Článek
Společenské konvence ženám velí stát se matkami, a to nejlépe v mladém věku. Kdo s mateřstvím otálí nebo s potomky nepočítá ani do budoucna, ten je přinejmenším podezřelý. Upřednostňuje svou kariéru, své pohodlí a nemyslí na svou budoucnost. Však na něj jednou dojde - až zestárne a nebude mít nikoho, kdo by se o něj postaral, předjímají někteří. S jinými důvody bezdětnosti z nepochopitelných důvodů nepočítáme, byť jsou ve skutečnosti častější než ty zmíněné. Někdo dlouho hledá partnera, jiná má partnera, který děti zatím nechce. Někdo řeší zdravotní problémy, jiná se na dítě jednoduše necítí. Další ví, že mateřská role není tím, co by ji naplňovalo a kde by se cítila šťastně. A někdo chce děti prostě později.
Staré matky jsou k smíchu
Kdy by ženy měly mít děti, ví naše společnost poměrně přesně. Kupříkladu bývalý premiér Andrej Babiš si přál, aby to bylo ve 24 letech. Nevadí, že by ženy často ještě neměly ukončená vysokoškolského studia nebo ještě nestačily nastoupit do prvního zaměstnání. Zkrátka, čtyřiadvacítka je takové pěkné číslo, které nám zajistí dostatečný počet daňových poplatníků vydělávajících na naše budoucí důchody. A ani lékaři nezůstávají pozadu a bombardují časovými limity, do kterých se musíme vejít, abychom náhodou neskončily jako „geriatriické matky “, což je takový „pěkný a nedehonestující“ termín pro ženy nad 35 let, které chudáky lékaře vyčerpávají a my ostatní si kvůli nim musíme odtrhnout od úst, abychom zvládli zaplatit vysoké zdravotní pojištění. A jejich „dobře míněné rady“ se pak přelévají na sociální sítě, kde jsou „starší“ matky často snadným terčem urážek.
A jak tedy ve státě, kde ví každý nejlépe kdy, kde a jak by ženy měly rodit, řešena propopulační politika? Padají nejrůznější doporučení, třeba „napařit“ bezdětným pořádné daně, což by udělal třeba Jiří Kobza z SPD. Z éry Andreje Babiše, který by z každé čtyřiadvacítky rád udělal chodící inkubátor, jehož obsah patří státu, nám tu zbyla nulová podpora částečných úvazků, nedostatek míst ve školkách a školách a poddimenzované střední školy, o tom, jak loňské přijímačky jistě přispěly ke zlepšení křehké psychiky dětí i rodičů dnešních prváků či patnáctiletých uchazečů o práci evidovaných na Úřadu práce ČR, sledujeme v přímém přenosu. A vláda současná? Řeší sice „prekérní“ práci i daňové zvýhodnění částečných úvazků, sousedské hlídání, ale ve skutečnosti jde jen o kosmetické změny a radikální řez, který by nám pomohl z bryndy, ve které jsme až po uši, stále chybí.
Zjištění, že v této situaci ženy mateřství zvažují, není překvapivé. Respektive, není překvapivé zejména pro lidi, kteří tíhu tohoto rozhodnutí nenesou, což jsou často muži nebo lidé, kteří děti dávno odchovali. Nebo třeba pražský primas Jan Graubner, který prožil celý život v celibátu a nemá proto žádné potomky, přesto v nedávném rozhovoru pro Lidové noviny tvrdil, že: „Je zločinem starší generace, že žije tak, že nemá děti.“
Jak je to s těmi kariéristkami
Ze sociologických zjištění se přitom ukazuje, že vlastní pohodlí, ani kariéra často nejsou důvodem bezdětnosti. Práci na toto téma před časem publikovala socioložka Renáta Kyzlinková. Ve všech věkových skupinách, které se oslovila, se na prvním místě dočasné či trvalé bezdětnosti objevila „nejistota v partnerském vztahu nebo absence partnera“. Na druhém místě to v případě mladých lidí do 29 let se nejčastěji objevovala odpověď, že oni nebo jejich partner ještě studují, u starších to byl jejich zdravotní stav. V odpovědích mladší části respondentů pak dominují odpovědi týkající se pocitů, že jsou ještě příliš mladí. Na dalších příčkách se u obou skupin objevovala zejména nejistá finanční či bytová situace. Jen 5,1 procenta žen ve věku 30 až 39 let uvádělo, že důvodem jejich dočasné či trvalé bezdětnosti jsou studijní či pracovní plány. Podíl „kariéristek“, pokud bychom takto chtěli tuto skupinu „ocejchovat“, je tedy ve skutečnosti velmi nízký a je zřejmé, že ve skutečnosti jde spíše o stereotyp.
Ve skutečnosti se nedomnívám, že bychom ženám vůbec měli radit, zda se věnovat kariéře či dětem. Pokud se rozhodnou pro kariéru, je to naprosto v pořádku. Smyslem života není dostát společenským konvencím a tlaku, ale prožití naplňujícího života podle vlastních představ a talentů, kterými disponujeme. Každá žena zkrátka po mateřství netouží a není na tom vůbec nic patologického. Označením „kariéristka“ nicméně ženy dehonestujeme a upozorňujeme na jistou nepatřičnost. U muže „kariéristy“ je to v pořádku. Nad jeho pracovním vytížením a upřednostnění jeho profesní role nás nepobuřuje, naopak ho oceňujeme jako schopného. Stejně tak vnímáme, že je v pořádku, když se v určitém věku na děti ještě necítí. Někdy navenek prezentovanou mužskou nezralost dokonce považujeme za roztomilou. Žena, která ve stejném věku děti nemá (třeba i z důvodu partnerství s „nezralým“ mužem), je vnímána jako problematická nebo sobecká.
Často přitom stojí za důvodem oddalování mateřství nedostatečná podpora žen s malými dětmi, mzdová nerovnost mezi pohlavími a de facto i nemožnost rozhodovat o svém životě a kariéře v době, kdy mají děti. Nedostatek předškolních a školních zařízení, dlouhá mateřská a rodičovská dovolená, neochota dělit se v rodinách o práci, nebo faktické znemožnění takového dělení. Faktem je také to, že život se ve 21. století značně proměnil. Nejčastějším důvodem bezdětnosti je dnes absence partnera nebo nejistota ve vztahu a další častou překážkou je i zdravotní stav, který lidem znemožňuje (nebo ztěžuje) potomky mít. Dříve, než vyslovíme jakékoliv soudy o „bezdětných kariéristkách“, měli bychom si tato fakta uvědomit. Tedy kromě toho, životní strategie ostatních, bychom hodnotit vůbec neměli, protože to odporuje slušnému a empatickému chování.
