Článek
Premiér Andrej Babiš se pustil do kulinářských videí. Své příznivce tentokrát obšťastnil jednoduchým receptem na pečené syrečky. Podle něj jde o internetový hit posledních dnů. A když už olomoucké tvarůžky na internetu sbírají lajky, proč by je nemohl sbírat i premiér?
Žádné drahé lahůdky
Člověk hledá recept a místo kuchaře na něj vykoukne předseda vlády, který prý potřebuje doplnit bílkoviny, aby mu „rostly ty svaly“. Žádné drahé doplňky stravy ani vybrané lahůdky, které by si jako jeden z nejbohatších lidí Česka mohl bez problémů dopřát. Premiér sází na obyčejné tvarůžky. Je lidový, nenáročný a kvůli svým sledujícím ochotný překonat i pověstný zápach tradiční české speciality.
A po krátkém pečení Babišovi chutná. Až tak, že se člověk začne skoro podezřívavě ptát, kdy tradiční výrobce tvarůžků z Loštic u Olomouce prodal své rodinné stříbro Agrofertu. Ale chyba lávky! Majitel je stále stejný. Podporuje snad jeho firma vládní ANO? Nikoliv. Podle dostupných údajů přispěla symbolickým darem na volební kampaň v roce 2009 lidovcům. Tedy straně, jejíž současný šéf dělá svým dynamickým nástupem premiérovi trochu vrásky na čele.
Obrovský dosah
Jaký tedy může mít Babiš důvod točit podobná videa? Leccos naznačují čísla. Už den po zveřejnění nasbíralo video přes 25 tisíc lajků, více než tisíc sdílení a 4,5 tisíce komentářů. Najít recept na dostupnější bydlení, demografickou krizi nebo zalepení státního rozpočtu může být zdlouhavé, drahé a rizikové. Voličské sympatie se ale dají získávat i mnohem levněji. Stačí balíček olomouckých tvarůžků a zapnutá kamera.
A rázem je tu premiér coby jeden z nás. Žádný miliardář ani škrobený politik odtržený od každodenního života. Obyčejný chlapík, který si peče syrečky, protože potřebuje bílkoviny, aby mu „rostly svaly“. Politika ustupuje do pozadí, řeší se ty nejobyčejnější věci. A nezmění to zřejmě ani trochu jízlivé komentáře pod videem, kde mu kdosi píše, že pocit „lidovosti“ poněkud nabourává skutečnost, že syrečky krájí v rukavicích a ve svetru za šestnáct tisíc korun.
Vlastně se známe
Tenhle civilní obraz si divák může odnést i k příštímu videu nebo záznamu z tiskové konference, ve kterém už Babiš zase mluví jako premiér. Stačilo pár minut sledování receptu, aby získal pocit, že ho zná i jinak než z politických vystoupení. A v tom mohou mít pečené syrečky větší cenu než pečlivě připravené vládní prohlášení.
Díky dosahu sociálních sítí se podobné video může dostat i k člověku, který Babiše, a možná ani politiku, běžně nesleduje. Recept ho pobaví, začne premiéra sledovat a příště už mu na stejném profilu vyskočí třeba video o tom, co vláda chystá. Nebo před volbami výzva, aby přišel hlasovat. A všechno uslyší od člověka, kterého má pocit, že už dobře zná. Proč tedy toho sympaťáka, který je jedním z nás, nepodpořit ve volbách?
Kulinářské video přitom působí jako nahlédnutí do soukromí. Jenže o tom, co divák uvidí a jakého Babiše pozná, rozhoduje sám premiér. Divák tak může získat pocit, že nahlíží do jeho skutečného života, přestože sleduje jen pečlivě vybrané okamžiky.
Už po pár videích můžeme mít pocit, že premiéra známe. Víme, co si dává k večeři, čím se chlubí, jak vypadá jeho kuchyň nebo obývák. Jeho marketéři dobře vědí, jakou pozornost podobná videa přitahují. A pak zbývá otázka: Co u voleb vlastně hodnotíme, když o jeho večeři víme víc než o jeho zásadních rozhodnutích?





