Článek
Tak nějak jsem si slíbila, že během adventu nebudu psát žádné jiné články než ty smířlivé vánoční, které mají čtenáře pobavit, potěšit a přinést jim nějaké nové, zajímavé informace o tom, jak se slaví svátky v různých koutech našeho kontinentu. Konec konců, Vánoce jsou přeci svátky klidu, míru a lásky, tak proč si během příprav na ně kazit každoroční idylku? Proč se zbytečně rozčilovat a místo těšení se na Ježíška řešit nějaké závažné společenské diskuze plné rozbouřených emocí? JENŽE… přišel včerejší den a s ním i první článek (následovaný mnoha dalšími - o přidružených diskuzích nemluvě) pojednávající o tom, jak to mají dnešní rodiče malých dětí hrozitánsky těžké (zvláště pak samoživitelé a samoživitelky), když musí denně balancovat na hraně chudoby, počítat každou korunu a doslova a do písmene živořit, aby si mohli dovolit zaplatit svým nebohým ratolestem obědy v mateřských školkách a školních jídelnách.
A bylo po idylce! Moje smířlivá vánoční nálada vyletěla komínem, a i když se zase velice brzy vrátila, toto krátké vzplanutí spravedlivého hněvu mě přimělo k napsání tohoto textu. A to pokud možno dříve, než se zase v pokoji a míru vrátím k vánočním přípravám a dojetí nad hladovějícími dětmi ze mě definitivně vyžene zlost na jejich neschopné, prolhané a nenažrané rodiče a ještě prolhanější (nenažranější a štvavější) média, která si v honbě za penězi dovolí takovou do nebe volající pitomost vůbec „otisknout“. Protože, nezlobte se na mě, ale tohle je opravdu nebetyčný blábol, který si nezaslouží nic jiného, než být co nejrychleji smeten ze stolu a v tichosti zapomenut. A ne, rozhodně tím nechci zlehčovat jistě tíživou finanční situaci některých nemajetných rodin. Jen se snažím poukázat na fakt, že i v takovém případě je školní a školkové stravování tím opravdu posledním problémem, který takoví lidé mají a který by měli řešit. Natož, abychom je za ně řešili my ostatní…
Přesněji řečeno, není to pro ně spíše ŽÁDNÝ problém, protože pokud někdo nemůže dát za oběd pro své dítě (v případě školkových dětí dokonce za stravu na víc jak polovinu dne - v cenně jsou totiž i svačinky a pitný režim) cca čtyři až pět pětek denně, měl by prostě srazit kufry, přiznat si, že jako rodič selhal a zodpovědnost za svou ratolest přenechat patřičným úřadům a organizacím typu OSPOD nebo Klokánek. Kruté a nehumánní? Možná, ale rozhodně pravdivé, protože k jedné ze základních povinností, jež mají rodiče vůči svým nezletilým dětem, patří povinnost vyživovací, a té v takovémto případě není a ani nemůže být učiněno zadost.
Nebo snad někdo z těch, kteří se budou do krve hádat, že i takovýto totálně finančně nezpůsobilý rodič má právo dále být rodičem a starat se o své dítě (a všichni kolem něj se musí stavět minimálně na hlavu, aby mu to umožnili), umí vysvětlit, čím může být takové dítě denně krmeno, aby to stálo méně než těch průměrných 45 korun? Mě totiž nic, kromě čínských polévek, suchých rohlíků a nejlevnějších granulí pro psy, nenapadá. Natož, kdybych měla vymyslet něco vyváženějšího, prospěšnějšího, zdravějšího a výživnějšího, co by alespoň vzdáleně připomínalo stravou vhodnou pro správný vývoj dětského organismu. Znamená to tedy co? Že všichni rodiče, kteří si na tuto cenu stěžují, neutratí za jídlo pro své děti denně více než tuhle směšnou částku? Fakt? A to mají pořád tu drzost nazývat se rodiči a takhle nelidsky trápit své děti hladem a podvýživou? A nebo to spíše znamená, že si prostě , lidově řečeno, „nevidí do huby“, denně vyhází za jídlo pro svou rodinu daleko větší částky (o cigaretách, alkoholu a dalších věcech nemluvě) a jen spatřili vhodnou příležitost, jak si postěžovat a vyrazit nějaký ten příspěvek (či alespoň lidskou solidaritu) navíc?
No, samozřejmě, že správně je možnost bé. Já to vím, vy to víte, oni to vědí… i ta média, pseudo-odborníci a zástupci laické veřejnosti na oko sympatizující s těmito nesmysly, to vědí. Přesto je to ale bez studu a uzardění prezentováno jako selhání systému, který nemilosrdně nutí nemajetné rodiny platit nekřesťanské peníze za stravování ve školských zařízeních. Nikoliv jako katastrofický stav některých našich rodin, jejichž (ne)fungování by bylo potřeba mnohem přísněji kontrolovat, posuzovat i řešit. A přitom jde o tu nejjednodušší a především nejlevnější cestu, jak mnohé dnešní děti alespoň trochu zdravě a dostatečně nakrmit (a to ani nemluvím o různých nadačních fondech, příspěvkových organizacích a speciálních programech pro sociálně slabé, které zajistí, že rodiče nemusí platit ani kačku). Nic levnějšího pro ně už sehnat nelze… a ono je to pořád málo. Děti hladoví… A jejich rodiče pořád natahují ruce a chtějí víc a víc, protože „stát se má postarat“. Jako by to snad byl právě stát, kdo jim svítil u toho, když si všechny ty děti, které teď nemůžou uživit, dělali. Jako by jim mizerný partner, který je opustil málem ještě v šestinedělí a teď odmítá platit na vlastní děti, byl přidělen ve státní loterii. Ale to už je trochu jiné téma, které dnes rozebírat nechci, protože to beztak nemá smysl.
Samoživitelé holt byli, jsou a budou (bohužel), což ale neznamená, že je potřeba z nich dělat chudáky a otloukánky i tam, kde to vážně nedává smysl a kde si každý, kdo umí alespoň základní matematiku a dokáže si spočítat, kolik korun reálně stojí jídlo pro malé dítě, musí akorát tak klepat na čelo. Abych se tedy dobrala nějakého závěru, hlavním smyslem mého články bylo poukázat na fakt, že rodiče, kteří si stěžují na drahé jídlo ve školách/školkách by měli být soudnější a projevit taky trochu té skromnosti a inteligence. A ti, kdo s nimi sympatizují také. Jinak se totiž místo zlevňování jídla pro děti a zakládání dalších neziskovek na podporu těch, co si prý nemůžou obědy dovolit, nabízí jiné systémové řešení. Levnější, drastičtější ale účinnější… V něm by měly být takovéto rodiny hned při prvním náznaku nespokojenosti rovnou nahlašovány na OSPOD a přísně kontrolovány, zda nezanedbávají své děti a nekrmí je ptačím zobem za tři padesát. Jedinou výjimku by měli samozřejmě Bretariáni, kteří se živí jen posvátnou pránou, jelikož otevřít okno a nastavit tvář slunci je zdarma. Akorát mi teda něco říká, že tohle privilegium by u nás mezi rodiči zas tak moc na dračku nešlo (on se totiž málo kdo z těchhle pošuků stihne před smrtí hladem ještě rozmnožit).
