Článek
Vezmeme peníze církevním a soukromým školám. Proč by měl stát dotovat církve, které získaly zpět mnohamiliardový majetek, a podnikatele, kteří vydělávají na elitních školách? Tak uvažuje premiér Babiš a část vládnoucího hnutí ANO. Nelíbí se mu, že tento typ škol stát dotuje 21 miliardami korun.
Najevo to vyšlo ve chvíli, kdy ministr školství Robert Plaga upozornil, že mu v rozpočtu chybí tři miliardy na dotace pro soukromé a církevní školství. Ty přitom stát vyplácí zřizovatelům škol ze zákona.
Miliardy ročně, a tak dobře se mají
„Vnímám velice podivně, že stát platí přes dvacet miliard ročně soukromým i církevním školám, když jsme měli církevní restituce,“ uvedl Babiš na nedávné tiskové konferenci a „brnkl“ tím na starou známou antiklerikální strunu, která církve považuje hlavně za instituce usilující o moc a majetek. A část voličů na to nepochybně uslyší, i když Babišovi zároveň „čouhá“ z kapsy Pražské Jezulátko, které má ty nábožensky založené zase trochu usmířit – nebo zmást.
A přisadil si i „na účet“ soukromých škol. „Tady jedna privátní škola nedaleko úřadu vlády, ta nedostává peníze. Ale tam je školné 800 tisíc a musíte zaplatit v květnu, aby vás vzali v září,“ řekl premiér Babiš. O které konkrétní škole v okolí Strakovy akademie hovoří, není jasné.
Babiš pochopitelně vybral příklad školy, která vzbudí emoce. Proč bychom měli podnikatelům dotovat na první pohled výnosné podnikání? Proč bychom měli přispívat k zisku církvím, které jsou už tak bohaté? Jenže skutečnost může být docela jiná. Předně - výše školného sama o sobě neříká vůbec nic o zisku školy.
Některé školy skutečně nabízejí nadstandard, za který někteří rodiče rádi připlatí. Základní a střední vzdělávání je ale u nás ve veřejných školách ze zákona bezplatné. I soukromé a církevní školy zajišťují veřejně uznané vzdělávání, proto stát pro jeho financování stanoví zákonný systém. Je proto pochopitelné, že na jeho běžné náklady stát přispívá.
A mimochodem - školy, zejména ty církevní, neprovozují zřizovatelé kvůli zisku, ale jako veřejnou službu. Takovou, kterou stát nedokázal zajistit.
Církev na školách vydělává?
Jaké školy, že ona „chamtivá“ církev vlastně provozuje? V Praze je to například Církevní střední zdravotnická škola Jana Pavla II. Jejím zřizovatelem je Arcibiskupství pražské. Ta vzdělává nedostatkové praktické sestry, a to formou denního i dálkového studia. A jaké je ono školné? U denního studia se neplatí, studenti ale mohou přispět formou dobrovolného příspěvku. „Je pro nás cennou pomocí, která přispívá k rozvoji vzdělávacího prostředí, modernizaci vybavení a zajištění kvalitních podmínek pro výuku“, uvádí škola na svém webu. V případě dálkového studia studenti platí 5000 korun měsíčně.
Jinou církevní školou je Církevní základní škola logopedická Don Bosco a mateřská škola logopedická v Praze 8. I jejím zřizovatelem je od 90. let Arcibiskupství pražské. Mateřská i základní škola pracuje s dětmi s logopedickými vadami, pracují zde proto speciální pedagogové. Zájem o školu je obrovský a každoročně může přijmout jen menší část zájemců - tento rok mohla přijmout jen 22 zájemců. Školné dle webu vůbec nevybírá.
Podobných škol - včetně běžných základních škol a gymnázií a různě zaměřených středních škol je po celé republice desítky. Školné se buď neplatí nebo nízké. Kromě toho, že zajišťují vzdělávání v oborech, kde se nedostává zaměstnanců (všeobecné a praktické sestry, sociální pracovníci apod.), také přispívá k dostupnosti škol v regionech, kde je obrovský převis uchazečů. Ve velkých městech například nabízejí místa na gymnáziích.
Těžko tu tedy můžeme mluvit o nějakém lukrativním podnikání. Církve zde dělají přesně to, po čem část společnosti volá - nabízí službu veřejnosti a částečně znevýhodněným dětem.
Měla by celý proces platit z restitucí? Pak by ale církve financovaly veřejnou službu, kterou ze zákona financuje stát, z vlastních prostředků. Restituce by se tak postupně rozpouštěly v nákladech na provoz škol.
Církevní restituce navíc nebyly žádným darem. Šlo o částečnou nápravu křivd a navrácení majetku, o který církve připravil komunistickou stranou řízený stát. A jejich smysl? Kromě navrácení kdysi uloupeného majetku také postupná odluka církve od státu a samostatné financování vlastního provozu.
Argumenty jako od Jakeše
Také argumentace od Andreje Babiše směrem k soukromým školám je poměrně bizarní. Zviditelnil školu, která údajně vybírá 800 tisíc korun ročně a pobírá přitom dotace od státu. To samozřejmě není běžné. Existují soukromé mateřské, základní i střední školy, kde rodiče platí řádově méně.
Stačí si uvědomit, že mezi soukromé školy patří například lesní školky a školy. Ty, které v době, kdy města a kraje nebyly schopny zajistit dostatek míst ve školkách a školách suplovaly jeho roli. Za možnost trávit více času v přírodě a menší kolektiv dětí si přitom rodiče rádi připlatili - nejčastěji mezi 5000 a 10 000 korunami měsíčně podle regionu. I tyto rodiče (jako všichni ostatní) ale mají nárok na vzdělávání dětí zdarma. Je proto logické, že si připlácejí jen za „nadstandard“.
Patří sem samozřejmě i základní a střední školy. Takové, které nabízejí menší kolektiv nebo více pedagogů na třídu nebo poskytují místa pro děti, pro které se v regionu nenašla místa, neboť je stát ve spolupráci s kraji a městy nedokázal zajistit.
A důležité jsou soukromé a církevní školy ještě z jednoho důvodu. Jakkoliv se tváříme, že ve veřejném školství už léta dobře funguje inkluze, skutečnost je jiná. Velmi těžko se naplňuje v přeplněných třídách, v době, kdy se nedostává pedagogů a kdy pedagogové stále nemají dostatečnou podporu a vzdělávání v této oblasti. Rodiče si proto raději připlatí za soukromou školu, kde bývá méně dětí ve třídách a učitelé s dětmi pracují individuálně.
To jsou fakta, která v kontrastu s Babišovými výroky vykreslují docela jiný obrázek. Odebrání příspěvku takovým školám by v mnoha případech znamenalo jejich okamžitý zánik. Děti, které je nyní navštěvují by přitom neměly kam přestoupit, neboť míst se ve většině regionů nedostává.
A ušetřil by tím stát? Na to, abychom zjistili, že nikoliv stačí kupecké počty. Stát soukromým a církevním školám neproplácí všechny náklady a v mnoha případech jim tak vyplácí méně než školám veřejným. Přechodem dětí do veřejných škol by totiž stát tyto náklady z velké části převzal sám – jen už by peníze neposílal soukromým a církevním školám, ale školám veřejným. A nejen to: bylo by třeba postavit nové budovy, které by stály další miliardy korun.
Výsledek - výrazně vyšší náklady na školství než nyní. A pro ministryni Alenu Schillerovou možná i důvod, proč na další roky sestavit rozpočet s ještě větším deficitem než nyní. A to je skutečně co říct.
Další zdroje:
Webová stránka Církevní střední zdravotnické školy Jana Pavla II.
