Článek
V poslední době neustále čtu články o tom, jak využití školních jídelen je pouze 40%, jak dětem nechutná, jak je omezená nabídka jídel, jak kuchařky šidí jídla, aby si mohli odnášet domů plné tašky jídla, jak… Mohl bych s výčtem negativ pokračovat donekonečna, neboť obdobné články jsou teď asi moderní. Vlastně jsme podivný národ, vždy se najdou lidé, kteří zachytí „trendové“ téma a kují železo, dokud je žhavé. Smutné na tom je však to, že popisují oblast, o které mají malou či minimálně zkreslenou znalost.
Mnoho let jsem se v oblasti školní gastronomie pohyboval a nemyslím si, že je to banda zlodějů s minimálním zájmem o děti a o to, co dostanou na talíř. Ve školních jídelnách vaří většinou ženy - matky, které také vychovávají děti a jejich blaho je u nich na předním místě. Nerozlišují vlastní a cizí, stále jsou to děti. Jsou to ženy, které pracují většinou za odměny, které jsou pod úrovní minimální mzdy a jistě to nedělají pro peníze.
Z článků pro mne plyne zjištění, že si pisatelky asi ne moc dobře uvědomují problematiku školního stravování - existenci normy zvané „Spotřební koš“, která má jasná pravidla jaký musí být podíl zeleniny, luštěnin, ovoce, atd. v jídlech pro děti. Kuchyně hospodaří s omezeným rozpočtem a uváděných 47 až 54 Kč je spíše výjimkou. Znám provozy, kde si musí vystačit s 35 Kč. Přesto je jídlo chutné a jistě zdravější než pizza, hamburger či další fastfood jídla, na která jsou mnohé děti zvyklí. Není divu, že jsou poté děti či spíše jejich rodiče nespokojení s nabídkou, tento druh v jídelně prostě nenajdou.
Nechci samozřejmě věc bagatelizovat, a to jak z personálního obsazení kuchyní, tak kvality jídel. Jako v jiných oblastech se výjimky najdou, ale věřím tomu, že ty ženy v bílém odvádějí dobrou práci a přidávají k tomu značnou dávku lásky.
