Článek
Dnes je to termín, který si spojujeme s luxusními dovolenými a šampaňským. Ale mýlíme se. Skutečná dekadence 21. století se neodehrává v sálech; odehrává se na gauči.
Dekadence se stala subtilní, demokratickou a, což je nejhorší, pohodlnou. Je to pomalé, sladké rozpouštění smyslu ve víru malých, nekonečných mikropotěšení. Je to úpadek, který není hlasitý ani dramatický – je tichý, bez tření a je v něm tak trochu teplo.
1. Dekadence Nulového Tření (The Zero-Friction Decadence)
Největší dekadence moderní doby je naše alergie na nepohodlí. Všechno je optimalizováno k tomu, aby nám nevznikla jediná překážka.
- Jídlo: Proč vařit, když můžeme jedním klikem spustit logistický řetězec, který nám doručí teplé, globální jídlo přímo na práh? Vůle k přípravě jídla (rituál, úsilí) atrofovala.
- Zábava: Odpadla nutnost hledat. Nyní nám algoritmus servíruje další nejlepší volbu, dokud se nezhroutíme pod tíhou nekonečného, pasivního výběru. Naše schopnost nudit se a vytvářet je nahrazena schopností konzumovat v hyperrychlosti.
- Alergie na Bouchnutí Dveří: Jak jsme již konstatovali, jakákoli sebemenší anomálie v našem hyper-kontrolovaném mikrokosmu vyvolává zuřivost. Dekadentní člověk je ten, který je schopen zuřit nad délkou reklamy před YouTube videem, protože jeho absolutní pohodlí bylo narušeno o 15 sekund.
To je dekadence: Vlastní duševní klid závisí na absolutní dokonalosti externích služeb.
2. Dekadence Digitálního Přeplnění
Nikdy v historii neměl člověk přístup k takovému množství informací, kultury a umění. A co s tím děláme? Konzumujeme to bez chuti.
- Příliš Mnoho Smyslu: Ironií je, že se topíme v dostupnosti. Můžeme si přečíst celou světovou literaturu, ale místo toho strávíme hodinu scrollováním prázdnými profily. Mozek je přetížen, a v obraně se uchyluje k té nejprimitivnější, nejméně náročné aktivitě.
- Věčný Soumrak Vědomí: Vědomé úsilí je příliš náročné. Je dekadentní ponořit se do stavu polovědomí, kde neexistují hluboké otázky, jen nekonečná, vizuální vata. Dekadence je ztratit hodinu života v nekonečném digitálním tunelu a ani si toho nevšimnout.
- Komunikační Úpadek: Dekadentní je psát si o nejdůležitějších životních rozhodnutích pomocí emotikonů, protože formulovat složité emoce plnými větami je únavné.
3. Dekadence Vnitřní Stagnace
Nakonec se dekadence všedního dne stává morálním úpadkem vůle.
- Komfort jako Ochranný Štít: Pohodlí se stává zbrojí, která nás chrání před existenciálním chaosem. V teplé, dobře zařízené kleci nemusíme řešit, kdo jsme a kam jdeme. Pohodlí nám dává iluzi, že jsme se někam dostali, i když jen sedíme na místě.
- Pasivní Hrdinství: Dekadentní člověk má plno velkých plánů a vznešených cílů, ale jeho největší hrdinský výkon je objednat si zdravé jídlo místo pizzy. Drobné, zvládnutelné činy jsou zaměňovány za skutečné, riskantní úsilí.
Závěr
Dekadence všedního dne není hřích, je to stav mysli. Je to tiché přijetí faktu, že je snazší nechat se unášet proudem než plavat proti němu. Naše společnost dosáhla bodu, kde je největší luxus už ne zlato, ale absence jakéhokoli problému.
A v tom klidu, v té dokonalé optimalizaci, pomalu, ale jistě ztrácíme důvod, proč vůbec plavat. Zůstává nám jen sladký pocit bezvýznamnosti, který nás s konečnou platností a bezbolestně pohltí. A my to ještě oslavíme dobrým jídlem na gauči. To je dekadence, jak se patří.
