Článek
Rozhodl jsem se studovat. A to školu ne ledajakou. Školu s nádechem umění, kde je třeba složit talentové zkoušky. Nebudu vás napínat, bylo to studium na arteterapeuta. Součástí zkoušek bylo namalovat libovolný strom na papír velikosti A4, tužkou tvrdosti HB, a namalovat libovolnou postavu. Tu bylo třeba vyvést v barvách.
Ideový záměr – studium, byl ustanoven. Zbývá zvládnout přijímací zkoušky. Protože už jsem dost vzdálen od doby, co jsem usedal do školních lavic pravidelně, vytratily se, postupem času i veškeré pomůcky, které byly mými denními potřebami při této výuce. Poměrně primitivní zadání, jsem při zběžném pohledu do zásuvek mého pracovního stolu, nemohl se stávajícím vybavením zvládnout. Bylo třeba si obstarat papír, tužku, ořezávátko a PASTELKY.
Ačkoliv vcelku pravidelně nakupuji potraviny a běžné potřeby pro domácnost v kamenných obchodech, v papírnictví jsem již drahnou řádku let nebyl. Zvlášť pro pastelky. Bohužel v okruhu mých známých není nikdo, kdo by se kreslením zabýval a nemá ani potomky přiměřeného věku, kteří se vcelku logicky o kreslení v určitém věku zajímají a od kterých bych si případně pastelky zapůjčil, bylo nutné vyrazit do obchodu.
Poměrně primitivní úkol, který by dospělý jedinec měl hravě zvládnout, se změnil v utrpení. Snad to bylo dlouhou prodlevou, která uběhla od poslední návštěvy papírnictví, snad nepřiměřenost toho, že si dospělý muž jde sám koupit pastelky, nevím. V každém případě se zvedl v mém nitru odpor k tomuto jednoduchému úkolu. Kdyby mi alespoň někdo to děcko půjčil! Nepřipadal bych si tak hloupě. Touha po vzdělání a výhled na budoucí uplatnění byla však silná. Přece to zvládnu a vydržím chvíli nepohody. Musel jsem se překonat. S nepříjemnými pocity a neznámými stahy kolem žaludku jsem vyrazil.
První průchod kolem otevřeného obchodu jsem nezvládl. Nenašel jsem dost odvahy. Shodou okolností bezprostředně s papírnictvím sousedí sex-shop. To by mi šlo. To bych se uvolnil a neměl ten svíravý pocit kolem žaludku! Ale ani tam jsem nevstoupil.
Na druhý pokus to vyšlo. Zhluboka jsem se nadechl a vstoupil do samoobslužného obchodu mezi regály. Na to, abych se pokladní zeptal, kde mají pastelky jsem neměl pomyšlení. Rychle jsem procházel mezi regály, až jsem je objevil. Pastelky! Různých velikostí, barev a ceny. Jedny přiměřené rozsahu mé práce jsem popadl. Krátké a laciné.
Posílen zdoláním prvního cíle jsem vybral ještě ořezávátko a tužku, kterou jsem vůbec nepotřeboval. Aspoň nebudu vypadat tak hloupě. Rozechvělý jsem přistoupil k pokladně a celý nákup zaplatil.
Mám to za sebou, úkol splněn. Mám pastelky!
