Článek
Ministerstvo životního prostředí prochází zásadními personálními změnami. Loučí se s odborníky a na jejich místa nastupují loajální diletanti.
Rezortu oficiálně šéfuje motorista Igor Červený. Ten ale činí jen to, „co na očích vidí“ Filipu Turkovi, jak prohlásil sám pan vládní zmocněnec. Turek také obývá ministerskou kancelář, zatímco pan ministr se spokojil s přilehlou „špeluňkou“. Nalezl tak nevšední způsob, jak „přechytračit“ neoblomného prezidenta, který ho do funkce ministra kvůli někdejším výrokům odmítl jmenovat.
Tady je Turkovo
Ministerstvo, kterému nevládne ministr, ale Turek, jenž titul „vládní zmocněnec“ chápe jako povolenku k možnosti „zmocnit se“ úřadu jakýmikoliv prostředky, připomíná problémovou školní třídu. Takovou, kterou ovládli šikanující výrostci, kteří se mstí svým úspěšnějším spolužákům. O tom, kdo bude mít v kolektivu hlavní slovo, nerozhodují znalosti a kompetence, ale loajalita k partě, která právě drží moc. Premianti musí z kola ven, protože představují konkurenci. Průměrní a podprůměrní jsou naopak vítáni, protože nepředstavují hrozbu a hlavně - jsou loajální.
Skuteční odborníci tedy museli odejít, ale loajální kádry, kterými je aktuálně čerstvý maturant Adam Šejna a řidič ještěrky v rodinné firmě a zakladatel konspiračního webu František Kubásek, přicházejí. Nemají vysokoškolské vzdělání? Nevadí, stačí udělit výjimku. Jejich kvalifikace je víra v ultrapravicové hodnoty, schopnost „hejtit“ kritiky a stát se dokonalým „červeným hadrem“ pro lidi vyznávající jiný politický směr.
Zbavení se všech „levičáků“ a „progresivistů“, kteří v minulosti domněle ovládli důležité pozice ve státě i v neziskovkách, je program, který oddaní příznivci ultrapravice jistě ocení. A když se jim přitom ještě zvládnou pomstít svérázným způsobem trollení, budou potenciální voliči ještě spokojenější.
Mládí vpřed!
Nic nového pod Sluncem, chce se říct. Situaci, kdy vzdělanci odcházeli k „lopatám“ a strojní zámečníci a krejčí zastávali ty nejdůležitější státní pozice, jsme tu už měli. Nahrazení kompetence loajalitou probíhalo pod heslem třídního boje.
Historickou zkušenost máme i s tím, jak to vypadá, když moc a řízení vezmou do rukou mladí lidé bez zkušeností. Stalo se tak ve spojení s moravskou metropolí v roce 1949. Vedoucí krajský tajemník Otto Šling tehdy přišel s iniciativou Mládež vede Brno. Tehdejší středoškoláci a učni na tři dny převzali vedení města. Obsadili pozice na magistrátu, v podnicích, nemocnicích nebo třeba v dopravě. Někteří řídili úřady, jiní třeba celé podniky a nešlo přitom o recesi. Dobový tisk mladé prezentoval jako novou elitu, která může řídit společnost. A v podtextu byl temný a varovný vzkaz dospělým: když nebudete dostatečně loajální, můžete být snadno a rychle nahrazeni.
Nápad nahrazovat úředníky nekompetentními, ale loajálními lidmi tedy není ničím novým. Paradoxem ale je, že se jej dopouští strana, která sama sebe prezentuje jako pravicovou a nepřátelskou vůči všemu „domněle“ levicovému. To ale není všechno. Nepřehlédnutelné je i ono až „třídní“ nepřátelství vůči všem úspěšnějším, vzdělanějším a kompetentnějším. Nepřátelství, které volá po pomstě.
A tak se nabízí jednoduchá otázka: je to ještě vůbec pravicová politika, nebo jen převlečená verze toho, proti čemu se tak halasně sama vymezuje?
