Článek
Kdysi jsem chtěl studovat - filozofii, sociologii a psychologii. Až na tu poslední totiž všechny tyhle vědy velice úzce souvisí s historií, která mě sice přímo nelákala, ale přitom neoddělitelně dokumentuje vývoj a formování lidské společnosti jako takové.
Hloupě jsem se domníval, že základním krokem je jakýsi prospěch a pak úspěšné přijímací konání. Oboje proběhlo ,,v cajku" a já nastoupil na UK. Tam mi bylo vysvětleno, že daleko důležitější než toto jsou úplně jiné záležitosti a tak jsem byl po třech dnech pobývání na této škole vypakován bez veškeré pompy a poct na ulici a bezprostředně na vojnu. Ale ta chuť vědět o tom, co je to společnost a o dějích, které její vývoj formovaly, mě neopustila.
Osud mi přihrál neskutečnou šanci - když jsem nějaký čas pracoval jako topič OPBH v Praze, zjistil jsem, že v sousední kotelně funguje PAN Profesor z ,,mé “ univerzity, takto bývalý kdysi ministr zahraničních věcí této země. A na svou práci současnou tedy nestačí ani omylem - fyzicky, nikoli duševně. Kdo tahal železným hákem koksovou škváru z kotlů VSB, pochopí, o čem mluvím. A tak jsem se domluvili - já za něj topil ( to stíhat problém nebyl), no a on mě učil. Ne dlouho. Učil mě získávat informace, pracovat s nimi a ověřovat je z literatury. Po čase pan profesor byl uklizen do Sadů , lesů zahradnictví, kde v parcích sedával na lavičkách a psal, a já se motal životem, jak to šlo. A četl. Ne všechno, ale o to víc a podle návodů pana profesora.
Učil mě taky takovým věcem, jaká hodnota je a jakou roli má diskuze. A jak funguje, když je vedena dobře. A šly roky, v zemi se cosi změnilo a změnily se i formy komunikace. A já dál studoval, ne pro diplom, abych mohl vykonávat nějakou profesi, ale protože mě to bavilo. A spousty těch poznatků jsem mohl aplikovat v praxi, neb jsem čas od času pracoval i v dost vysokých řídících funkcích.
A pak přišel internet, pak dlouho nic a pak internetová diskuzní fóra. A já pochopil, že konečně dostávám šanci, která mi celý život byla odpírána. A kterou studenti řádného studia nenáviděli a které se obávaly. Já dostal šanci ,,nechat se konečně ze svých vědomostí y názorů vyzkoušet". Kdekým. V diskuzi, která má daná pravidla. A začal jsem publikovat své názory na dění ve společnosti. A čekal reakce.
Popravdě musím říci, že daleko raději mám lidi, kteří mi napíšou - ,,s vaším názorem nelze souhlasit, protože ( řada argumentů). Pár jsem jich potkal a zahnali mě honečkem zpátky do knihovny, abych nahlédl a porovnal, jestli ono je to tak, jak pravím já, či tak, jak namítá oponent. Oponent, partner v diskuzi, člověk, za jehož vydatné pomoci si buď upevňuji svou pozici ( pokud jeho argumenty jsou mizerné až blbé), nebo který mě usvědčí z omylu a navede mě na správnou cestu, nebo mě po ní dokonce kousek ,,sveze". Požehnaný oponent, partner v diskuzi, člověk, kterého denně hledám a málokdy nacházím.
85 % ,,diskutujících" mi sdělí, kdo jsem, odkud jsem přišel a kam se mám vrátit. Vyjádří se pohrdavě o mém původu, rodině, vzdělání, a aniž by o čemkoli z toho cokoliv věděli, šmahem to zatratí do nejtemnější …purdhelle ( nalezeno toto slovo v jedné mé oblíbené anglické knížce…i s použitím nesmírně návodným : ,,hrom uhoď do té Purdhelle!"). Bez jediného slova vztahujícího se k problému. Zhusta mi tykají, aby zdůraznili moji nepatrnost a společenskou podřadnost ve porovnání se Svým Majestátem. Ty automaticky blokuji.
Další velká skupina lidí, jsou to bojovníci za pravdu, ať už je to jakákoliv hovadina či lež neskutečná. Pro ty je jakýkoliv argument zbytečný, neboť jejich víra je pevná a přesvědčení pevnější betonu.
Naprosto nepochopitelnou a neuchopitelnou se mi pak stala další skupina lidí, která se množí poslední dobou jak v odchovně. Dělá to na mě tedy dojem jakési organizované akce. To jsou lidé, kteří mi co odpověď napíší nějakou naprosto nesmyslnou námitku a vyjádří jistotu, že na tohle absolutně nebudu mít protiargumenty a pokud, jsou všechny blbé. Načež můj účet zablokují. Až mi někdo dokáže vysvětlit, proč tihle lidé chodí na diskuzní fóra a zapojují se do debaty, budu vděčný. Já si to vykládám tak, že svou zjevenou pravdu nechtějí nechat pošpinit jakýmikoliv, byť i kvalifikovanými námitkami a čelí tomu tedy tak, že jim zabrání technicky.
Najdu - li člověka, který přednese kvalifikovanou námitku na můj příspěvek, zajásám, neboť to je člověk, od kterého se mohu cosi dovědět. Nebo obhájit, co si myslím. Co se dozvím od člověka, který mi napíše ,,s vaším příspěvkem beze zbytku souhlasím"…no, dozvím se kulové, potěší mě to, ale nedonutil mě k ničemu novému. Na to, abych po takové chvále obrostl letkami a začal se vznášet, už jsem dost starý. Ale mezi ,,svými" oblíbenými přispěvateli mám pár těch, díky kterým jsem se spoustu nového dověděl. Co ta diskuze přinesla lidem, kteří zamezili případné námitce kromě potvrzení jejich ega a výjimečnosti, bych se rád dozvěděl. Jenže to nejde, mají mě zablokovaného…
A tak touto cestou děkuji všem, kteří mě tady čtou a čas od času mi vynadají a hlavně - bezvýhradně se mnou nesouhlasí a hned napíšou, proč. Díky jim všem, musím se totiž pořád učit i v sedmdesáti. A ti ostatní - no ti ať jdou klidně do té purdhelle, jsou mi k ničemu. Pokud mě chtějí naštvat, tak musím oznámit - jen mě rozesmějí. Buran oznámí světu, že ač by rád vypadal jako slušný člověk, nikdy to dál, než na burana nedotáhne. A blokující nahlásí veřejně a celému světu, že se natolik bojí myšlenek sedmdesátiletého dědka, že mu je raději zabrání říkat. Pane, kdyby tak byl internet za bolševika, to by se to blokovalo, banovalo a tak podobně…
