Článek
Sportovní arbitráž CAS rozhodla ve prospěch ruského hokeje a otevřela mu cestu zpět na šampionáty IIHF.
oficiální mistrovství světa zrušili a ve stejném termínu uspořádali pouze turnaj pro pozvané reprezentace?
Dne 30. října 2026 rozhodl Sportovní arbitrážní soud CAS, že Ruská hokejová federace může s okamžitou platností přihlásit ruské týmy do šampionátů IIHF. Rozhodnutí se dotýká mimo jiné mužského mistrovství světa 2027 v Německu. IIHF s verdiktem nesouhlasí, ale oznámila, že jej bude respektovat.
CAS podle zveřejněných informací dospěl k závěru, že IIHF dostatečně neprokázala, že bezpečnostní obavy ospravedlňují úplné vyloučení Ruska. Ještě v červenci přitom IIHF ruskou účast odmítala právě s odkazem na bezpečnost, organizační problémy a integritu soutěže.
A tady mě napadá jiné řešení.
Možná poněkud absurdní.
Ale právě proto stojí za úvahu.
Zrušit mistrovství světa
Představme si, že by IIHF oznámila:
Mistrovství světa v ledním hokeji 2027 se neuskuteční.
Žádný mistr světa.
Žádné medaile IIHF.
Žádný titul do historických statistik.
A místo něj by německý hokejový svaz nebo jiný pořadatel ve stejném období zorganizoval například International Hockey Cup 2027.
Pozvánku by dostaly reprezentace, které měly původně nastoupit na mistrovství světa.
Kanada.
USA.
Česko.
Švédsko.
Finsko.
Švýcarsko.
Německo.
A další země podle rozhodnutí pořadatele.
Rusko by pozvánku nedostalo.
Hrálo by se klidně na stejných stadionech, přibližně ve stejném termínu a třeba i podobným systémem.
Jenom by se tomu neříkalo mistrovství světa.
Žádný titul, žádná hymna, jen turnaj
Šlo by zkrátka o mezinárodní turnaj reprezentací.
Bez titulu mistra světa.
Bez toho, aby vítěz mohl tvrdit, že je světovým šampionem.
Klidně bez tradičního ceremoniálu s hymnou vítězné země, pokud by pořadatel chtěl co nejvíce zdůraznit, že nejde o oficiální světový šampionát.
Vítěz by byl prostě vítězem International Hockey Cupu 2027.
A teď přichází otázka:
O co přesně by se potom chtěla Ruská hokejová federace soudit?
CAS nyní rozhodoval o možnosti Ruska účastnit se šampionátů IIHF. Pokud žádný šampionát IIHF neexistuje a místo něj se hraje jiná soutěž pro pozvané účastníky, vzniká úplně jiná situace.
Na první pohled by se zdálo, že se vlk nažral a koza zůstala celá.
CAS by dostal své: Rusko není vyloučeno z mistrovství světa.
Protože žádné mistrovství světa není.
Ostatní reprezentace by si přesto zahrály velký mezinárodní turnaj.
Jenže tak jednoduché to není
Tady je potřeba zabrzdit.
Byla by to krásná právnická klička, kdyby existovala jedna drobnost:
národní hokejové svazy nejsou na IIHF nezávislé.
Stanovy IIHF výslovně umožňují členským národním asociacím účastnit se mezinárodních utkání a dalších soutěží. Současně ale stanovují, že národní svazy, jejich týmy, hráči a funkcionáři při těchto mezinárodních utkáních podléhají pravidlům IIHF.
Takže nestačí napsat na plakát:
„Tohle už nepořádá IIHF.“
Pokud hrají Německo, Česko, Kanada nebo Finsko jako reprezentační týmy svých národních svazů, pořád jde o členské asociace IIHF.
A kdyby turnaj pořádala nějaká organizace úplně mimo strukturu IIHF, situace není jednodušší. Pravidla IIHF uvádějí, že tým členského svazu, který se chce účastnit mezinárodní soutěže pořádané nečlenskou organizací, potřebuje souhlas svého národního svazu i IIHF.
Takže úplně jednoduchý útěk od IIHF by to nebyl.
Přesto by tím vznikla zajímavá právní otázka
Rozdíl by však existoval.
Jedna věc je totiž říct:
„Rusko nesmí hrát mistrovství světa, přestože splňuje podmínky účasti.“
A druhá:
„Pořadatel organizuje pozvánkový turnaj a Rusko mezi pozvanými není.“
U pozvánkových soutěží totiž není automatické, že každý, kdo by se chtěl účastnit, na účast získává nárok.
Jenže pokud by bylo na první pohled zřejmé, že turnaj vznikl pouze proto, aby se obešlo rozhodnutí CAS, ruská strana by se nepochybně mohla pokusit napadnout i tento postup.
A pak by začala další právní bitva.
Byla soutěž skutečně novým turnajem?
Nebo pouze mistrovstvím světa pod jiným názvem?
Má IIHF právo účast takového turnaje schválit pouze některým svým členům?
Může členská asociace odmítnout jinou členskou asociaci pouze tím, že jí nezašle pozvánku?
Na tyto otázky dnes jednoduchou odpověď nemáme.
A co kdyby to nebyl jeden turnaj?
Celá věc je podle mě zajímavá ještě z jiného důvodu.
Rozhodnutí CAS může ukázat mezinárodním sportovním federacím, že úplné vyloučení národního svazu musí být velmi dobře právně zdůvodněné.
IIHF už ostatně po rozsudku upozornila, že návrat Ruska má značné praktické důsledky.
Turnaje jsou připravené.
Existují rozpisy.
Rezervovaná ubytování.
Doprava.
Bezpečnostní plány.
Organizační výbory.
IIHF výslovně uvedla, že změna účastníků vyžaduje nové řešení formátu, rozpisů, cestování, ubytování i bezpečnosti.
A právě zde může vzniknout úplně nový konflikt.
Ne už pouze mezi Ruskem a IIHF.
Ale mezi IIHF a jejími vlastními členy.
Co když pořadatel řekne: nechceme?
Mistrovství světa nevzniká samo od sebe.
Někdo musí poskytnout haly.
Někdo musí zajistit policii a bezpečnost.
Někdo musí prodat vstupenky.
Někdo musí vytvořit organizační výbor.
Někdo musí nést politickou i finanční odpovědnost.
Mužské mistrovství světa 2027 má pořádat Německo. A právě Německo patří mezi země, které se podle Reuters proti návratu Ruska ohradily. Kritické postoje zazněly také z Česka, Švédska, Finska či Rakouska.
CAS může rozhodnout, kdo podle pravidel smí hrát.
Mnohem složitější otázka ale zní:
Může někoho přinutit, aby takový turnaj skutečně uspořádal?
Zrušené MS by bolelo všechny
Samozřejmě by to nebylo řešení zadarmo.
Zrušení mistrovství světa by znamenalo obrovské finanční ztráty.
IIHF by přišla o část příjmů.
Pořadatelé o prestiž.
Hráči o možnost stát se mistry světa.
Fanoušci o oficiální šampionát.
Historické statistiky by měly prázdný rok.
A případný pozvánkový turnaj by neměl stejnou sportovní váhu jako mistrovství světa.
Český tým by mohl celý turnaj vyhrát – a přesto bychom nemohli říkat, že se stal mistrem světa.
To není malý rozdíl.
Právě proto není můj návrh univerzálním řešením.
Je to spíše myšlenkový experiment.
Jenže sportovní svět podobné otázky možná čekají
Hokej nemusí být poslední sport, ve kterém se bude řešit stejný problém.
Po několika letech vylučování ruských reprezentací a sportovců se stále častěji dostávají jednotlivé případy před arbitráže a soudy.
A každé rozhodnutí vytváří nový precedenční tlak.
Sportovní federace tak mohou jednou dojít do situace, kdy budou mít pouze několik možností.
Pustit ruskou reprezentaci zpět.
Dokázat u soudu konkrétní důvody, proč ji pustit nelze.
Nebo změnit podobu soutěže tak zásadně, že už nebude mít charakter oficiálního mistrovství světa.
A možná právě třetí možnost začne někoho opravdu napadat.
Tak co kdyby žádné mistrovství světa nebylo?
Představme si tedy květen 2027.
Německé haly jsou plné.
Česko hraje se Švédskem.
Kanada s Finskem.
USA se Švýcarskem.
Desítky tisíc lidí na tribunách.
Miliony u televizí.
Na konci někdo zvedne pohár.
Jediný rozdíl?
Nebude na něm napsáno mistr světa.
A žádný tým nebude mít automatické právo přijet jen proto, že je členem IIHF.
Z právního hlediska by to rozhodně nebylo tak jednoduché, jak se na první pohled zdá. Národní svazy jsou stále součástí struktury IIHF a pravidla federace se na jejich mezinárodní utkání vztahují.
Ale jako krajní varianta je to fascinující představa.
CAS může rozhodnout, že Rusko nesmí být z mistrovství světa vyloučeno způsobem, jakým to udělala IIHF.
Pak ovšem zbývá otázka, kterou žádný rozsudek nevyřeší tak snadno:
Co když se ostatní rozhodnou, že místo mistrovství světa chtějí hrát něco úplně jiného?
Možná by se nakonec skutečně nažral vlk a koza zůstala celá.
Jen by se tomu už nesmělo říkat mistrovství světa.
