Článek
Jejich technika? Zánovní cisterna Tatra 805 (rok výroby 1958, ale "jezdí jako nová!") a jeden přívěsný vozík s hadicemi, který fungoval spíše jako mobilní skladiště brambor, než jako požární technika.
Den D: Krčmářova katastrofa
Bylo parné letní odpoledne. Václav právě s vážností sobě vlastní nastavoval past na slimáky, když mu na Nokii 3310 zazvonil poplach. Hasičský sbor má speciální vyzvánění – agresivní remix „Hoří, má panenko!“
„Václave! Pomoc! Hoří!“ řval do telefonu krčmář Jarouš.
„Klid, Jarouši, jsme na cestě. Kde konkrétně?“
„U krčmy! Hoří mi… hoří mi kotel s gulášem!“
Václav ztuhl. Guláš. Ten páteční, proslavený guláš, který držel Kozí Lhotu sociálně pohromadě. Tohle nebyl jen požár. Tohle byla krizová situace srovnatelná se srážkou satelitů!
Akce v plné parádě
Václav okamžitě svolal sbor – Franta (jeho zástupce, který v danou chvíli ležel v houpací síti) a Tonda (jejich nejmladší člen, který věřil, že hasiči jezdí na zásahy s majákem).
Tatra 805 se po minutě rozjela. Protože hasičárna stála jen 150 metrů od hospody, trvalo jim to asi 45 vteřin. Václav vystoupil s rozhodným výrazem generála v poli.
„Franto, připrav proudnici C! Tondo, hlídej ten starý vozík s bramborami, ať nám ho někdo neukradne!“
Krčmář Jarouš hystericky mával naběračkou před obří bublající nádobou, ze které stoupal oblak dýmu a vůně přepáleného sádla.
„Už je pozdě, Václave! Připálil se spodek! Přece to nevylijeme, je tam maso za tři tisíce!“
Václav se nadechl, přemýšlel a vydal geniální rozkaz. „Dobře, guláš zachráníme! Franto, chlaď obvod kotle! Tondo, jdi dovnitř, popadni co největší hrnec a začni přebírat to, co ještě není spálené!“
Zatímco Franta s velkou opatrností chladil plechový obvod kotle pomocí hasicího přístroje (pěna by byl definitivní konec guláše), Tonda s velkou lopatou na uhlí, kterou našel u krčmy, začal přebírat. Zásah byl brilantní – hasiči se proměnili v krizový catering.
Zrada z nebes
V tu chvíli, kdy byl guláš v bezpečí (přibližně 70% objemu bylo zachráněno), přišla skutečná katastrofa. Ne z ohně, ale z nebe.
Obloha, která byla ještě před chvílí slunečná, zčernala a spustily se kroupy. Ale ne ledajaké. Kroupy ve velikosti golfových míčků.
Václav, Franta i Tonda okamžitě zapomněli na guláš a začali panicky prchat. Tatra 805, na kterou kroupy bubnovaly jako na plechový hrnec, byla opuštěna uprostřed návsi.
Václav vletěl do hospody. Chytil se za hlavu. „Bože, ten plot! Já ho včera natíral! Přejděte do bojové pohotovosti!“
„Ale Václave, nemáme žádné vybavení proti kroupám!“ křikl Jarouš, který už objímal zachráněný guláš.
Václav se podíval na symbol hasičského sboru, na tu starou Tatrovku, která statečně čelila elementům. A vydal poslední, naprosto zoufalý, ale logický rozkaz:
„Tondo! Franto! Vezměte ty staré deky z Tatry a běžte přikrýt můj Opel!“
Než babička Růžena stačila protestovat, že deky z Tatry používá jako sedáky, oba hasiči vyrazili do krupobití. Hasičská cisterna stála nechráněna, zatímco dva muži, hrdinové dne, vložili všechno své úsilí do ochrany Karlova soukromého automobilu.
Když bouře po pěti minutách ustala, Kozí Lhota měla:
- Zničený plot pana Václava.
- Téměř promáčklou střechu na staré Tatře.
- Absolutně nepoškozený Opel Corsa pod dvěma historickými hasičskými dekami.
- A zachráněný guláš, který v tu chvíli chutnal jako ta největší životní výhra.
Václav si otřel čelo a řekl: „Dobrá práce, chlapci. Hasiči jsou na to, aby chránili majetek. Hlavně ten nejdůležitější.“
A tak to v Kozí Lhotě chodí. Priority jsou jasné. A guláš je vždycky na prvním místě.
