Článek
Reakce na článek Taťány Veselé z 18. 2. 2026.
Máte hezké vzpomínky, ale žila jste asi v jiném světě. Já začal vnímat svět už v 60tých letech, což se moc nelišilo od těch 70tých. Naštěstí jsem vyrůstal v Praze, nicméně každé prázdniny jsem trávil u prarodičů ve Středních Čechách a v Jižních Čechách. Obě „prarodiny“ byli sedláci a dokonce do jisté míry ustáli kolektivizaci a podobné zhovadilosti. Jako malé děti jsme byli „hýčkáni“ v podobných souvislostech, které popisujete (malé děti nemají moc možností srovnání, jak se žije jinde). Problém vyvstal de facto v pubertě (cca 15 let). To mladá generace od nepaměti naráží se svými názory na starší generaci. Tam už ze strany rodičů přicházela tvrdá lekce ve smyslu „Neflákej se a koukej makat“. Že my mladí jsme chodili na gymnasium a posléze VŠ, nebylo podstatné. Důležité bylo vykydat hnůj. Místní občasné kino či tzv. „zábavy“ byly pro ně na úrovni dnešních feťáků. Z příbuzných skončila moje sestřenice ze Středních Čech zřejmě někde v šedé zóně, protože jí matka vyčítala každou kravinu a sestřenice radši odešla z rodného domu. Další bratranec z Jižních Čech se chtěl starat o svou rodinu a statek. Matka mu de facto zničila život, protože ač VŠ, se de facto nesměl hnout ze statku. Jeho sestra už někdy v 19ti letech utekla z domova do Prahy. Zachrália si tím život a je šťstná se svou rodinou.
Jistě, kašlali jsme na modřiny a běhali po okolí. Ale je to dost za zničené životy?
