Článek
Ve čtvrtek 20. listopadu informovala média o tzv. 28bodovém americkém mírovém plánu, který měl ukončit válku mezi Ruskem a Ukrajinou. Jedinou pravděpodobně přesnou částí jeho názvu je číslovka – dokument skutečně obsahuje 28 bodů. Není však ani americký, ani mírový, a konečně nejde ani o plán v pravém smyslu slova.
Ruský rukopis
Ačkoli je dokument označován jako „americký“, jeho skutečný původ se zdá být sporný. Vznikl po jednání amerického diplomata Stevea Witkoffa s Kirillem Dmitrijevem, blízkým spolupracovníkem Kremlu. Jednotlivé body však výrazně odrážejí dlouhodobé ruské požadavky, které Moskva neúnavně opakuje už od roku 2022, kdy válka začala.
Z fragmentů dokumentu, které máme k dispozici, je patrné, že vychází vstříc především Rusku. Objevují se například požadavky omezování velikosti ukrajinské armády, zákaz vstupu Ukrajiny do NATO a omezení přítomnosti zahraničních vojsk na jejím území. Krym, Doněcko a Luhansko by Ukrajina měla de facto odevzdat Rusku. Zavádí se rovněž povinnost vyučovat ruštinu jako druhý úřední jazyk. „Plán“ požaduje zapojení Moskvy do globální ekonomiky a zrušení protiruských sankcí, včetně udělení amnestie všem stranám za válečné zločiny. O bezpečnostních garancích pro Ukrajinu se v textu příliš nedočteme.
Pozoruhodné je i načasování zveřejnění dokumentu. Přichází ve chvíli, kdy Ukrajina a blízké okolí prezidenta Zelenského čelí obřímu korupčnímu skandálu. Ač jeho vyšetření svědčí spíše o tom, že demokracie a kontrola na Ukrajině funguje (na rozdíl od autoritářského Ruska), staví vedení státu do velmi obtížné situace. Fakt, že se „plán“ zrodil právě v tuto kritickou dobu, nemusí být náhodný.
Na významný ruský podíl na dokumentu navíc poukazuje i samotná formulace textu. Objevují se slovní obraty a jazykové konstrukce, které v angličtině působí neobratně, zatímco značně připomínají ruskou větnou stavbu. To naznačuje, že ruský rukopis je v plánu mnohem patrnější, než by odpovídalo oficiálnímu označení „americký“. Příklad? Spojení „it is expected“ je v trpném rodě („je očekáváno“), což plynulé angličtině neodpovídá, ale objevuje se běžně v ruštině. Podle lingvistické analýzy je v textu podobných spojení daleko více.
Ani mírový, ani plán
Plán není ani „mírový“. Pokud hovoříme o míru nebo příměří, měl by být spravedlivý. Tento dokument spíše připomíná kapitulaci – tím, kdo má ustoupit, není agresor, ale oběť. Má přijmout „diktát“ ruské strany, která by bez dalšího boje získala vše, o co dlouhodobě usiluje.
Není to ani „plán“. Je to manuál kapitulace, přesně ve stylu, který si Moskva přeje, a nástroj, který má z amerického prezidenta vyrobit „mírotvůrce“. Ve skutečnosti jde o synchronizované vydírání dvou mocností vůči zemi, která bojuje o svou existenci. Rusko slibuje, že utichnou zbraně (na jak dlouho?), a Spojené státy staví Ukrajinu do situace, kdy jí hrozí, že při odmítnutí kapitulovat přestanou poskytovat vojenskou pomoc.
Není to „plán“ ani v tom smyslu, že by vedl k vyřešení konfliktu nebo „zkrocení“ agresora. Naopak – přijetím těchto požadavků by ruský agresor a s ním i další potenciální útočníci získali pocit, že síla a nátlak se vyplácí.
Resuscitace appeasementu?
Někdejší Československo má s podobným „mírovým plánem“ svou vlastní traumatickou zkušenost. V roce 1938, kdy Adolf Hitler ohrožoval Československo, západní evropské velmoci přistoupily na jeho požadavky. „Mnichovský diktát“, který mezi sebou uzavřely Francie, Velká Británie, Itálie a Hitlerovo Německo, byl hmatatelným projevem tzv. politiky appeasementu, tedy usmiřování. Západní politici uvěřili, že pokud budou splněny Hitlerovy nároky na československé pohraničí, zajistí tím mír. Rozhodli „o nás bez nás“ – českoslovenští zástupci byli dohodou konfrontováni jen k podpisu. Jak to následně dopadlo, víme všichni.
Podobnost s dnešní situací je děsivá. Současné evropské mocnosti zaujímají ochrannou roli, a namísto appeasementu hraje svou roli Spojené státy. Mezi hlavními aktéry je Steve Witkoff – realitní magnát a blízký přítel Donalda Trumpa, který podle expertů oplývá naivitou, nízkým historickým povědomím a vlastními byznysovými zájmy na východě Evropy i v Rusku.
Co na to Evropa?
Evropa se – až na výjimky jako Maďarsko a Slovensko – zdá být poučena minulostí a uvědomuje si vlastní ohrožení. Podpora prezidenta Zelenského ze strany hlavních evropských státníků je obrovská. Budou ale symbolická gesta stačit?
Upravený mírový plán na kterém se podíleli i evropští státníci, a jednali o něm v neděli 23. listopadu v Ženevě, zatím nenaplňuje očekávání. Jeho části, jak je zveřejnila agentura Reuters , nesou řadu až přílišných ústupků agresorovi i americké straně, která chce situaci hlavně vyřešit co nejrychleji.
Někteří evropští státníci ale vyjadřují po jednání se Spojenými státy opatrný optimismus. Nic prý nebude rozhodnuto bez podílu samotné Ukrajiny. Bude tedy později zveřejněná verze mírového plánu docela jiná?
Bude obsahovat jasné a razantní požadavky ve prospěch Ukrajiny? Dokáže někdo po Rusku vyžadovat víc, než co je ochotno samo nabídnout? Z kusých informací, které máme o alternativním plánu se zatím zdá, že Evropa se tentokrát spíše snaží „usmířit“ nepředvídatelnou americkou stranu. A ta se doposud v jednáních chovala jako slon v porcelánu.
Další zdroje:
„Trump's full 28-point Ukraine-Russia peace plan,“ axios.com; 20. listopadu 2025
https://kyivindependent.com/28-points-later-why-trumps-latest-peace-plan-for-ukraine-is-different
https://www.youtube.com/watch?v=Ulen5×ADsrA
https://www.ceskatelevize.cz/porady/11412378947-90-ct24/225411058131121/
https://www.youtube.com/watch?v=CliJlGspTCU
Čornej P. a kol.: Dějepis pro střední odborné školy; Praha 2008
