Článek
Nebylo mi dobře. Neměl jsem dobré období. Potácel jsem se od ničeho k ničemu, z ničeho jsem neměl radost, nic se mi nedařilo. Došlo to dokonce až tak daleko, že jsem začal navštěvovat psychiatra, který mi předepsal nějaké léky. Nezabíraly. Byl jsem psychicky na dně.
V tomto stavu jsem potkal dávného přítele, lékaře, kterého jsem nějaký čas neviděl a svěřil se mu se svými problémy, které v podstatě ani problémy nebyly, jen jsem se necítil dobře.
Přítel mě pozorně vyslechl, co také jiného čekat od přítele a zeptal se, jestli mám nějaké zkušenosti s jógou. Neměl jsem, resp. jsem měl pouze obecné povědomí o tom, že jsou to jakási tělesná cvičení k navození duševní harmonie. Příteli jsem slíbil, že to zkusím. Nakonec, proč ne? Hůř mi snad už ani být nemůže.
Doma jsem sedl k počítači a zadal do vyhledávače nesměle slovo „jóga“ – to abych byl v obraze. Dozvěděl jsem se, že jóga znamená obnovení spojení individuálního Já (Átman) s universálním Bytím (Brahman (=Brahma) / paramátman) z čehož jsem moc moudrý nebyl. Podle kusých útržků z mého života, literatury, televize a náhodných, vesměs letmých setkání s jogíny jsem si ponechal svou původní představu, tj. představu lehkých tělesných cvičení k navození harmonie duše. To mi stačilo. To jsem potřeboval a za vyzkoušení nedám mnoho.
Druhý dotaz do vyhledávače už byl značně specifický, pátral jsem rovnou po tom, kde lekci jógy mohu absolvovat. Vyhledávač mi nabídl několik možností, z nichž nejpříznivější se mi zdály lekce mému bydlišti a peněžence nejbližší a to v ÚKDŽ (Ústřední kulturní dům železničářů) v Praze na Vinohradech. Vybral jsem nejbližší vhodný termín (bylo mi špatně), zaplatil patřičný obolus a obratem mi přišla pozvánka s instrukcemi. Stálo v ní, mimo jiné, že se mám dostavit s karimatkou a vhodným cvičebním úborem. Karimatku jsem měl ještě z dob mládí, ze svých nečetných výprav do přírody. Cvičební úbor (tepláky a tričko) jsem měl také, byl jsem připraven.
Nastal den, kdy se měla uskutečnit má první lekce jógy a já jsem vyrazil. Nastartoval jsem automobil a po chvíli jízdy ho zaparkoval na placeném parkovišti poblíž ÚKDŽ. Vstoupil jsem do předsálí. Zde se již několik adeptů různého věku a rozmanitých pohlaví připravovalo též na svou lekci. Těžko říct, zda převažovali pravidelní účastníci, nebo osoby jako já, které s jógou teprve začínaly. Prozatím jsem neměl odvahu kohokoliv oslovit a na detaily se zeptat, s někým se seznámit. Byl jsem elév, nováček. Ten poslední a dobře mi už delší čas také nebylo.
Po chvíli čekání, všichni již převlečení, jsme byli vpuštěni do sálu. Každý si nalezl jemu nejbližší a zároveň volné místo a rozvinul karimatku. Vstoupil instruktor jógy. Po krátkém uvítání a nezbytném proslovu jsme přistoupili k samotnému cvičení. Zaujali jsme pozice na svých karimatkách a začali (dle instrukcí instruktora) slabikou Óm. Všichni jsme sborově začali, každý sám za sebe, nicméně mě překvapilo, jak celý chór zněl. Byla to naprostá souhra a harmonie. Akord asi dvaceti hrdel.
Lekce trvala hodinu. Skutečně to bylo tak, jak jsem si představoval. Poměrně nenáročná cvičení. Na nějaký významnější závěr, týkající se mé duše, jsem si dával ještě nějaký čas. Bylo na čase ukončit lekci. Instruktor se opět ujal slova a řekl, že cvičení opět zakončíme slabikou Óm. Na jeho pokyn jsme opět, jak jedno tělo otevřeli ústa a na povel spustili posvátné Óm.
Jaké však bylo mé překvapení, že po hodinové lekci jógy zaznělo toto Óm oproti začátku v naprosté disonanci. To mě značně překvapilo, ale lekce skončila a my jsme se odebrali do svých domovů. Nikoho jsem neznal, nemohl jsem o tom s nikým pohovořit.
Nešel mi tento zážitek z hlavy, dlouho jsem o něm přemýšlel. Bylo to pro mě tak neočekávané, že jsem historku při každé vhodné příležitosti přednášel náhodným známým. Bez jakékoliv odezvy, vysvětlení. Tento nezpracovaný a pro mě neočekávaný zážitek, přestal být historkou nabízenou při setkáních s přáteli, nicméně zůstal ve mně hluboce zaklíněn.
Uběhlo mnoho let. Můj stav se zlepšil, přišlo mnoho nových zkušeností a zážitků, které překryly ten původní s jógou. Možná to bylo zkušenostmi, „odžitým“ časem, nevím. Prostě jsem na to jednoho dne přišel! Jediné možné pozitivní vysvětlení onoho zážitku. Mám to, proč ta disonance!
Setkal jsem se od té doby s několika jogíny a získal nějaké jiné zkušenosti z této oblasti, ale s nikým jsem tento poznatek zatím nekonzultoval. Teprve budu, jestli je můj závěr správný a jestli bude příležitost.
Víte co mě napadlo?
