Článek
Absurdní? Ano. Ale přesně taková budoucnost může být blíž, než si myslíte.
Je pátek ráno, 7:43, a vy stojíte v kuchyni, zíráte do hrnku s instantní kávou, která už dávno ztratila chuť i vůni, a přemýšlíte, jestli dnes snídaně stojí za námahu. A právě v tom momentě se na chvíli zamyslíme: co kdybychom neměli žaludek? Co kdyby tělo nefungovalo na chleba, škvarky, kombuchu nebo veganské jogurty, ale místo toho mělo interní baterii?
Zní to jako sci-fi. Ale než se zasmějete, připomeňme si, že už dnes existují čipovaní lidé, kteří si placení oběda odbaví mávnutím ruky, zatímco jejich chytré hodinky analyzují spánek, tep a kolik kroků udělali po cestě na záchod. Proč bychom si tedy nemohli jednoho dne nainstalovat i vlastní powerbanku?
Baterka místo bůčku
Představte si lidské tělo jako chytré zařízení. Místo trávení a metabolismu by tu byla kapacita 10 000 mAh, což by průměrnému dospělému vystačilo na 36 hodin standardního provozu. Pokud by běhal maraton, kapacita by šla dolů rychleji, podobně jako když streamujete Netflix přes LTE v metru. Všechno by bylo řízeno softwarem.
Z kuchyně by zmizela plotna, lednice i myčka. Ne protože bychom byli minimalisté, ale protože jídlo by přestalo existovat jako nutnost. Ubylo by sporů o dietu, přibylo by ale hádek o to, kdo zabral zásuvku a proč se zas někdo připojil jen na 5 V.
Dobíjení versus emoce
A tady přichází zádrhel. Lidské emoce jsou totiž organicky spjaté s jídlem. Kdo si ještě nikdy neléčil depresi čokoládou, nenašel smysl života v šunce, nebo se nerozbrečel nad ideálně propečenou buchtou, je buď lhář, nebo robot.
Jak bychom zvládali zlomená srdce bez zmrzliny? Jak by vypadal nedělní oběd, kdyby ho nahradilo kolektivní připojení k powerbance? A kdo by pak poslouchal babičku vyprávět o tom, jak za války pekli chleba z pilin a naděje?
Bez jídla by zmizely kavárny, hospody, vinné sklípky i kuchyňské hádky. Ale také vůně, chutě, rituály a ironické ticho mezi dvěma sousty, kdy nikdo neví, jestli má mluvit nebo jen uznale mlasknout.
Tělo jako služba
Teď si představte, že tělo s baterií má operační systém, který je třeba pravidelně aktualizovat. A samozřejmě, výrobce by vám časem začal účtovat „prémiové funkce“ jako rychlé spalování, tiché trávení nebo režim „nespavost OFF“.
Dnešní trávicí trakt je sice občas kletba, ale je vaším a pouze vaším. V bateriovém těle by vás klidně mohli vypnout na dálku – třeba za porušení podmínek použití („uživatel překročil hranici 4 hodin spánku denně“). Z výrazu vybít se z práce by se stalo doslovné riziko.
A reklama? „Získejte 30 % více energie s novým BIO-Ion modulem! Nabíjejte rychleji, žijte efektivněji, jezte méně – vlastně vůbec!“
Revoluce bez omáčky
Samozřejmě, tahle představa není úplně nesmyslná. Už dnes existují výživové kapsle, tekuté náhrady jídel a firmy snící o „jídle v prášku“ pro rychlejší životní styl. Ale to, co se zatím nepodařilo extrahovat do kapsle, je smysl jídla jako kulturního aktu.
V čem jiném než v jídle se odráží náš původ, společnost, temperament i frustrace? Od babiččiných knedlíků po korporátní sushi – jídlo je víc než palivo. Je to jazyk, který mluví bez slov. Ať už máš na talíři humra nebo rohlík se salámem.
Závěrem: Dobíjej si, ale hlavně žij
Takže ano – svět s baterií místo žaludku může být efektivnější, čistší, tichý a zbavený trávicích problémů. Ale zároveň hrozí, že bude sterilní, chladný a chuťově prázdný.
Není náhodou, že se říká: Láska prochází žaludkem. V bateriové verzi lidstva by se možná jen ztratila v systému.
A mezi námi – zmrzlina po rozchodu se nedá nahradit USB-C kabelem. To bychom snad radši zůstali lidmi. A klidně s nadýmáním.
