Článek
Ne, tentokrát nemluvím o diskuzi pod článkem na Novinkách ani o existenci lidí, kteří si myslí, že „deep state“ je značka džusu. Mluvím o pseudonymech. O těch roztomile trapných, nepředvídatelně absurdních, okázale poetických a především sebeparodických jménech, kterými se lidé na Medium.cz a podobných platformách chrání před realitou – i odpovědností.
Kdyby byl internet kavárna, pak pseudonymy jsou ti lidé, co si objednají kávu bez kofeinu, bez mléka, bez cukru a bez pointy – ale zato si to celé napíšou na papírek a podepíšou „Amand Košenila“.
Identita jako literární nemoc
Někteří lidé si zřejmě myslí, že výběr pseudonymu je forma umění. Jiní ho pojímají jako důkaz existence vlastní duše – jenže to často vypadá spíš jako stav po ráně do hlavy. A co víc: za tím vším se skrývá obnažená touha být někým, koho by si sami sobě netroufli přiznat.
Třeba „Klotylda Ví Tě Zná“. Existuje větší internetová pasivní agrese? Pokud má někdo jméno jako tajný šifrovací klíč, je to jasné: nepíše, aby něco sdělil – píše, protože doma nemá komu nadávat.
A co třeba „NADHLED“. V capslocku. Tohle je krásné. Buď se dotyčný topí v sebereflexi, nebo je to prostě člověk, který si plete nadhled se sarkasmem, objektivitu s názorovým diktátem a styl s patosem.
Tvoje jméno je značka – bohužel značka v akci
Jméno jako „Betynka“ zní, jako by autorka nabízela rady do života, i když se celý její život vejde do stories na Instagramu a tří zklamaných vztahů.
„Big Masimo“? To je buď latentní narcista s fetišem na sám sebe, nebo kluk z Kolína, který si na fotce drží bradu, protože to dělají i ti na TEDx.
„Taris Bogdatis“ zní jako jméno balkánského podvodníka, který se rozhodl reformovat české školství – online, samozřejmě.
„Fondovník“? Finanční analfabet, který přečetl jeden článek o ETF a teď ti jde vysvětlit, proč jsi chudý, protože nejíš čočku.
A to nemluvím o „říká expert“ – to je tak božské, až mám chuť si ten profil vytetovat. Tahle sebeparodie by obstála i na stand-up scéně, pokud by ji někdo vyslovil s vážnou tváří.
Když se identita stane produktem, produkt se stane groteskou
Pseudonymy bývaly úkrytem. Dnes jsou to billboardy.
Ale místo jména na nich svítí:
„Hle, já jsem hluboký, tajemný, nenásledovatelný, a zároveň tak strašně moc jako vy!“
Jen s jiným nickem.
Takže tu máme „Žofinku“, která píše o vnitřní síle a koláčích z pohanky. „B.A.B.I.Č.K.A“, která se rozhodla, že když už nestačí na vnoučata, bude alespoň trendovat v esoterice. A samozřejmě „Kristinu Kidogo“ – což zní jako značka bio tamponů, ale ve skutečnosti je to poetka odněkud mezi Opavou a africkým snem.
A přitom stačilo napsat: Jsem Jana a mám názor
Ale chápu. Realita bolí. Skutečné jméno zní moc… skutečně. V přítomnosti Big Masima být jen „Jarda z Plzně“ působí skoro vulgárně. A tak se oblékáme do verbálních karnevalových masek. Každý jeden z nás. Pardon – každý jeden z nás, říká expert.
