Článek
V prosinci oslaví sedmdesátku, přesto se právě vydává zdolat zhruba 900 kilometrů. Se skupinou slovenských a ukrajinských běžců běží z Kyjeva do Košic. Cestou se modlí za mír a ukončení války na Ukrajině. A jen dva dny po doběhnutí se Peter Gombita postaví na start Mezinárodního maratonu míru v Košicích.
Klikatá cesta
Slovenský kněz se k dlouhým vytrvalostním běhům dostal až v 50 letech, jeho životní cesta ale byla klikatá už dávno předtím. Vyučil se zámečníkem, dálkově vystudoval gymnázium a pracoval jako montér ocelových konstrukcí i na vysoké peci ve Východoslovenských železárnách. Teprve potom nastoupil na bohosloveckou fakultu.
Peter Gombita má navíc jednu poměrně neobvyklou rodinnou vazbu. Je příbuzným známé slovenské zpěvačky Mariky Gombitové. Mají společného pradědečka a oba pocházejí z početných rodin. Zatímco Peter měl čtyři sourozence, Marika vyrůstala se šesti sourozenci, z nichž ale dva v útlém věku zemřeli.
Oba vyrůstali ve velmi skromných poměrech. Právě zkušenost s tvrdou prací a nelehkými životními podmínkami ostatně prostupuje i Gombitovým pozdějším životem. Dnes vede neziskovou organizaci Oáza v Bernátovcích u Košic, která pomáhá lidem bez domova. V zařízení, kde jsou ubytovaní, ale také pracují, žije kolem 300 lidí. A kněz běh využívá jako způsob, jak na jejich osudy upozorňovat.
Maratony až po padesátce
Jak se k běhání dostal, popsal Gombita poměrně přesně. Už na základní škole si všiml člověka, který ve vesnici, kde žil, trénoval na košický maraton. Už to v něm vyvolalo myšlenky, že i on by jednou mohl uběhnout takovou vzdálenost. Když se spolužáky prvně absolvoval osmikilometrovou trasu se školní taškou na zádech, byl tak vyčerpaný, že se této myšlenky rychle vzdal.
V mládí si ale vedle jiných sportů vyzkoušel i pravidelné běhání. Zlom ale přišel až kolem padesátky. Maratony začal běhat po sázce s kamarádem, když mu bylo 50 let.
Za lidi bez domova už běžel několikrát. Například z Košic do Vatikánu nebo do jihofrancouzských Lurd. Z Aše až do Košic pak běžel v roce 2014 společně s bývalým bezdomovcem a klientem oázy Ladislavem Bodnárem. Muži 900 kilometrl dlouhý běh tehdy zdolali po zhruba čtyřicetikilometrových úsecích. Díky Oáze nemusel na ulici přespat ani jednu noc. Stalo se tak poté, kdy se rozvedl a jeho dvě dospělé dcery zůstaly kdesi v Čechách. Následně přišel o práci na poště i o byt, za který nezvládal platit. Přežíval na ubytovně, ale jen do té doby, než ho tam zbili tak, že skončil v nemocnici. Tehdy mu vstoupil do života Gombita a Oáza.
Z bezdomovce běžeckým parťákem
Z kněze, který mu pomohl dostat se z ulice, se brzy stal jeho nejlepší kamarád a běžecký parťák. Vše to začalo otázkou, zda se jednoho dne nechce jít proběhnout. „Šel jsem s ním jednou, dvakrát. Začali jsme v dubnu, nejdříve jsme zkusili 3 kilometry. Postupně jsme přidávali na 8, 10, 12, 15, 20. potom 25, 30 kilometrů. V říjnu jsme si dali maraton,“ popsal Bodnár. Během dalších let pak zlákal i další bezdomovce z Oázy, kde dokonce založili společný běžecký klub.
Dnes Bodnár pracuje jako číšník ve čtyřhvězdičkovém hotelu a s Gombitou stále běhá. A parťákem mu je i v běhu za mír na Ukrajině. Doprovodí je ještě několik mužů a žen, kteří se k němu rozhodli na vlastní nebezpečí připojit. Vyběhli ve čtvrtek 24. září a cestou se k nim spontánně přidají ukrajinští běžci z jednotlivých regionů.
Běh na vlastní nebezpečí
Čeká je přitom trasa přes zemi zasaženou válkou a organizátoři upozorňují, že její přesný průběh se může podle bezpečnostní situace měnit. „Nevíme, co se bude dít, jaká tam bude atmosféra. Počítáme s tím, že v noci, kdy je zákaz vycházení, budeme spát a ráno budeme pokračovat,“ popsal kněz, který se na dlouhý běh připravoval stejně jako na jakýkoliv jiný maraton.
Na organizaci běhu se podílel i Eduard Buraš, ambasador Zakaparpatska na Ukrajině. Ten zmínil, že z bezpečnostních důvodů není možné podrobnosti o trase sdělit. „Jdeme do země, kde každý den něco vybuchne,“ upozorňuje. Běhu požehnal také vatikánský nuncius.
Běh odstartuje symbolicky v kyjevské Katedrále sv. Mikuláše, která byla během války poškozena raketou. Do cíle v Košicích by běžci měli dorazit 2. října.
Když kněz Gombita mluví o válce na Ukrajině, nepoužívá politický jazyk. Svůj běh chápe jako modlitbu za mír a ukončení války. Upozornit má také na solidaritu s Ukrajinou.
Možná nejlépe jeho smysl shrnul Eduard Buraš. „Čeká nás 1000 kilometrů. Možná trochu vyvolává úsměv ve tváři, ale když začala válka, bylo Slovensko prvním, kdo pomáhal. Dnes máme politiky, kteří nemluví o ničem jiném než o míru. Ale co dělají pro to, aby mír skutečně nastal?“
