Článek
Proč se Češi přestali zdravit? Na tuhle otázku jen těžko hledat odpověď. Momentálně trávím dovolenou v Polsku a jedním z prvních zážitků je neustálé zdravení se. Polák vám popřeje „deň dóbry“, i když vůbec netuší, kdo jste. Jdete lesem, nebo někde po horách, jste v pustině a míjejí vás cizí lidé. Usmějí se a popřejí vám dobrý den. Že to dělají boomeři, tedy padesátiletí a starší, to by ještě bylo pochopitelné, protože dříve se i u nás hodně zdravilo. Oni to ale dělají i náctiletí. Dokonce i desetileté dítě ve výtahu hotelu vám popřeje dobrý den, i když vůbec netuší, jestli jste také Poláci a mluvíte polsky. Pozdravit se, je tu zkrátka normální.
Když jsme dnes ráno šly se sestrou na snídani, slyšely jsme češtinu. Proto jsme skupině Čechů čekajících u výtahu popřáli dobré ráno. Neodpověděl nám nikdo z nich. Pokus jsme učinily ještě na různých místech několikrát, ale většinou jsme se žádné odpovědi nedočkaly. A nutno poznamenat, že Čechů je v Polsku na dovolené poměrně hodně. Češi se prostě přestali zdravit. Neplatí to jen v cizině, platí to i doma. V cizině možná jen o něco víc, protože Čech před Čechem v zahraničí utíká a dělá co může, aby se náhodou neprozradilo, že je také Čech. Proč vlastně? Vy to chápete? Mně to jasné není.
Že se nezdravíme, toho si všímám již delší dobu. Vstoupím do bytového domu, míjejí mě lidé a nikdo nepozdraví. Dokonce se ani nikdo nezeptá, jestli třeba někoho nehledám. Jdu českou přírodou, potkám dvojici, opět nic. Když jim popřeji dobrý den já, někdy se odpovědi dočkám, častěji ale ani to ne. Spíše divné pohledy, které se ptají - my se známe? O něco lépe to funguje na českých vesnicích, tam se stále lidé ještě občas zdraví i s cizáky a někdy se i zvědavě ptají, co vy tady.
Kdysi jsem jako studentka strávila hodně času v Nizozemsku. I tam se lidé často zdravili, a když jsem tam byla po třiceti letech nedávno na dovolené, zjistila jsem, že se nic nezměnilo. Lidé se tam stále často zdraví, a to i s cizáky. V pátek odpoledne vám každý popřeje hezký víkend, každá pokladní v sámošce, každý řidič autobusu, každý stánkař nebo prodavač, revizor, průvodčí, pouliční uklízeč, prostě každý. V Česku? Zkusila jsem to nedávno a popřála pokladní v supermarketu pěkný víkend. Poměrně nehezky se na mě obořila, že ho bude mít pracovní, tak jakej pěknej víkend…
Když jsem pátrala na českém internetu, zjistila jsem, že nejsem sama, kdo si všiml, že pokud v naší zemi pozdravíte neznámého člověka třeba v přírodě, vypadáte prostě divně. Pozdrav je kromě jiného sdělením okolí, že přicházíme v míru.
AI ke zdravení říká:
Lidé se zdraví z mnoha důvodů, ale primárně je to projev zdvořilosti, sounáležitosti a snaha navázat nebo potvrdit sociální kontakt. Pozdrav může signalizovat, že si vzájemně nejsme lhostejní a že jsme ochotni být si nápomocni. Je to také projev úcty a uznání druhé osoby.
Členové horské služby zase říkají, že pokud chodíte po horách, měli byste pozdravit každého, koho tam míjíte a měli byste se na něj mile usmát. Proč? Protože nikdy nevíte, kdy vám právě tento člověk bude moct pomoci v nouzi. Asi to skutečně je o té lidské lhostejnosti. Nebýt si vzájemně lhostejní. Umět se potěšit, prostě jen tak, pro radost a pro pěkný den.
Wikipedie ke zdravení uvádí:
Pozdrav (od „zdraviti“, tj. přát zdraví) je projev úcty, přátelství a dobrých úmyslů, který se děje gestem a/nebo slovy. Lidé se zdraví při setkání i při loučení a často přitom vyjadřují přání, aby druhý „žil“ (živijó), zůstal zdráv (něm. Heil), případně „celý, neporušený“ (lat. salvus). Lidský pozdrav patrně odpovídá usmiřovacím gestům společensky žijících živočichů.
Opravdu jsme už došli tak daleko, že si jsme v Česku vzájemně naprosto lhostejní a kdo pozdraví neznámého člověka, vypadá prostě divně? Pak je možná na čase s tím něco udělat. Protože zásadní rozdíl je dnes už vidět jen po hodině pobytu v nedalekém zahraničí a není to tím, že to jedno zahraničí „je Západ“, a to druhé „východní Evropa“. I Polsko patří do bývalého východního bloku, a přesto se tam lidé na sebe usmívají mnohem častěji než u nás a popřát si dobrý den, to je tam naprosto normální. Divně vypadá ten, kdo nezdraví, a tak by to mělo být.
Anketa
Zdroje:
Wikipedie: Zdravení
Respekt, článek: Když v Česku zdravím, vypadám divně
