Článek
Vítejte v příběhu o moderní sexualitě, kde váš partner je klimatizace, předzahrádka je vaše audienční síň a největší vzrušení přináší chladná dlažba v koupelně. Takže, kdo říkal, že sex musí být komplikovaný?
Ach, ta romantika! Filmy, romány, reklamy na parfémy – všude kolem nás se to hemží vášní, doteky a vzrušujícími prožitky. Sex, jak se nám snaží vtlouct do hlavy, je komplikovaná symfonie těl, vášnivých pohledů a minimálně dvaceti pozic z Kámasútry. Ale já, já jsem jiný. Můj sexuální život je totiž podstatně… efektivnější. A upřímnější. A paradoxně, naprosto nekorektní, pokud zrovna máte návštěvu.
Můj veškerý sex je totiž to, že doma chodím nahý.
Ano, čtete správně. Žádné svůdné prádlo (pokud tedy za něj nepovažujeme jen tak odhozené trenýrky u pračky), žádné romantické večeře při svíčkách (ledaže by svíčka byla ta, co zbyla z narozeninového dortu, a večeře byla instantní polévka). Moje intimní chvíle začínají a končí ve chvíli, kdy se za mnou zaklapnou dveře bytu a já se svléknu z posledního kusu oblečení.
A pak to přijde. Ta neskutečná, opojná volnost. Ta pravá, nefalšovaná rozkoš. Chladný dotyk dlažby v koupelně na holých chodidlech. Jemné ofouknutí klimatizace v obýváku, které si v tu chvíli připadáte jako nejlepší milenec na světě. Ten pocit, kdy se můžete bez ostychu poškrábat na zádech, aniž byste se museli protahovat přes látku. To je, moji drazí, orgasmus svobody.
Moje rána? Začínají horkým šálkem kávy a lednicí, ke které přistupuji s nefalšovanou nahou hrdostí. Pak jdu zalít kytky. Ano, nahý. Věřte mi, pokojové rostliny absolutně neposuzují. Jsou naprosto apolitické a netrpí předsudky. Jejich „oh“ a „ach“ je jen tiché šustění listů. A sousedi? Ti, pokud zrovna nekoukají dalekohledem, nic netuší. A pokud ano, tak mají asi zajímavější život než já.
Během dne se to stupňuje. Přesouvám se z obýváku do kuchyně, z kuchyně do ložnice. Pohybuji se bytem jako dávný předek v jeskyni, jen místo mamuta lovím dálkový ovladač. Každé usednutí na gauč je jako milostné objetí s polštářem, který se dokonale přizpůsobí mému tělu. Každý krok po parketách je rytmickým tancem s mým vlastním, svobodným já.
Někdo by mohl namítnout, že to není „skutečný sex“. Že chybí ten druhý. A já na to říkám: A vy víte, jak těžké je najít někoho, kdo by toleroval ten můj rytmus nahého domácího života? Někdo, kdo by chápal, že moje nejhlubší spojení je s prostorem, ve kterém žiju? Někdo, kdo by se nesnažil přerušit tu dokonalou harmonii mezi mnou, mým kávovarem a tou úžasnou chladnou dlažbou?
Takže ano. Můj veškerý sex je to, že doma chodím nahý. Je to můj malý, soukromý, nekorektní akt revolty proti světu, který je oblečený až po uši v konvencích. Je to můj způsob, jak se spojit se svým pravým já. A navíc – ušetřím za spodní prádlo. Což je, vzhledem k cenám, v podstatě další druh orgasmu.
