Článek
Dnešní doba je proti dobám minulým prý mnohem náročnější a více stresující protože je na lidi už odmalička kladen enormní tlak na výkon. Děti jsou kvůli tlaku na výkon ve školách i doma přetěžované, dospívající si kvůli tlaku na výkon nemůžou kvalitně užívat mládí a poté si v klidu a bez stresu zvolit svou životní cestu a mladí lidé na začátku produktivního období mají kvůli tlaku na výkon problém najít si práci, která by je naplňovala, partnera s nímž by si mohli zařídit domov a hlavně je pro ně prakticky nemožné v klidu založit rodinu. Jo jo, je to dneska fakt zlé… Tlak na výkon, to je prevít! A je naprosto v pořádku, že se o něm neustále všude dokola píše a čím dál tím více rádoby odborníků z řad terapeutů, psychologů a životních koučů si na jeho potírání staví slušnou kariéru. Akorát… že je to strašná, ale fakt strašná pitomost!
Jako nezlobte se na mě, ale to myslíte vážně??? Fakt má někdo reálně pocit, že v dnešní době a v naší západní společnosti, je větší tlak na výkon a výsledky, než byl kdykoliv v minulosti lidstva? Opravdu? A měl ten člověk, co tohle šíří, ve škole, já vám nevím, ale třeba alespoň pár hodin dějepisu?! Má vůbec představu o tom, jak vypadal svět pár desetiletí nebo dokonce století či tisíciletí dozadu? Tuší vůbec v jakých podmínkách tehdejší lidé (naši předci!) žili? Co museli zvládat, přetrpět a překonat? Co všechno je ohrožovalo a jaký byl skutečný tlak na to, aby byly ve všem nejlepší, nejsilnější a celkově nejefektivnější, jací jen dokázali být? A nejen po fyzické stránce, ale hlavně po té psychické? Jak neuvěřitelně gigantický „tlak na výkon“ vytvářela na děti a mladé lidi třeba taková válka? Hladomor? Robota, a nevolnictví? Stěhování celých klanů a národů? Výboje nepřátelských armád? Otroctví a rasová či genderová diskriminace? A co takové epidemie a morové rány? Genocidy? Politické režimy likvidující své odpůrce jak na běžícím pásu?
Opravdu má někdo reálně dojem, že tohle všechno bylo mnohem méně stresující a chtělo to po lidech menší nasazení a menší výkony, než dnešní pozérská, ale prakticky bezzubá společnost, která může člověka maximálně pomluvit, nebo vyloučit z určité společenské vrstvy, ale téměř nikdy mu neusiluje o život ani o samotnou jeho existenci a důstojnost či životy jeho blízkých? Vždyť dnes znamená ten proklínaný „výkon“ jen to, jak budete společensky a finančně úspěšní (přičemž i na tom nejnižším stupni se dá úplně v klidu a normálně existovat, aniž by vám šlo o krk nebo zdraví). Ale tehdy znamenal „výkon“ otázku přežití. SKUTEČNÉHO přežití! Kdo ho nepodal, tak prostě umřel! Kdo byl moc pomalý, slabý, hloupý, neobratný nebo nepozorný, tak prostě končil! Stačilo něčím onemocnět, někde se zranit nebo třeba jen zestárnout či otěhotnět a už jste byli v přímém ohrožení života a plně odkázáni na to, že se o sebe buď i přes svůj „hendikep“ zvládnete postarat, nebo to někdo udělá za vás a nebude za to od vás chtít nic, co by vás zničilo (např. vás nevezme do otroctví).
A jasně, teď mi řeknete, že přeháním a jdu až moc dozadu k pravěku, starověku a středověku. Ale to fakt není nutné! Můžeme klidně zpátky jen o pár desítek let, do dob, z nichž pořád ještě máme nějaké žijící pamětníky. Tehdy totiž nebyly malé děti „pod příliš velkým tlakem“ proto, že po nich rodiče chtěli výborný prospěch ve škole a x kroužků. Kéž by, ale ne. Tehdy (a není to zase tak dávno a co hůř, někde to tak funguje dodnes!) byly děti ve věku prvního stupně ZŠ pod „příliš velkým tlakem“ proto, že musely denně chodit na směny do továren nebo od rána do večera dřít na polích a kolem hospodářství, jinak jim reálně hrozilo, že buď oni, nebo členové jejich rodiny (nejčastěji mladší sourozenci) umřou hladem, umrznou někde na ulici nebo vážně onemocní a nebudou si moct dovolit doktora. Porovnejte si to v duchu sami a uvidíte, jak je absurdní tohle srovnávat, natož tvrdit, že dnes to mají děti těžší. „Zákaz mobilu za špatné vysvědčení versus smrt mladší sestřičky hladem“. Hm? Zapeklité, že…
A u dospělých a dospívajících lidí je to snad ještě zjevnější! Ruku na srdce, kolik znáte takových, kteří dneska opravdu živoří na hranici přežití? Ale vážně na hranici přežití, ne že mají sice tři exekuce a seznam dávek od státu delší, než telefonní seznam, ale současně nehladoví ani netrpí zimou či chorobami, které si nemohou z finančních důvodů nechat léčit? Kolik znáte rodin, které přišly o dítě proto, že si prostě nemohly dovolit poskytnout mu dostatek jídla, vhodné oblečení či lékařskou péči (a tím „přišly“ fakt nemyslím, že jim ho vzala „zlá čarodějnice z OSPODU“ a umístila ho do Klokánka, kde mu materiálně absolutně nic neschází). Kolik znáte lidí, kteří nemohli studovat či pracovat tam, kde chtějí jen proto, že se narodili v ideologicky rasově či společensky „špatné“ rodině? Kolik znáte žen, které trpí domácím násilím a skutečně s tím nemohou nic udělat (ne, že z lásky nebo pomýleného strachu z osamostatnění a rozbití „rodiny“, nechtějí), protože jsou společnostní brány jen jako majetek mužů a kdyby se vzepřely, hrozil by jim lynč, smrt nebo totální zatracení? Já takové lidí fakt neznám a i když samozřejmě neříkám, že takhle málo má stačit k tomu, aby byli lidé šťastní a žili důstojný život (to by mě fakt nenapadlo), pořád je to srovnání, které není vůči dnešním „plačkám“ dvakrát lichotivé…
A NE, opravdu tímto článkem neříkám, že dnešní generace to má strašlivě snadné a že si nemá absolutně na co stěžovat a měla by držet pusu a krok. To fakt ne. I dnes mají lidé velké a bolestné potíže a mnozí opravdu trpí a potřebují empatii, pomoc a pochopení. Jen už mě opravdu nebaví, to neustálé srovnávání s minulostí a snaha ji bagatelizovat a tvrdit, že dnešní svět a společnost je mnohem krutější a více zaměřená na výkon a výsledky, než v minulosti. Protože prostě není, jen je to více vidět a slyšet a lidé jsou hrozně snadno ovlivnitelní. Zvláště pak v rámci svých sociálních bublin, kde jim všichni přitakávají tak dlouho, až získají pocit, že i nesmyslná tvrzení jsou reálná a mají něco do sebe. A přitom stačí jen trocha nadhledu, otevřená mysl a širší pohled na věc, abychom najednou viděli svět úplně jinýma očima…
A jen tak na závěr pro zajímavost a pro ti, kdo mi stále ještě nevěří a myslí si, že přeháním a lidé to zas tak těžké v minulosti neměli… Proč, asi tak myslíte, že je ten enormní tlak na výkon dneska o tolik víc vidět a proč jsou nebožáci, které semele, tak moc slyšet? Hm? No, samozřejmě kvůli médiím, internetu, svobodě slova a tak, to je jasné. Ale proč hlavně? Proč HLAVNĚ je to víc vidět i slyšet? No protože ti „poražení“ a „neúspěšní“, kteří ten tlak neustáli mají dnes nepřeberné množství možností na sebe upozornit, vykřičet svou frustraci a celkově si na svůj neúspěch stěžovat. A to je přesně to, co dříve lidé prostě neměli. A proč tu možnost dříve neměli? Nu, v lepším případě proto, že byli umlčováni, nikdo se o ně nezajímal, společnost je zavrhla jako „nepotřebné“ a „přítěž“ a oni sami neměli prostředky ani šanci se ozvat. A v tom horším (a mnohem častějším) zkrátka mlčeli, proto, že byli pod drnem. Jo, zní to hrozně a krutě, ale je to pravda. A fakt to není zase tak dávno, kdy ten, kdo skutečně „prohrál“ a kdo nepodal dostatečně dobrý výkon, nebyl jen otloukánek a fackovací panák, ale prostě reálně přišel o život a už si nemohl stěžovat na krutost a nespravedlnost světa.
Tak si na to vzpomeňte, až zas budete někde číst, jak je dnešní svět krutý a pod jak hrozným tlakem dnešní lidé jsou. Protože žádný dnešní společenský ani ekonomický tlak není tak velký a nesnesitelný, jako tlak několika kubíků chladné, mokré hlíny někde za zdí hřbitova pro chudinu…
