Článek
Dnes tam v lotosovém sedu, uprostřed minimalisticky zařízeného obýváku s dominantním, ale mírně zaprášeným oltářem se čtyřrukým božstvem, sedí Praghavashna Brahmabhranda. A to je, vězte, rozdíl.
Hanka se s jógou seznámila na kurzu „Zbavte se stresu z korporátu“, a od té doby už to jelo. Začalo to nenápadně, s jednou podložkou a několika lekcemi v tělocvičně. Pak přišly speciální ponožky, mandaly na stěnu a vegetariánské pondělky. Následovaly kurzy jógy smíchu (což vyústilo v několik podivných pohledů od sousedů, když se Hanka snažila o „ha-ha-ha“ v kuchyni), semináře o čakrách a týdenní retreaty s digitálním detoxem (při kterém tajně kontrolovala e-maily pod peřinou).
Transformace v Praghavashnu Brahmabhranda (jméno jí prý přišlo ve vizionárském snu, když usínala u dokumentu o Indii) byla pozvolná, ale nevyhnutelná. Manžel Petr, který si pamatoval Hanku jako milovnici guláše a detektivek, se pomalu smiřoval s tím, že jeho život se teď točí kolem bio-zeleniny, vonných tyčinek a věčných debat o karmě.
„Petře, tvá aura je dneska nějaká zakalená,“ prohodila Praghavashna jednoho rána u snídaně, když Petr marně hledal rohlík mezi rýžovými chlebíčky. „Měl bys provést očistný rituál, možná se soustředit na svůj třetí energetický bod.“
Petr jenom něco zamumlal o třetím energetickém bodu, který je nejspíš v ledničce a je třeba ho naplnit párkem. On sám byl praktický člověk, a zatímco Praghavashna hledala smysl vesmíru v kapce ranní rosy, on řešil, jak přetáhnout internetový kabel, aniž by porušil „tok energie“ v bytě.
Nejvtipnější byly rodinné oslavy. Praghavashna zásadně odmítala jíst maso, pít alkohol a zapojovat se do „nízkovibračních“ debat o politice nebo počasí. Místo toho se pokoušela babičce vysvětlit výhody ajurvédského čištění střev nebo nabízet strýci Láďovi reiki na jeho bolavá kolena. Strýc Láďa vždycky jen pokýval hlavou a nenápadně si dolil pivo.
Jednou se Praghavashna rozhodla, že Petr potřebuje duchovní očistu. Přinesla domů obrovskou tibetskou mísu a o půlnoci začala zpívat mantry a bouchat do ní. Petr, který se snažil dospávat noční směnu, vyskočil z postele s výrazem, jako by ho přepadli duchové. „Praghavashno! Co proboha děláš? Vždyť vzbudíš celý panelák!“
Ona se na něj podívala s klidem zenového mistra. „To není bouchání, můj drahý. To je vibrace. Pomáhá ti to uvolnit zablokovanou energii. Měl bys být vděčný.“ Petr si povzdechl a šel si raději lehnout na balkón. Tam alespoň hluk z ulice přehlušil „očistné vibrace“.
I přes veškeré její eskapády a Petrovo občasné zoufalství si však ti dva k sobě našli cestu. On se naučil ocenit její klid (alespoň když nespala a nemeditovala), a ona začala chápat, že i praktické věci, jako je fungující pračka nebo zaplacené složenky, mají svou vlastní, pozemskou vibraci. A tak Praghavashna Brahmabhranda a její pragmatický Petr žili dál v Bohnicích, důkazem, že láska a tolerance dokážou překonat i ty největší duchovní propasti. A občas si Petr tajně dopřál guláš, zatímco Praghavashna „vibrovala“ na jóga podložce.
