Článek
Představme si dva pojmy, které si jsou zvukově tak blízko, ale v praxi jsou od sebe vzdáleny asi jako návštěva urgentního příjmu a návštěva Dublinu: Tularemie a Tulamorka.
Tularemie: Respektovaná hrozba
Tularemie je vážný hráč. Má patogen – Francisella tularensis. Je to ta seriózní, akademicky uznávaná nemoc, která se přenáší ze zvířat a která vás donutí zapochybovat o svém dětství stráveném v lese. Je to zkrátka výsledek neopatrného kontaktu s Divokou Přírodou, což je pro moderního člověka, který se bojí dotknout kliky od metra, už samo o sobě děsivé.
Když vás dostane Tularemie, je to drama. Nástup je rychlý: vysoké horečky, zduřelé uzliny a okamžitá poptávka po silných antibiotikách. Tularemie je příběh o boji, o lékařské vědě a o nutnosti si umýt ruce po pohlazení králíka. Je to jasná, definovatelná hrozba, kterou lze diagnostikovat a léčit.
Tulamorka: Tichá destilovaná hrozba
Tulamorku, na druhou stranu, nešíří klíšťata. Jejím vektorem je spíše sociální tlak, večírky, dlouhé podzimní večery a občas i ten pocit, že musíte být zábavnější, než ve skutečnosti jste. Je to tekutá hrozba, která neútočí na uzliny, ale na následující ráno.
Projevuje se tichou, neústupnou apatií k rannímu vstávání, silným nutkáním koupit si další kolo „na oslavu přátelství“ a tendencí k emocionálním výlevům ve tři hodiny ráno. Zatímco Tularemii byste nechtěli sdílet s nikým, Tulamorka je společenský fenomén, který se šíří skrze přípitky.
Vědecký Závěr: Co je hrozivější?
A zde leží to pravé ironické jádro problému. Která z těchto „hrozeb“ je pro moderní člověka nebezpečnější?
Tularemie sice ohrožuje tělo, ale nutí nás k akci – k léčbě, k opatrnosti. Poskytuje nám jasné mantinely. Víme, kdy a kde jsme to chytli.
Tulamorka je mnohem zákeřnější. Je to hrozba, která útočí pomalu a s chutí. Neohrožuje sice přímo váš život, ale chronicky a systematicky ohrožuje vaši produktivitu, důstojnost a schopnost splnit sliby dané včera večer. Zatímco medicína bojuje s Francisellou tularensis, naše svědomí a kalendáře bojují s následky irské pohostinnosti.
U Tularemie víte, kdy skončí. U Tulamorky jen doufáte, že příští ráno bude dostatek kávy. A možná, jen možná, je právě občasný a vědomý kontakt s tou destilovanou hrozbou tím nejlepším, co můžeme pro svou psychiku udělat. Je to tichá, neškodná duševní dovolená, po které sice následující den trpíte, ale aspoň víte, proč. A za to to občas stojí.
