Článek
Jsou obědy ve školách příliš drahé? Jak je vůbec možné, že si někdo stěžuje na drahotu školních obědů? Mnozí autoři článků se ptají, čím tito rodiče své děti krmí, když se jim cena školních obědů zdá příliš vysoká. V zásadě se určitě shodneme, že školní jídelny jsou skvělá pomoc a většinou nabízejí dobré obědy za velmi přijatelnou cenu. Problém je slovíčko „v zásadě“, protože svět není černobílý, ale spíš šedivý a není oběd jako oběd, ani škola jako škola.
Předražené školní obědy
Bohužel máme v ČR ne úplně malý počet škol, kde jsou školní obědy předražené, a to přesto, že se za ně platí přibližně stejná částka, jako kdekoliv jinde. Od března letošního roku česká legislativa umožňuje školám účtovat za oběd cenu v rozmezí 47 až 54 korun za porci. Když sleduji obědy, které má synovec na své základní škole, mohu s čistým svědomím konstatovat, že jsou hodně předražené a jejich cena v žádném případě neodpovídá tomu, co mají děti na talíři. On totiž i oběd za deset korun může být hodně drahý, protože vždy záleží jen a jen na tom, co za svých deset korun dostanete.
Běžným a velmi často opakovaným jídlem v synovcově základní škole, je krupicová kaše. Trošku omaštěná a oslazená, nic víc. Nejde o instantní kaši, ale o klasickou vařenou krupičku. Podle průměrných cen v supermarketech s potravinami je možné snadno vypočítat, na kolik vyjde takový jeden talíř krupicové kaše. Krupice přibližně 6 korun, mléko 5,75 Kč (250 ml), špetka másla na omaštění 1,- Kč (počítám 4 g másla na porci), cukr na pocukrování (cca 5 dkg) za 1,85 Kč. Jednu běžnou porci krupicové kaše pořídíme tedy v domácnosti běžně za cca 14,60 Kč. Vejdeme se tedy do patnácti korun. Dobře vedená školní jídelna takovou porci pořídí minimálně za cenu o 25 % nižší, protože nakupuje za jiné ceny než běžný občan. Jídelna nakupuje ve velkém, má tedy nákupní ceny výrazně nižší. Cena jedné takové porce krupicové kaše se tedy bude pro školní jídelnu pohybovat někde na úrovni deseti až jedenácti korun.
K tomu má většinou synovec nějakou „vodovou polévku“, jak děti s oblibou říkají. Zkrátka vývar, ve kterém sem tam plave nějaká ta nudle, kostička mrkve, někdy třeba játrová rýže, nebo je to polévka s tzv. kapáním, nebo kvasnicová apod. Stejně jako bylo možné vypočítat cenu krupicové kaše, mohla bych spočítat i cenu takové polévky. Budu však střelec a vzhledem k tomu, že tento „vývar“ viděl nějaké maso leda ve snu a plave toho v něm opravdu minimum, dáme-li na to jídelně deset korun, tak při tom, jak obrovský kotel polévky vaří, jí dáváme ještě příliš. Jsme tedy na ceně cca 20 korun za hlavní jídlo s polévkou. Připočtěme ještě čaj, který si mohou děti natočit z kontejneru a dostaneme se kousek přes dvacku. Jak se hezky česky říká, ať nežeru, jsme na 25 korunách. Ještě se vám zdá cena takového obědu za 47 korun levná? I za třicet by byl takový oběd drahý.
Do dvacky s velkou rezervou!
Už slyším, jak mnozí teď vykřikují, že jsem si vybrala krupicovou kaši, která skoro nic nestojí. Ano, vybrala, protože ji má synovec pravidelně jednou týdně! Má ale i jiná jídla. Třeba vařenou čočku se čtvrtkou sterilované okurky. Ne, nezapomněla jsem na vejce, ani na maso nebo nějakou uzeninu. Tu totiž nikdy nedostanou. Jen porci vařené čočky, maličko omaštěné a k tomu kousíček okurky. Také jsem si to podle cen v supermarketu spočítala a světě div se, vyšla mi cena hlavního jídla s „vodovou polévkou“ opět do pětadvaceti korun, a to s velkou rezervou.
No dobrá, co dál dostávají? Nejčastěji se jim opakují následující jídla: krupicová kaše s máslem a cukrem, omaštěná vařená čočka s kouskem okurky, chilli con carne v podobě nepálivých dušených fazolí s plátkem suchého chleba, zapečené těstoviny s kostičkami uzeniny, francouzské brambory, špagety (jen a pouze) s kečupem, rýžový nákyp oslazený a omaštěný (bez ovoce), kuskus se zeleninou (jde o tu nejlevnější vařenou mraženou zeleninovou směs). Husté polévky jsou svátkem a děti si je chodí přidávat. Jednou týdně mají nějaké „normální jídlo“, například rajskou s masem a knedlíkem. Když jim dají koprovku, nikdy není s masem, ale pokud si myslíte, že je tedy s vejcem, zklamu vás. V této školní jídelně totiž vypadá koprovka tak, že to jsou jen brambory a koprová omáčka. Stejně tak ani u výše jmenovaných jídel, která se často opakují, jsem nic nevynechala. Tak, jak jsou vypsána, tak jsou i podávána.
Pozvat kontrolu, nebo zrušit obědy ve školní jídelně?
Momentálně v naší rodině zvažujeme, jestli podáme podnět k prošetření, jak tato školní jídelna vaří a jestli tu nedochází k masivnímu okrádání strávníků, respektive jejich rodičů, kteří za obědy platí. Druhou možností je ušetřit si nepříjemnosti a prostě zajistit synovcovi obědy jiným způsobem. Protože za to, co dostává na talíř, jsou to opravdu hodně předražené obědy a doma to v této kvalitě rozhodně umíme uvařit levněji.
Netvrdím, že většina jídelen je takto špatná. Naopak, myslím si, že většina vaří skutečně dobře a to, co strávníci dostávají na talíře, zaplacené ceně odpovídá. Na druhou stranu ani trochu nevěřím, že případ školní jídelny, kam chodí synovec, je jeden jediný v republice. Bylo by zajímavé vědět, kolik takových jídelen u nás vlastně máme. Protože ona jedna taková jídelna udělá mnohem horší službu v celkovém veřejném mínění, než kolik dobrého toho udělá stovka těch skvělých.
Na závěr ještě jedna otázka, na kterou si každý musíme odpovědět sám. Jak je možné, že si z většiny školních jídelen mohou kuchařky denně odnášet tašky plné jídla? Zeptejte se, kde chcete, platí to o většině. I z této jídelny, o které jsem psala, odcházejí denně kuchařky s naditými taškami. Kde se to jídlo bere? To si tolik dětí platí obědy a potom na ně nejde? Nebo je to jídlo, které mělo správně skončit na talířích strávníků? Rozumějte, tohle není o platech personálu školní jídelny. To ať se řeší jinak. Není přece možné, aby si nedostatečně vysoký plat kompenzovali zaměstnanci tím, že budou krást? Kdybych se chtěla řídit legislativou, tak jde o tzv. nepeněžní příjem a měl by být započítán do mzdy/platu zaměstnance a samozřejmě zdaněn.
