Článek
Představte si to: už žádné složité marketingové strategie, žádné hodiny na sociálních sítích, žádné marné pokusy upoutat pozornost. Váš osobní promotér je umělá inteligence – neúnavná, neomylná a s přístupem k miliardám dat. Zní to jako sen, nebo spíše jako noční můra? Vítejte ve světě, kde se naše sláva stává výsledkem algoritmů, a my jsme jen datový bod v jejich nekonečném promo plánu.
Vždycky jsme si mysleli, že k úspěchu vede tvrdá práce, talent a trochu toho štěstí. A taky pořádná dávka sebepropagace. Dnes už to ale není jen o tom, co umíme, ale hlavně o tom, kdo nás vidí, slyší, lajkuje a sdílí. V éře digitálního šumu je být skvělý málo – musíte být i vidět. A v tomhle chaotickém, přeplněném prostoru se začíná rýsovat nový hráč: umělá inteligence jako osobní promotér.
Zní to jako futuristická utopie, že? Žádné další hodiny, které proležíte s telefonem v ruce, snažíte se vymyslet chytlavý titulek nebo dokonalý hashtag. Žádné úzkostné sledování statistik nebo porovnávání se s „konkurencí“. Místo toho svěříte svou kariéru, svůj umělecký počin, svou značku do rukou superinteligentního algoritmu. Ten analyzuje vaše dílo, pochopí vaši podstatu, prostuduje psychologii miliard uživatelů a pak, s chirurgickou přesností, vypustí vaši tvorbu do světa tak, aby zasáhla ty správné lidi, ve správný čas a na správném místě.
Lákavá iluze kontroly (a efektivita, která děsí)
Představa AI jako promotéra je nesmírně lákavá. Představte si hudebníka, jehož AI promotér přesně ví, které playlisty Spotify osloví fanoušky melancholického indie-folku, kterému je zrovna 27 let, pije ovesné latté a rád se dívá na staré severské detektivky. Nebo spisovatele, jehož kniha je v reálném čase propagována přesně těm uživatelům Twitteru, kteří zrovna před chvílí vyhledávali termíny jako „postapokalyptická sci-fi s morálním dilematem a špetkou romantiky“.
Efektivita by byla bezprecedentní. Pryč by byla ta drahá, často neúčinná reklama. Pryč by bylo to trapné „dělej si promo sám“. AI by byla neúnavná. Pracovala by 24/7, analyzovala každou interakci, optimalizovala každý příspěvek, a zaručovala by, že váš obsah nikdy nezapadne. Váš talent by konečně dostal šanci, kterou si zaslouží, protože by se dostal k těm, kteří ho ocení. Krásná představa.
Děsivá realita: Když se stanete datovým bodem
Ale teď ta hořká pachuť. Jestliže AI je náš promotér, co jsme pak my? Jsme stále tvůrci, nebo jenom zdrojem dat, který AI zpracovává a optimalizuje? Pokud AI ví lépe než my, co chceme sdělit a komu, není to pak ona, kdo tvoří „náš“ úspěch? Není to spíše „její“ úspěch, který se shodou okolností týká našeho obsahu?
Pokud by AI analyzovala naše díla a zjistila, že „pro maximální dosah je třeba přidat více koťátek a méně složitých myšlenek“, udělali bychom to? Byla by naše tvorba stále naše, nebo by se stala jen optimalizovaným produktem pro generování co největšího počtu kliknutí a lajků? Riziko konformity, algoritmické homogenizace a ztráty autenticity je obrovské.
A co se stane s lidským dotekem? S onou serendipitou, náhodným objevem, doporučením od přítele, který vás "prostě cítí"? Bude celý náš umělecký oběh filtrován přes algoritmy, které jen potvrzují naše stávající preference, nebo nás tlačí směrem k masovému vkusu? Můžeme se stát obětí vlastního úspěchu, uvězněni v bublině, kterou pro nás AI stvořila.
Kdo určuje hodnotu?
Navíc, kdo má kontrolu? Pokud AI promotér získává takovou moc, kdo ji vlastní? Společnost, která ji vyvinula? A jakou má tato společnost motivaci? Je to skutečně o podpoře talentu, nebo o maximalizaci zisku prostřednictvím optimalizované distribuce obsahu? Mohlo by se stát, že by se AI promotér stal spíše cenzorem a kurátorem, který by do „oběhu“ pouštěl jen to, co zapadá do jeho předem definovaných (a potenciálně ziskových) parametrů.
Téma AI jako promotéra je fascinující. Je to zrcadlo, které nám ukazuje naši vlastní touhu po úspěchu bez námahy, ale zároveň nás nutí zamyslet se nad tím, jakou cenu jsme ochotni za takový úspěch zaplatit. Zda jsme ochotni obětovat autenticitu, kontrolu a možná i samotnou podstatu tvůrčího procesu.
Možná budeme muset přijmout, že v budoucnu bude náš úspěch vždycky částečně výsledkem nějakého algoritmu. Ale je na nás, abychom se ptali, kdo ten algoritmus píše, jaká má pravidla a jestli nám stále dovoluje být lidmi – s našimi chybami, našimi výstřednostmi a tou nepoddajnou, neoptimalizovatelnou duší. Jinak se z umělců stanou jen „datoví farmáři“ a z AI promotéra náš tichý, ale absolutní vládce.
