Český Pepík: Má rád pivo, poslouchá Ortel a nadává na Pětikolku

V posledních letech na ně narážím čím dál častěji. Ne, že by předtím neexistovali, ale díky sociálním sítím jsou mnohem více vidět a především slyšet. Svůj názor si totiž málokdy nechají jen pro sebe. Jde o typ, který má v mnoha diskusích na internetu značnou sílu, a jelikož se profiluje dosti jednoznačně, můžeme si dovolit učinit o něm několik zobecňujících závěrů. Popíšu jej proto jako konkrétního člověka, byť zvláště při setkání na sociálních sítích je značně nejisté, zda jde o skutečnou osobu, nebo produkt jakési „farmy“ z Východu. A upozorním, že existuje také jeho ženská varianta, která se od něj nijak významně neodlišuje.

Jde o tzv. české Pepíky. Tento termín použil polský spisovatel Marusz Surosz pro název své knihy o Češích. Ano, u našich sousedů se o nás mluví jako o Pepících. Dokonce se takový termín běžně objevuje v polských médiích. Kupříkladu ve sportovní rubrice, kde referovali o prohraném zápase v házené, který soudcoval Čech, stálo: „Pepík se ukázal jako velmi špatný rozhodčí!“. V Polsku jde o dlouhodobě zažité označení, které mimo jiné vystihuje naši „holubičí“ povahu: „Český Pepík… vůbec nejšťastnější je, když si může někam zalézt - nejčastěji do hospody - a tam počkat, až kolem něj všechny ty nepříjemné věci přejdou. Ideálně tak, aby se ho vůbec nedotkly - hlavně klid,“ vysvětil spisovatel.

Použiji tento polský termín tentokrát pro podtyp takového Pepíka, kterému je také nejlépe doma, nebo v hospodě u piva, ale navíc si rád uleví tím, že si s kamarády pořádně zanadává. Tu na moc drahé pivo, tu na politiky, příště na fotbal a potřetí třeba na farmaceutické firmy, které z nás chtějí mít poslušné „ovce“. Pepík totiž není vůbec žádná ovce. Jemu nebude nikdo říkat, jestli se má očkovat proti covidu nebo nosit respirátor. To tedy ne! Také například nekupuje potraviny s logem žabky a nikdy neochutná cvrčky nebo jiný hmyz. Rozumí mezinárodní situaci, a proto ví, že za válku na Ukrajině nemůžou Rusové, ale Spojené státy americké a pochopitelně i sami Ukrajinci. Nečte a nesleduje mainstreamová média, informace si na internetu umí dohledat sám, a protože není hloupý, dá si pak jedna a jedna dohromady. Na sítích ho často poznáte podle české vlaječky, někdy také podle fotografie pejska, která nahrazuje jeho portrét.

Pepík je absolventem Vysoké školy života. Promoval hned na několika fakultách různých univerzit, a to díky tomu, že je bylo možné studovat online, zejména formou řetězových emailů. Jeho znalosti jsou pozoruhodně široké: sahají od mezinárodních vztahů, historie, práva až k mikrobiologii, epidemiologii a hygieně. Na jiné vysoké škole pak vystudoval i teorii kolektivních sportů a na další se věnoval kriminologii. Jeho znalosti sahají také do oblasti zemědělství, doktorát získal u oboru zdravého selského rozumu. Jde o unikátní nástroj, kterým nahrazuje jak metodologii, tak práci s prameny, což značně zkracuje jeho cestu k poznání. Stranou jeho zájmu zůstala jen katedra českého jazyka, neboť výuku gramatických pravidel považuje za druhořadou. Slovo vlastenec obvykle zvládne napsat bezchybně.

Pepík nemá rád Pětikolku. Je to vláda, která „vymyslela“ vysokou inflaci a nízké důchody a domluvila se proti nám , obyčejným lidem, se všemi, „kdo nám vládnou“. Naposledy třeba s prezidentem a s tím soudem z Brna. Nesnáší Brusel, protože tam sedí samí progresivisté, kteří chtějí naši identitu rozpustit evropském bahně. Už nás připravili o pomazánkové máslo, rum, žárovky a teď přijdou na řadu i silné vysavače a nakonec zakážou kadeřnicím nosit podpatky. Místo toho nám zavedou kvóty pro ženy, homosexuály, transsexuály a dalších 64 pohlaví. A pivo se od našeho vstupu do EU taky nedá pít.

Pepík rád poslouchá skupinu Ortel. Kdysi v devadesátkách poslouchal i jiné kapely, třeba Orlík. Jiný z Pepíků je nostalgik a preferuje českou diskotékovou hudbu z 80. let nebo domácí folk a country. Všichni Pepíci ale rádi sledují komerční televize, zejména když vysílají staré seriály z doby, kdy byli ještě mladí. Pepík je Husákovo nebo spíše ještě Novotného dítě a rád na tu dobu vzpomíná, protože tenkrát „byl svět ještě v pořádku“. Chleba stál 4, 20 Kč a rohlík jen dvacetník. S tehdejší průměrnou mzdou to porovnávat nebude, protože „to je o ničem“. Vzpomíná, že všeho bylo kdysi dost a v jídle nebyla žádná chemie. Kvalita potravin byla mnohem vyšší než dnes, dodnes si dokáže vybavit jejich plnou chuť. Desítky druhů jogurtu sice v nabídce nebyly, ale k čemu mu jsou nyní, když si je stejně nemůže dovolit. Za socialismu měl každý slušný plat a dostal bydlení zdarma. Soudruzi stavěly desetitisíce bytů každý rok. „Kolik jich postavil Fiala?“ odpálí vás, když se mu svěříte, že jste pět let bydleli v 1+1 s rodiči, bratrem, manželem a dvěma dětmi, protože OPBH vám samostatný byt odmítalo přidělit.

Pepíka dnes velmi znepokojují především dvě věci, kterými nás ohrožuje Brusel: progresivismus a neomarxismus. Nedokáže ta slova přesně definovat, ale ví, že představují zásadní nebezpečí. Jeho zastánci k nám chtějí přivést migranty a nás jimi nahradit. Vnucují nám inkluzi, homosexualismus, nechávají děti, aby si rozhodovaly samy o svém pohlaví, zakazují klasické české pohádky a krásné dětské říkánky a také účinné a rozhodně netraumatizující výchovné facky dětem. Také podporují nebezpečný trend jménem feminismus. Je podle něj na pováženou, co už si ty ženské dneska dovolují. Zaslechl, že požadují, aby se s nimi muži dělili o domácí práce a o péči o děti napůl. Prý chtějí kariéru a čas pro sebe. „To za nás nebylo. Přišel jsem domů, žena mi připravila teplou večeři a zbytek dne jsem strávil s kamarády v hospodě nebo na fotbale. Manželka to bez problémů zvládla a vůbec si nestěžovala,“ říká. Pro domácí práce a péči o děti se podle něj ženy narodily a mají pro tyto činnosti zvláštní vrozené dispozice. „Tak ať se jim věnují naplno! A navíc mají ty školky a školy, tak když si tam děti odvedou, mohou pracovat jak chtějí, ne? Vyzvednout si je můžou až skončí,“ volá Pepík z gauče, kde právě popíjí lahváče a sleduje televizi nebo svůj chytrý telefon.

Pepík má zkrátka jasno. Přesto, že má rád závětří hospody, nebojí se říct své názory neohroženě a nahlas. Když je příležitost, vyrazí i na shromáždění dalších českých Pepíků a Mařenek, kteří to Pětikolce a dalším spiklencům řeknou pěkně od plic. Na českého Pepíka si prostě nepřijdete, přátelé.