři evidentní penalty ve prospěch Slavie.
Ani jedna z nich se nakonec nekopala.
To už není jen fanouškovská teorie.
Tři neodpískané penalty i následný šestizápasový trest uvádí oficiální historie české ligy.
Jenže český fotbal byl tehdy nemocný mnohem víc
Bylo by ale nepoctivé udělat z tohoto období příběh pouze o Spartě.
V roce 2004 českým fotbalem otřásla rozsáhlá korupční aféra. Policejní odposlechy odhalily případy ovlivňování zápasů a úplatků. Do historie se zapsaly výrazy jako „kapříci“ a později i slavné „Ivánku, kamaráde“.
Vyšetřování a následné tresty se týkaly celé řady rozhodčích, funkcionářů i klubů. Mezi potrestanými kluby byly například Viktoria Žižkov, Synot, Opava, Vítkovice a Slovan Liberec.
Podezření se týkalo také Sparty.
A tady je potřeba říct něco, co odpůrci Sparty možná neuslyší rádi.
Policejní vyšetřování případu Sparty bylo v roce 2005 odloženo, protože nebylo prokázáno podezření ze spáchání trestného činu. Tento závěr následně potvrdilo i státní zastupitelství.
Disciplinární komise fotbalového svazu navíc proti Spartě ani jejím funkcionářům v souvislosti s touto kauzou disciplinární řízení nezahájila.
Takže tvrdit, že bylo prokázáno, že Sparta v této kauze uplácela rozhodčí, by nebylo pravdivé.
Prokázáno to nebylo.
„Sparta, rozhodčí, penalta“
To ovšem nezměnilo jednu věc.
Pověst už existovala.
A fotbalový fanoušek má paměť zvláštního druhu.
Nepamatuje si třicet normálně odpískaných zápasů.
Pamatuje si jednu penaltu, která neměla být.
Jeden ofsajd, který rozhodčí přehlédl.
A jeden gól v 90. minutě, který jeho klubu vzal body.
Právě proto se v českém fotbale tak snadno ujala představa, že když je zápas Sparty vyrovnaný, „rozhodčí už něco vymyslí“.
Bylo to vždy oprávněné?
Samozřejmě že ne.
Ale některé historické zápasy té pověsti poskytly velmi kvalitní palivo.
Sparta zároveň prostě byla nejlepší
Je tu ještě jedna věc, kterou by bylo nespravedlivé vynechat.
Sparta devadesátých let nepotřebovala rozhodčího k tomu, aby většinu soupeřů porazila.
Měla Nedvěda, Poborského, Siegla, Lokvence, Frýdka, Novotného a později další generace špičkových českých fotbalistů.
Pravidelně hrála evropské poháry a v domácí soutěži měla ekonomickou i sportovní sílu, kterou většina klubů nemohla nabídnout.
Mnoho titulů tedy nelze jednoduše vysvětlit větou:
„Zařídili jí je rozhodčí.“
To by bylo stejně hloupé jako tvrdit, že rozhodčí nikdy Spartě nepomohli.
Historie je trochu méně pohodlná.
Komunistická protekce? Tady důkazy kulhají.
Výrazná mocenská pozice Sparty v devadesátých letech? Bezpochyby.
Velké chyby rozhodčích v její prospěch? Ano, ty jsou doložené.
Prokázaný dlouhodobý systém uplácení rozhodčích Spartou? Ne.
A právě někde mezi těmito skutečnostmi vznikla jedna z nejodolnějších vět českého fotbalu:
„Spartě vždycky pomáhali.“
Je pravdivá?
Jako absolutní tvrzení ne.
Jenže když si fanoušek Slavie vzpomene na dvě neodpískané penalty v roce 1995, na derby 1998 nebo když fanoušek Žižkova vytáhne zápas z roku 2004, je celkem snadné pochopit, proč tahle legenda ani po desítkách let nechce umřít.
A možná právě v tom je její síla.
Nejlepší fotbalové legendy totiž nevznikají z úplně vymyšlených příběhů.
Stačí jim několik skutečných zápasů, několik velmi špatných hvizdů a soupeř v rudém dresu, který zase odchází ze stadionu s body.
Použité zdroje:
Česká televize – Sparta versus Slavia, kapitola 300. Rivalita napříč stoletími.
Ministerstvo obrany ČR – Od Zátopka po Ledeckou. Armádní vrcholový sport slaví tři čtvrtě století.
Ministerstvo obrany ČR – Legendární fotbalista Dukly Josef Masopust slaví osmdesátiny.
Ligová fotbalová asociace – Historie ligy, sezona 1995/96.
Český rozhlas – Policie zatkla funkcionáře a rozhodčího kvůli úplatkům, 1. 5. 2004.
Česká televize – Události, komentáře, 18. 3. 2005: Policie odložila vyšetřování případu Sparty Praha.
