Článek
To je jen takové předkrmové, zdvořilostní horko. To pravé peklo začíná tam, kde končí asfaltová dálnice a začíná betonová džungle resortu s all-inclusive náramkem. A kam že to míří náš milovaný Čecháček, když mu v Praze lezou mozky z hlavy už při 32 stupních? Přece k moři! Do Egypta, Tuniska, Řecka! Tam, kde je jen takových, řekněme, „příjemných“ 40 ve stínu a voda má konzistenci vlažného oleje.
Proč to děláme? Proč se necháme mučit? Inu, důvodů je hned několik a všechny dávají dokonalý smysl, pokud tedy váš smysl pro logiku absolvoval lobotomii už před odletem:
- Zvyšování tolerance k horku: V Praze je 35 stupňů a vy se potíte? Jste slabí! Pravý Čech se musí vytrénovat. A kde jinde to jde lépe než v subtropickém podnebí, kde je vzduch tak hustý, že se v něm dá krájet nožem, a slunce se tváří, že vás chce osobně spálit na uhel? Když se pak vrátíte domů do těch našich „chladných“ 30 stupňů, budete se cítit jako v arktické komoře. Je to taková inverzní sauna. Geniální.
- Ocenění domácího komfortu: Nic vám nedá lépe najevo, jak úžasný je váš starý, rachotivý ventilátor v obýváku, jako týden strávený s centrální klimatizací, která buď mrazí na kost, nebo se tváří, že neexistuje. A co teprve vaše koupaliště s chlorovanou, ale zato studenou vodou! To je oproti moři, které má teplotu vývaru a je plné rosolovitých potvor, opravdová nirvána. Po dovolené budete milovat svůj domov víc než kdy předtím. A to je přece to hlavní, ne?
- Iluzorní pocit luxusu a úniku: Vždyť je to „k moři“! To zní tak vznešeně! Je jedno, že deset hodin cestujete v autobuse s patnácti řvoucími dětmi, že vás ubytují v pokoji, kde se dveře zavírají jen na dobré slovo a že vás z „exotické večeře“ prožene střevní chřipka. Důležité je, že jste „u moře“. Nikdo se nebude ptát na detaily. Důležité je mít fotku s drinkem v ruce na instagram, kde vypadáte spokojeně, i když ve skutečnosti odpočítáváte minuty do odletu a přemýšlíte, jestli vám ten drink stačí na to, abyste se prokopali k vlastnímu vědomí.
- Kulturní obohacení (přes sklenici s ledovou tříští): Ach, ta exotika! Místní kultura vás pohltí! No dobře, spíš vás pohltí dav prodejců na tržišti, kteří se vám snaží vnutit patnáctý padělek značkových hodinek. Ale to je přece součást dobrodružství, ne? Poznáte cizí jazyk – naučíte se říkat „no, thank you“ s absolutní rozhodností a pak „nejsem tvůj kamarád“ v češtině, když už to jinak nejde. Kdo by tohle zažil na naší pískovně?
- Sebepoznání: Nikde nepoznáte sami sebe lépe než v momentě, kdy sedíte na lehátku, potíte se i zevnitř, posloucháte z každého koutu jinou nekvalitní hudbu a přemýšlíte, jestli jste udělali dobře, že jste za tuhle masochistickou eskapádu zaplatili tolik peněz. Je to jako duchovní cvičení. Získáte hluboký vhled do své vlastní odolnosti... a možná i do své stupidity.
Takže až příště uvidíte souseda balit kufr a remcat, že „ty vedra se nedaj vydržet“, a pak ho za týden potkáte s úpalem a stohem vypraných plavek, které stále smrdí chlórem, pochopte ho. On prostě jen posouvá hranice lidské snášenlivosti. A zároveň se snaží pochopit, proč to vůbec dělá. Ale hlavně – má fotku s drinkem. A to se počítá.
