Článek
Hned na úvod říkám, že tímto článkem ani omylem neobhajuju jakékoliv nevhodné, trestné a zvrácené nakládání s dětmi (i materiály, které se jich týkají), ani nepopírám, že existují nebezpeční internetoví predátoři specializující se právě na ně, kterým je třeba se vyhnout a děti o nich včas a důrazně poučit (viz. konec článku). A už vůbec neříkám, že dávat miliony fotek svých (nebo snad dokonce cizích!) dětí na net, je v pořádku, žádoucí a měl by ho každý automaticky tolerovat a nemít právo říct „ne“. Jen prostě chci do celé věci vnést trochu zdravého rozumu, který v ní často chybí a který paradoxně způsobuje, že pro prakticky neexistující nebezpečí přehlížíme ta skutečná! Tak a teď k věci:
Začněme naprosto transparentně. Pokud někdo prostě nechce, aby se fotky jeho dětí objevovaly on-line, je to jen a jen jeho věc a rozhodně má na to právo, které mu tímto článkem neupírám. Jeho děti, jeho pravidla. A stejně tak má každý rodič právo i na jakýkoliv osobní a konkrétní důvod k tomuto postoji, jaký ho napadne. ALE… jelikož už mě vážně začíná unavovat ta šílená hysterie a paranoia, která tuhle záležitost v naší společnosti aktuálně provází, přijde mi fér si na rovinu říct, že většina nejčastějších důvodů, které jsou papouškované pořád dokola a démonizují fotografie dětí na sítích, jako to nejhorší zlo a největší možný hazard s jejich zdravím, životem, psychikou i budoucností, jsou prostě a jednoduše totální pitomosti.
Pardon, ale jsou! A s tím, jak čím dál tím víc a víc dnešních rodičů tohle téma přehnaně řeší, děsí se ho a používá ho k ostrakizování svého okolí a rozbíjení nejrůznějších důležitých vztahů (od těch s prarodiči až po ty se školkou či školou), je prostě potřeba o tom začít konečně nahlas mluvit. V klidu, bez hysterie a afektu a hlavně bez nafukování a takřka konspiračních teorií na úrovni "ach bože, když nebudu nosit alobalovou čepičku, 5G sítě mi určitě roztaví mozek"!
Protože nezlobte se na mě, ale zveřejnění úplně normální fotografie dítěte na internetu (a ano, za normální považuji třeba i to, když si vaše dítě hraje v plavkách u vody, nebo je normálně lehce oblečené v léta na zahradě u prarodičů), opravdu není žádnou obří bezpečnostní hrozbou ani prohřeškem proti lidskosti. A každému člověku s alespoň půlkou funkčního mozku a IQ vyšším, než je průměrná pokojová teplota, by to, zvláště v dnešní době rozkvětu AI generátorů, snad mělo být jasné. Ostatně uznejte sami, stačí pouhý základní výčet tří nejčastějších argumentů, proč někdo považuje fotografie dětí na sítích za strašlivé zlo, a krátké zamyšlení nad nimi, aby to docvaklo snad i těm nejhysteričtějším matkám (a někdy i otcům, ať jsme korektní):
1. Tím, že umístím fotografii svého potomka na internet, riskuju, že si ho podle ní vyhlédne a fyzicky najde někdo, kdo mu bude chtít ublížit.
Jako sorry, ale fakt ne. A absolutně nechápu, jak si tohle vůbec někdo může myslet! Dneska! Když všichni víme jak sociální sítě a internet fungují! Jako nezlobte se na mě, ale to dotyčný, kdo se tohohle reálně bojí a ještě to šíří a strašně se diví, že to tak nemají všichni, přemýšlí kolenem? Nebo nepřemýšlí vůbec? Opravdu si někdo reálně představuje, že pedofilové a sexuální agresoři brouzdají po sociálních sítích, tam si vybírají svou „kořist“ podle fotek, a pak ji jako ve špatném špionském filmu dlouze stopují, tajně sledují, plánují její únos a nakonec udeří? To jako vážně? Proč by to sakra kdokoliv, kdo je alespoň natolik inteligentní, aby si zvládl zavázat tkaničky od bot, dělal?!
Vždyť děti jsou úplně všude a většina z nich je až děsivě "dostupná"! Stačí prostě vyjít z domu a je to! A pokud chcete namítnout něco o tom, že "někdo hledá konkrétní typ"… tak i kdyby ano (jako že v tomhle případě těžko, protože většinou jde v podobných zločinech beztak o snahu mít nad někým slabším kontrolu a ne o skutečnou "přitažlivost"), uvědomte si, že většina malých dětí vypadá plus mínus stejně (to vám můžu jako někdo, kdo s nimi roky pracuje a neustále naráží na téměř stejné a přitom prokazatelně nepříbuzné děti, klidně i dělené od sebe stovky a tisíce kilometrů, nebo spoustou let, potvrdit)! Fakt. Jestli existuje po vizuální stránce tak deset, patnáct „druhů“ děcek, tak je to moc…
Proč by si tudíž kdokoliv dával tu práci, aby hledal jedno konkrétní dítě kvůli fotce, která ho zaujala!? A jestli mi nevěříte a myslíte si, že to beru na lehkou váhu a podceňuju dotyčné „zvrácené mysli“, tak si prosím alespoň dejte tu práci a projeďte si statistiky. Nebo věnujte chvíli svého času objektivním policejním a úředním zprávám o tomto tématu. Smutná pravda je totiž taková, že cca 80-90 procent VŠECH případů sexuálního zneužívání dětí připadá na pachatele, kteří se s dítětem osobně znají! A ne jen tak „od vidění“. Většinou jsou to blízcí přátelé či přímo členové jeho rodiny! A víte kolik z nich se asi tak rozhodlo tento odporný čin spáchat proto, že vidělo sousedovic Pavlíka, nebo nevlastní dceru své nové přítelkyně vyfocenou na internetu? Jo, přesně. NIKDO. Konec konců i nejznámější zprofanovaný kriminální případ únosu a vraždy dětská královny krásy JonBenét Ramsey, o kterém se dlouho nemluvilo jinak, než ve spojitosti s její „mediální slávou“, se dle nejnovějších důkazů odehrál dost jinak a téměř jistě ho spáchal někdo z úzkého okruhu její rodiny a známých (a ne někdo, kdo se do ní „zakoukal“ dle jejích fotek!).
2. Fotografie mého dítěte může posloužit někomu jako pomůcka k plnění jeho zvrácených fantazií a stává se tak vlastně „dětským pornem“.
Uf, vážně? Tohle čtu a slýchám v nejrůznějších obměnách v poslední době tak často, že fakt začínám ztrácet víru ve zdravý rozum a paranoidní nezaslepenost lidstva! Lidi, proboha… Tuší vůbec někdo z vás, kolik reálných pornografických materiálů s tímhle odporným, zvráceným a zavrženíhodným obsahem na internetu existuje? A kolik jich dneska můžou lidi vyrobit pouze tím, že do lehce poupraveného AI generátoru vloží jednu prostou větu? Ne? Tak já vám to řeknu… nekonečně moc! Opravdu máte pocit, že při takovém „přehlcení“ trhu bude kdokoliv stát o fotku vašeho dítěte na pískovišti, nebo při akci ve školce? Jo? Ne.
A nejironičtější na tom všem je, že i kdyby se nějaký takový pomatenec přeci jen našel, tak víte jak vám, či vašemu dítěti konkrétně uškodí, že si nějaký Pedro z Mexika stáhne jeho fotku pro… Ehm pozdější použití? Jo, přesně… Vůbec nijak, protože se o tom SAKRA nikdy nedozvíte (a s nějakým „principem“ a „narušením primární lidské důstojnosti“ běžte do háje-když prostě něco nevíte, je vám to fuk, tečka)! Je to v podstatě stejné, jako mít schízu z toho, že když půjdu po ulici s flekem na tričku, může mě někdo vyfotit a tu fotku pak někde v Brazílii použít do reklamy na prací prášek. A garantuju vám, že jakkoliv nepravděpodobně tenhle scénář zní, nejspíš bude mnohem relevantnější, než cokoliv, co se týká takovéhoto zneužití fotek vašeho dítěte!
A opět tu máme i důkazy… dost děsivé a nepříjemné důkazy, ale důkazy to jsou. Víte kolik zhruba procent diváků dětských a rodinných kanálů a účtů s „family“ contentem na sociálních sítích tvoří dospělí muži nad 18 let? 40-70 procent! A jasně, jsou v tom i otcové, co se na to dívají se svými rodinami a „falešné“ profily mladších sledujících, kteří si musí kvůli pravidlům zakládat profil na jméno otce, ale stejně… Je to monstrózní číslo! A víte jak konkrétně tohle číslo ovlivňuje ty děti, co jsou na těchto kanálech a účtech zobrazovány? Kolik z nich to jakkoliv negativně pocítí na vlastní kůži? Jak často to vede k tomu, že jsou v reálu obětí nějakého nevhodného chování či situace? Jo, prakticky nijak, nikdo a nikdy! Jestli ty malé chudinky něco na tomhle způsobu výdělku jejich rodin negativně ovlivňuje, je to mizerný rodinný život, neustálá faleš, stres, otřesné rodinné vztahy, ztráta dětství a nulové soukromí, které díky tomu, že jejich matky (rodiče) točí a umisťují na internet doslova vše, co se u nich doma děje, denně zažívají. Kdo na ně při tom kouká, to už jim může být fakt úplně šumák…
3.Některé fotografie dětí na internetu mohou být ponižující a nevhodné a jejich existence je může později vystavit šikaně, nebo problémům v dospělém životě.
O, bože… Fakt? Opravdu tohle ještě pořád řešíme takhle? Fakt pořád ještě předstíráme, že šikana musí mít nějaký „dobrý“ důvod a je jí možné předejít jeho eliminací? Protože ona nemusí a často ani nemá! Důvodem šikany je to, že šikanátor prostě chce šikanovat vybranou oběť (ať už ze sadismu, pro legaci, kvůli začlenění, proto že mu oběť přijde slabá, nebo jako ventilování frustrace z vlastních problémů). A je fakt úplně jedno, jaký důvod a způsob si k šikanování vybere! Fotka na nočníku je úplně stejně dobrý „důvod“ jako výška, váha, vzhled, oblečení, orientace, sociální statut, inteligence a… asi milion dalších věcí, kvůli kterým se děti a mladiství šikanují. A když není jedna, bude jiná. Tak to prostě je, věřte mi, vidím to v práci často a sama jsem to jako dítě zažila…
Se šikanou musíme bojovat systémově, ne tím, že se budeme snažit své dítě paranoidně ochránit před jakýmkoliv důvodem k ní a nenechat ho tak přijít ani o onu pověstnou „kapkou krve“, která by k němu mohla „přilákat žraloky“. Můžete mu koupit nejnovější oblečení i techniku, nechat ho zbavit se brýlí, rovnátek i nadváhy. Můžete udělat všechno, aby se váš potomek "zalíbil"… a stejně to bude málo. A zrovna fotky z dětství jsou tak banální a směšný důvod k šikaně, že by nad ním každé dítě, co má alespoň špetku sebevědomí a povědomí o vlastní hodnotě, mělo mávnout rukou a udělat z něj naopak skvělý způsob, jak ztrapnit toho ubožáka, co se to snaží použít proti němu. A pokud tohle vaše dítě neumí a nedokáže, máte mnohem větší problém, než pratetičku, co odmítá odstranit ze svého faceboooku fotku vašeho dítěte v batolecím věku zamatleného od čokolády!
A to, že můžou dětské fotky být problém pro dospělé lidi, např. při hledání zaměstnání nebo v případě, že se dítě prosadí a stane slavným a vlivným… No tak to už je naprostá ubohost a absurdita nejvyššího ražení! Tohle snad v dospělosti už nemůže řešit vůbec nikdo, ne? Nebo co jako budeme „tajit“ příště? Že jsme měli v pubertě akné? Že ženy začaly menstruovat? Že chodíme na velkou a nevoní to? To snad jsou úplně normální lidské věci, které musí každý brát jako součást života. Ne jako něco, co je třeba tajit a čemu je možné se smát. A jestli někoho nevezmou do práce, protože má na sítích trapnou fotku, kde jako šestiletý sedí mezi babiččinými slepicemi a bulí, protože z nich má strach… tak o takovou práci je snad lepší nestát, ne? Nemluvě samozřejmě o tom, že opět v dnešní době AI vám trapnou falešnou fotku či video, které nebude možné rozeznat od reálných, vyrobí každý do deseti minut, pokud vás bude chtít takhle hloupě „poškodit“. Takže čemukoliv takovému přikládat jakýkoliv význam, to snad může fakt už jen negramot a šílenec!
A to by byly ty tři hlavní zoufalé a zcestné (a jo, někdy i pěkně trapné) argumenty, proč jsou lidé, co dávají fotky svých dětí na internet, naprostí ignoranti, hazardéři a špatní rodiče/prarodiče. A jasně, je jich ještě mnohem víc… A jasně, někdo možná namítne, proč to vůbec řeším a proč by to mělo být tak moc špatně. Když tomu někdo chce věřit, tak ať si věří ne? No ano i ne… Protože jak už jsem naznačovala na úvod, hysterie ohledně tohoto tématu ve společnosti konstantně roste. A přijde mi že až moc dnešních rodičů díky ní pro „stromy nevidí les“. Jinými slovy, že zatímco přeceňují úplně zbytečné, nereálné a směšné „nebezpečí“, které jejich dětem vůbec nehrozí, podceňují, přehlížejí a bagatelizují to, co skutečně může jejich potomkům šeredně uškodit…
Takže teď si jako takovou (ne)hezkou protiváhu vyjmenujme tři skutečné a mnohem palčivější problémy, které by dneska maminky a tatínkové měli ve vztahu ke svým dětem a jejich působení na internetu a sociálních sítích, řešit. Problémy, které by je měly znepokojovat, drásat jim nervy a nutit je vyvádět a hysterčit opravdu nepoměrně víc, než když jejich tchyně/matka ne a ne přestat zveřejňovat fotky svých vnoučat na svém facebooku (který vidí maximálně tak deset dalších podobných neškodných babiček). Nebo když učitelka ve škole vyfotí skupinku dětí při třídním projektu tak, že je tam jejich děcku vidět kousek ksichtíku uááá! Tady jsou:
Kyberšikana: Jo, tohle je lahůdka, kvůli které už se až moc dětí dostalo na AD nebo hůř (výjimkou nejsou bohužel ani fatální konce vlastní rukou). A týkat se může kohokoliv, kdykoliv a kdekoliv (kyber-šikanátorem totiž může být někdo ze školy, sousedství , kroužku i tábora a to v jakémkoliv věku). Takže co takhle míň řešit, který cizinec se možná dívá na fotku vaší dcery u bazénu, ale víc se zaměřit na to, co o ní šíří a píše na sítě její stejně stará sousedka/spolužačka? Ta může být mnohem nebezpečnější. A vyhmátnout ji včas a zatnout jí tipec, vám ušetří hodně trápení a vy pak nebudete muset obviňovat ze svého rodičovského selhání všechny kolem (od firem spravujících sociální sítě, přes vládu až po školy a učitele).
Sexuální predátoři na chatech: Ano, film „V síti“ viděl asi každý a chvíli se o tom hodně mluvilo. Ale už se o tom zase skoro nemluví (rozhodně v porovnání s výše zmíněnými problémy s fotkami), jako by bylo třeba chránit jen mimina, batolata a předškoláky, ale ne puberťáky, kterým přeci „musíme dát hlavně svobodu a prostor a nebýt za „trapné“ rodiče“. Uf! A přitom ten problém tu je, byl a bude, dokud nezačneme s dětmi o tomhle všem nejen včas mluvit, ale fakt se o ně zajímat, kontrolovat je a být důslední, protože říct jim: „ty, ty, ty, neposílej nikomu nahé fotky“ opravdu nestačí! Víte, pravda je totiž taková, že jedna dvanáctiletá holka může mít na rodinném facebooku miliony „trapných“ fotek, jak sedí na nočníku, nebo se cachtá v bazénku na zahradě a být s tím úplně v pohodě a druhá tam nemusí mít ani jednu, protože má přece „zodpovědné“ rodiče (a přitom si psát a vyměňovat vlastní nahé obrázky s padesátiletým úchylem). A hádejte, která na tom je a bude hůř…
Nebezpečí AI: Bohužel tohle je dost nové a většinou se o tom hovoří (pokud vůbec) v hodně zkreslené perspektivě, přičemž spousta lidí (zvláště u nás v ČR) si myslí, že se to jich a jejich rodin vůbec netýká a je to jen nějaký USA nebo asijský nesmysl. Ale není. Dětí a mladých lidí, kteří mají poměrně intenzivní vztahy s AI chatboty a využívají je nejen jako nástroj, ale i jako „skutečné“ přátele, partnery nebo terapeuty a „rodičovské“ figury, totiž raketově přibývá. A není to jednoduché téma… A my navíc většinou v médiích řešíme jen těch pár, které prý „AI nabádala k sebevraždě nebo trestnému činu“. A ještě to navíc řešíme tak, jako by to byla jen chyba programátorů, kterou mají vyřešit nějakým upgradem. Nikoliv fatální selhání těch samotných dětí/mladistvých a hlavně jejich rodin. Jenže ono to je jejich selhání. A nemusí to vždy končit až takhle tragicky, aby to mohlo napáchat velké škody. I izolace, asociální chování a utvrzování v radikálních názorech na svět i sama sebe, které s AI chatboty přicházejí, jsou pro děti a mladé lidi problém, který nemusí umět správně zvládnout (sakra, to často neumíme ani my dospělí!). Takže asi tak…
Čili… Co říci úplným závěrem? Chcete skutečný klid a bezpečí na internetu pro své děti? Tak prosím, prosím, buďte realisté a nenechte se zaslepit a zblbnout konspiračními nesmysly a neustálým omíláním stejných hloupých argumentů! Myslete sami, analyzujte, zvažujte a hledejte si informace (ne dezinformace!). Řešte to, na čem skutečně záleží, ne to, co vypadá populární a pohodlné. Ono totiž ne vždy to, co dělají a říkají všichni, je to, co by skutečně dělat a říkat měli!
