Hlavní obsah

Tereza Matějčková z Echa: hlas rozumu proti emocím?

Foto: Jindřich Nosek (NoJin) – Vlastní dílo, CC BY 4.0, https://commons.wikimedia.org/wiki/Special:Redirect/page/156715357

Tereza Matějčková, filozofka z Echa24, oslovuje část veřejnosti jako hlas rozumu. Obstojí však její argumenty, když je prověříme stejně důsledně, jako to vyžaduje ona sama?

Článek

Terezu Matějčkovou představuje týdeník Echo24 jako „filozofku a esejistku“. V tomto výrazně konzervativně orientovaném médiu vystupuje jako komentátorka se silným akademickým zázemím. Zejména v podcastech Porada Echa pak její přítomnost někdy vytváří dojem, že názory redakčních kolegů získávají díky její odborné autoritě také určitou intelektuální legitimitu.

Matějčková často sama sebe prezentuje jako jakéhosi „outsidera“. Někoho, kdo se nenechává unášet emocemi, ale kdo realitu a běžné dění především pozoruje a popisuje. A právě kvůli tomuto přístupu je údajně často kritizována nebo považována za „podezřelou“.

„Je to balzám na duši“

V pátek 20. listopadu byla hostem pořadu K věci na CNN Prima News. Hovořilo se především o nedávné demonstraci Milionu chvilek pro demokracii, která na pražskou Letnou přivedla statisíce lidí. Matějčková kritizovala podle svého názoru přehnaná a dramatická vyjádření, která na demonstraci zazněla.

Zhruba dvouminutový úryvek rozhovoru, který televize zveřejnila na sociálních sítích, měl velký dosah. Pod videem se objevily stovky převážně pochvalných komentářů. Matějčková je v nich označována za objektivní novinářku.

„Být nestranná v této době? To chce odvahu. Ta slečna by si na ČT ani nevrzla. Tam by musela říkat to, co si myslí opozice…“ píše například uživatel Jan. „…není agresívní, neprosazuje svoje názory, neskáče do řeči. Je to balzám na duši,“ napsala sledující Eva.

Skutečností je, že při hodnocení lidí, jejichž názory jsou blízké těm našim, býváme podstatně shovívavější než vůči těm, kdo zastávají opačná stanoviska. Projev Matějčkové se přitom nezdál být klidnější než vystupování jiných hostů podobných pořadů. A těžko si také představit, že by někomu skákala do řeči, když byla jediným hostem pořadu.

Znamená fakt, že s ní souhlasili především příznivci současné vlády, že právě oni méně podléhají emocím a dokážou se na věci dívat racionálněji? Že umějí lépe naslouchat a vést věcnou diskusi? A jsou ti druzí naopak těmi, kdo nedokážou přijmout kritiku? Ze způsobu, jakým Matějčková svůj přístup prezentuje, by takový dojem mohl snadno vzniknout.

Nadsázka, přehánění a karikatura

V rozhovoru na CNN Prima News například upozorňuje, že ve veřejné debatě se ztrácí schopnost nejprve naslouchat a teprve potom hodnotit. Sama zdůrazňuje snahu věcně popisovat realitu.

Je tedy Matějčková skutečně tím, kdo nezaujatě popisuje realitu a teprve následně se odhodlává k hodnocení?

Pokusila jsem se ověřit některá její tvrzení z poslední doby. Nemám ambici podrobit důkladnému rozboru všechna její veřejná vystoupení. Zajímalo mě především, nakolik její vlastní argumentace obstojí před nároky na věcnost, přesnost a racionalitu, které sama zdůrazňuje a volá po nich u druhých.

Dvouminutová pasáž z rozhovoru, který zveřejnila stanice CNN Prima, obsahuje několik zajímavých tvrzení. Prvním je kritika vystoupení Mikuláše Mináře na Letné. Podle Matějčkové mluvil přehnaně, dramaticky a v nadsázce, která překročila hranici karikatury.

Sama prý nemá problém s tím, že podobná slova zazněla na demonstraci. Vadí jí jejich následné přelévání do veřejného prostoru. Kritizuje také vystoupení srbské studentky Natalije Petrovićové, která se podílela na studentských protestech v Srbsku. Matějčková tvrdí, že v jejím případě šlo o srovnávání českých poměrů s autoritářskými praktikami v Srbsku.

Podle Matějčkové je to nepřijatelné, protože žijeme v demokracii a podobnými vyjádřeními „ztrácíme pojem míry“ a „nemáme vůbec šanci obstát v debatě i v řešení věcných problémů“.

Co řekl Minář?

Ve zveřejněném úryvku ovšem chybí Minářovo vyjádření, na které Matějčková reagovala. Co přesně řekl?

„Že jste byli zvolení, vám nedává právo zneužívat moc, ničit instituce, kupovat si beztrestnost a zavádět v České republice manýry východních autoritářů,“ vzkázal politikům s tím, že „Tahle země není na prodej a my si ji nenecháme ukrást“.

Není jasné, v čem jsou tyto výroky příliš dramatické. Minář netvrdí, že už nyní máme v Česku autoritářský režim. Důrazně ale varuje před způsoby vykonávání moci, které mohou vést k autoritářství.

Jistě, i takové varování lze považovat za přehnané. Ale potom je namístě vysvětlit, proč jsou konkrétní obavy neopodstatněné. Nestačí pouze upozornit na dramatický jazyk a připomenout, že žijeme v demokracii.

Varování není srovnání

Zvlášť když některé události posledního roku dávají k podobným obavám celkem dobrý důvod.

Poslanec Jindřich Rajchl hrozí využitím svých pravomocí, aby dostal z České televize konkrétního novináře. Ministr kultury Oto Klempíř se radí se slovenskou kolegyní Martinou Šimkovičovou o změnách financování veřejnoprávních médií. Tedy s političkou, za jejíhož působení byla zrušena RTVS a nahrazena STVR, ve které má slovenská vláda vliv na vysílání.

Ministr zahraničí Petr Macinka zase posílá prezidentovu poradci zprávy o „pálení mostů“ a zpochybňuje prezidentovu účast na summitu NATO. Personální změny ve vedení Krkonošského národního parku vyvolávají protesty zaměstnanců a otázky po politických zásazích.

K tomu připočtěme noční hlasování o důležité novele zákona ve 4.36 ráno nebo kontroverze kolem navrhovaných změn pravomocí odvolacích soudů, které mohou mít dopad také na kauzu premiéra Andreje Babiše.

Tento výčet by mohl ještě dlouho pokračovat, přesto žádná z těchto událostí sama o sobě nedokazuje nástup autoritářství. A ne každé kontroverzní politické rozhodnutí je útokem na demokracii. V souhrnu však vyvolávají otázky, jak vlastně současní představitelé moci chápou hranice svých pravomocí a nezávislost veřejných institucí.

Tím spíše, že Andrej Babiš udržuje blízké politické vztahy s Viktorem Orbánem a Robertem Ficem, jejichž vlády čelí kritice kvůli oslabování demokratických institucí. Tomio Okamura zase veřejně demonstruje své přátelské vztahy s dnes už bývalým srbským prezidentem Aleksandarem Vučićem.

Politická přátelství možná nemusejí znamenat přejímání způsobů vládnutí. Zároveň ale není důvod tvářit se, že varování před autoritářskými praktikami je automaticky nepřiměřenou karikaturou.

Německá „nesvoboda“

Ale zpět k Matějčkové.

Kritizuje také vystoupení srbské studentky Natalije Petrovićové na Letné. Vadilo jí, že případ autoritářského Srbska je srovnáván s demokratickým Českem. Studentčin projev ale nic takového nenaznačoval. Stál především na popisu zkušeností studentského hnutí, které se postavilo tamní vládě. Petrovićová mluvila o studentských protestech, vytrvalosti a možnosti politické změny. Pražské demonstranty vyzvala, aby se nevzdávali.

Z toho ale nevyplývá, že české poměry považuje za totožné se srbskými. Je proto na místě rozlišovat mezi srovnáním zkušeností protestních hnutí a tvrzením, že v obou zemích panují stejné politické poměry.

Zajímavý je ale v tomto kontextu také její další výrok. Tentokrát o Německu.

Matějčková upozorňuje, že stále více Němců je podle jejího pozorování přesvědčeno, že nežijí ve svobodné společnosti. Sama připouští, že přestože mají svobodné instituce a právní stát, mohou se cítit nesvobodně. V případě Německa považuje tento pocit za hodný pozornosti. Když ale na možné ohrožení demokratických principů upozorňují demonstranti v Česku, zdůrazňuje především nepřiměřenost jejich jazyka.

Proč v jednom případě hledá příčiny obav o svobodu, zatímco v druhém se soustředí na způsob, jakým jsou vyjadřovány?

Drobná opomenutí

Velmi podobně to dopadá s některými jejími dalšími výroky.

Matějčková například upozornila, že koncesionářské poplatky na Slovensku a v Maďarsku nezrušili až Fico a Orbán, ale jejich předchůdci. A měla pravdu.

Podle ní jde o jednu z nepřesností, které se opakovaně objevují ve veřejné debatě mezi odpůrci zrušení koncesionářských poplatků. Jenže právě na nedávné demonstraci Milionu chvilek, která byla jedním z hlavních témat jejího vystoupení, zaznělo něco jiného.

Slovenská režisérka Tereza Nvotová výslovně připomněla, že na Slovensku poplatky zrušila již předchozí demokratická vláda. Její varování směřovalo k tomu, jak následně s veřejnoprávními médii naložila Ficova vláda.

Matějčková tedy upozorňuje na nepřesnost, která se podle ní v debatě objevuje. Zároveň ale nechává zcela stranou argument, který na Letné skutečně zazněl. A ten se netýkal toho, kdo poplatky zrušil, nýbrž toho, co se s veřejnoprávními médii stalo potom.

Outsiderství, nebo selektivní pohled?

Obraz komentátorky, která se dovolává filozofického vzdělání, staví racionalitu nad emoce a své závěry představuje jako nezaujatý popis skutečnosti, má trhliny.

Matějčková v uvedených případech neříká věci, které jsou vyloženě nepravdivé. Spíše předkládá jen část skutečnosti, posouvá význam výroků nebo opomíjí souvislosti, které by její závěry mohly podstatně změnit.

A v tom je možná paradox jejího pocitu outsiderství. To, co sama vnímá jako odmítání nepohodlného popisu reality, může být také reakcí na problematický způsob, jakým tuto realitu interpretuje. Možná tedy nejde o to, že by veřejnost nedokázala přijmout nepříjemnou pravdu. Možná jen její interpretace skutečnosti není tak nezaujatá, jak se sama domnívá.

Další zdroje:

„Rajchl chce dostat redaktora Moláčka z České televize. „Naprosto za čárou,“ reaguje šéf Rady“ DeníkN 23.10. 2026

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Související témata:
Tereza Matějčková

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz