Pražská škola odstraňuje sochu ukřižovaného Krista. Koho děsí?

Už poněkolikáté během pár posledních týdnů se do centra mediální pozornosti dostává výtvarné umění a také jeho tvůrci. Ve všech případech je tím, co přitáhlo pozornost médií kontroverze, nikoliv podstata sdělení uměleckého díla. Nedávno veřejnost, včetně té odborné, zaujal i pobouřil umělec David Černý se svými motýly, kteří by měli být umístěni na budovu pražského obchodního domu Máj. Důvodem zájmu o známého umělce však nebyla jeho tvorba, ale ostrá slova, která si v České televizi vyměnil se svou oponentkou. Před pár dny to byla vizuální umělkyni Káča Olivová, kterou jakýsi kolemjdoucí zachytil ve videu při performanci na pražské Akademii výtvarných umění (AVU), kde před dětmi nahá rozhazovala hlínu. Pozornost přitáhla přítomnost dětí kolem nahé ženy, nikoliv otázky po smyslu jejího vystoupení. A naposledy je to AVU sama, která se rozhodla odstranit sochu Ukřižovaný od Josefa Václava Myslbeka. Ten mimochodem na této škole kdysi založil sochařský ateliér. Artefakt se nachází na zdi jedné z chodeb školy a několikrát prý byl poškozen. Přesunut má být do vestibulu Moderní galerie AVU, která je veřejně přístupná a uvidí ji tak mnohem více lidí. K tomuto aktu se na sociálních sítích vyjádřilo několik studentů a pedagogů a zazněl i hlas, který tvrdí, že jej takový výjev děsí a nechce se na něj dívat. O kauze informoval server Echo24.

Přirozenou reakcí na taková slova je údiv následovaný pohoršením. Studenty a pedagogy děsí socha Krista trpícího na kříži? Budeme tedy kvůli přecitlivělým „sněhovým vločkám“ vyškrtávat z dějin literatury třeba dílo Dostojevského, který může čtenáře románu Zločin a trest děsit detailním popisem vraždy lichvářky, které se dopustil hlavní hrdina Raskolnikov? Přestaneme na historických katedrách vykládat dějiny husitství nebo třeba mluvit o holocaustu? A co třeba medici, nebude je děsit setkání se závažnými chorobami a lidským utrpením, které zůstávají součástí našeho života i v 21. století? Jak potom naložíme s katedrami trestního právo na právnických fakultách? Neměli bychom udělat revizi i tam? Dozvídat se o utrpení způsobeném pachateli trestných činů může být přece tak traumatizující!

Co když ale příčinou studentské snahy o vytěsnění trpícího Krista není jejich přecitlivělost, ale ovlivnění neomarxismem? Sám portál Echo24 se názorově přiklání ke konzervatismu, proto si i takovou interpretaci možná můžeme dosadit mezi řádky publikovaného článku. Zvláště proto, že v článku dal do kontrastu odstranění Kristovy sochy a nahé umělkyně Káči Olivové, když zveřejnil její fotografii na místě, kde dosud visí Myslbekův Ukřižovaný. Chce mladá levice odstranit veškerou tradici a hodnoty, na kterých stojí naše historie? Má v úmyslu nahradit je třeba „ideologií genderismu“? Jde o snahu zbavit nás identity, na které stojí naše evropská kultura a identita?

Číst to lze oběma způsoby. Jenže možná jsou oba chybné. Smršť odsuzujících příspěvků, která se následně prohnala sociálními sítěmi svědčí spíše o tom, že si do příběhu z AVU každý vložil své vlastní představy nebo strachy. Aniž by existovalo dohledatelné stanovisko vedení vysoké školy nebo společné vyjádření studentů, začal si příběh žít svým vlastním životem. Lidi děsí „woke“ studenti, kteří chtějí společnost nutit přepisovat dějiny umění. Paradoxně se ale většina studentů teprve po zveřejnění článku dozvídá o záměru jejich školy přemístit sochu. A mnozí také vstupují do horlivých diskusí a jsou postojem vedení školy pohoršeni.

Jediným vyjádřením, kterým článek z Echo24 diskutující argumentovali, bylo to, které napsala Jana Doležalová, která na AVU vede Digitální laboratoř zajišťující technické zázemí vybraným programům na AVU. Ta v diskusním příspěvku reagující na facebookový post Vojtěcha Míči ze sochařského ateliéru AVU. Ten je přesvědčen, že socha má být odstraněna proto, že studenti nerespektují práci někoho jiného, ale vnímají ji čistě ideologicky. Zmínila, že dílu by slušelo jiné místo a dodala, že ji děsí, když jde po chodbě k vrátnici. Je ale zjevné, že tato žena zůstává v diskusi, do které vstupují studenti i pedagogové školy, zcela osamocena. Stačilo toto jediné vyjádření, aby lidé začali studenty častovat označeními jako „sněhové vločky“ nebo „agresivní progresivisté“.

Doležalová může mít v něčem pravdu. Myslbekovu dílu, které slavný francouzský Auguste Rodin označil za „nejlepší sochu Ježíše na kříži vůbec“, by skutečně lépe slušelo jiné - důstojnější místo než chodba, kterou na AVU vede od rektorátu k vrátnici. Zvláště v případě, že vedení zmiňuje, že už došlo k jejímu poškození. Není jasné, z jakého důvodu, ale pokud by šlo o záměr, zřejmě by se k tomu někdo ze studentů vyjádřil. To se ale nestalo. Pravděpodobnější je, že k neúmyslnému poškození sochy došlo během různých vernisáží a veřejných klauzur, které ve škole probíhají a jsou volně přístupné i pro veřejnost.

Nedomnívám se, že by skutečným důvodem, proč bude socha nakonec odstraněna, byla psychická křehkost studentů či vyučujících nebo za tím byl progresivismus, který touží po odstranění všeho starého a spojeného s konzervativními hodnotami, byť právě vyjádření zmíněné Jany Doležalové může být důsledkem vyšší citlivosti i odporu ke všemu konzervativnímu a církvi zvláště. Tím se ostatně autorka netají.

Nicméně, pokud by takové hlasy byly na AVU zastoupeny častěji, daly by o sobě nepochybně vědět. Zobrazené utrpení skutečně může děsit a být odpudivé - ostatně v souvislosti s Ježíšovým utrpením nejde o první takovou diskusi. Před 20 lety, kdy Mel Gibson natočil film Utrpení Ježíše Krista, který vzbudil četné kontroverze právě kvůli zobrazování násilí. Navzdory úspěchu se tehdy mnoho lidí rozhodlo na film do kina nejít, je proto v pořádku mít pochopení pro vyjádření pedagožky, která se na Kristovo utrpení odmítá denně dívat. Pravdu má i tehdy, když tvrdí, že náboženské symboly do škol nepatří. Škola jí může, ale nemusí vyjít vstříc. Mezi důvody, proč jí nevyhovět může patřit například vysvětlení, že na umělecky zaměřené škole nelze umělecký artefakt vnímat jako zástupce ideologie, kterými mají být studenti indoktrinováni, ale výhradně jako umělecké dílo. Důvodem k převezení sochy na jiné místo to ale zjevně není, zvláště proto, že se socha přemísťuje tam, kde ji uvidí daleko více lidí než na hlavní budově AVU.

Příběh z AVU ale již žije vlastním životem a důsledkem je i zveřejněná petice, kterou inicioval Pavel Geryk, student AVU. Dosud ji podepsaly vyšší stovky lidí a podpisy přicházejí zejména od širší veřejnosti. Lidé své podpisy doplňují vzkazy jako třeba jeden ze signatářů, který napsal: „Protože mi velice vadí tenhle současný nesmyslný progresivismus. A to jsem ateista.“

Domněnka, že na AVU převažují progresivní studenti, kteří odmítají křesťanské symboly a zasadili se o odstranění Myslbekovy sochy, se zdá být nepravděpodobnou. Rozhodnutí, ke kterému nakonec došlo, by v takovém případě nejspíše předcházely debaty, petice nebo články v médiích, ve kterých by studenti sdělili své stanovisko. To se ale nestalo a mnozí studenti se o akci dozvídají nyní.

Co to znamená? Především to, že vedení AVU by příště mělo věnovat více péči komunikaci se studenty a veřejností, a to i v případě, že jde jen o přesun jednoho slavného krucifixu z jedné budovy do druhé. „Drby“, které takto dostaly zbytečně prostor, mohou školu poškodit. A čtenářská veřejnost? Ta by se měla více zajímat o zdroje, ze kterých vycházejí některé články či posty na sociálních sítích.

Každopádně, nepochybuji o tom, že k celé „kauze“ dostane brzy od vedení AVU více informací jak veřejnost, tak především její studenti a pedagogové. Ti všichni na vysvětlení bedlivě čekají.