Článek
Přiznám se bez mučení, že jsem živým pamětníkem roku 68. Rok 68 ve vzpomínkách u mne vypadá takto (bylo mi 6 let) Tanky v ulicích, já sedící s brekem na židli v předsíni s otázkou „Bude válka?“. Také jsem se ptal svého tatínka na Dubčeka a Svobodu a on, tomu mému nechápajícímu mozečku, se snažil na mé úrovni vše vysvětlit, a tak použil formulaci, že „Dubček byl moc hodný“. To jsou mé reálné vzpomínky na rok 68.
Teď k filmu. Je to dobrý film a určitě stojí za shlédnutí. Já osobně bych mu na ČSFD dal takových 70 %, ačkoliv jsem se nedíval, jak tam ve skutečnosti hodnocen je.
Filmu bych vytkl několik detailů. Především nedostatečnou plasticitu a emoční náboj, který jistě mít mohl. Je vše zachyceno příliš jednostranně a černě. To je myslím to, co filmu bere vyšší hodnocení. Například vztah bratrů by si zasloužil jistě vyšší pozornost. Kdy a jak se vytvářel, co vedlo k tak silnému citovému poutu. Jistě by film získal další rozměr a byl mnohem autentičtější a plastičtější. Stejně tak vykreslení vztahů a vazeb v rozhlase, popis toho, proč a v jakých podmínkách vznikala atmosféra podporující demokratizační procesy ve společnosti. Prostě chybí mi tu protipól k tomu špatnému a vykreslení toho dobrého, aby se lépe vyjádřilo to, že v té době šlo skutečně o hodně. Takových vztahů a osobních vazeb bez patřičné plasticity je tu celá řada, ale to by film musel mít 2× delší stopáž.
Okamžiků, že by se vám do očí draly slzy, nebo vám přejel mráz po zádech, že tu šlo opravdu o hodně, je tu velmi málo, i když být mohlo. To by ovšem vyžadovalo delší stopáž i když i při té současné se určitě nudit nebudete. Film vlastně vyznívá, že tu šlo o několik téměř nevýznamných rozhodnutí s katastrofálními následky. Mám pocit, že takováto zdánlivě bezvýznamná rozhodnutí dělá v dnešním životě většina lidí, kteří se v zájmu získání jakýchkoliv prebend a většího balíku peněz prostituují kde s kým, což mi přijde jako největší přínos tohoto filmu. Tato zdánlivě bezvýznamná rozhodnutí v době míru a svobody, která by se nutně projevila v době, kdy by šlo „z tlustých do tenkých“.
Film sám o sobě je přínosem, i když netuším, jak ho bude vnímat člověk, který tu dobu nezažil a kterých bylo v kinosále naprostá většina. Příjemně mě překvapilo, že kinosál byl narvaný k prasknutí, takže téma je evidentně stále živé. Já osobně vnímám rok 68 jako největší zločin, který byl na našem národě v novodobých dějinách vykonán. Toto vyznění mi ve filmu trochu chybí, ale spravila by to asi výše zmíněná plasticita.
Přes veškeré výhrady film doporučuji a lepší takový než žádný. Jděte na něj!
