Článek
Vzpomínáte si, jak letos v únoru ministr Petr Macinka „udělil lekci“ Hillary Clintonové o tom, že existují jen dvě pohlaví? Všechno ostatní označil za sociální konstrukt.
Pokud si už nepamatujete, v jaké souvislosti o tom Macinka mluvil, připomenu, že to bylo na bezpečnostní konferenci v Mnichově. Český ministr zahraničních věcí se objevil ve společnosti Clintonové a polského ministra zahraničí Radosława Sikorského v panelové diskusi, která se týkala rozděleného Západu.
Macinka přispěl k diskusi tvrzením, že za rozdělení může tlak na společenské změny, které podle něj překročily jistou mez. Jejich symptomem má být zejména „genderová revoluce“, kterou politik odmítl. Tvrdil také, že reakcí na tento vývoj bylo i zvolení Donalda Trumpa, za což si později vysloužil pochvalu přímo od něj.
Otloukánek kulturních válek
Pokud měl Macinka na mysli biologické pohlaví, pak se téměř nemýlil. U člověka skutečně rozlišujeme dvě základní biologická pohlaví – mužské a ženské. Jenže existují i lidé, kteří se nevyvíjejí podle „tabulek“. Vezmeme-li ale v úvahu jen reprodukční funkci, rozlišujeme dva typy pohlavních buněk – spermie a vajíčka.
A pak tu máme gender. Slovo, které se stalo „otloukánkem“ kulturních válek. Není to totéž co biologické pohlaví. Na rozdíl od biologie zahrnuje i to, jak sami sebe vnímáme a jaké představy o mužství a ženství vytváří společnost.
Jeho součástí je i genderová identita. Zřejmě ji měl na mysli Macinka, když mluvil o sociálním konstruktu. Jde o to, že většina lidí se identifikuje s pohlavím, které jim bylo určeno při narození. Někteří se s ním ale neztotožňují. Člověk se například může narodit s typicky mužskými pohlavními znaky, ale sám sebe vnímat se jako ženu. Jde tedy o vnitřní prožívání vlastního genderu.
Její vznik nelze jednoduše vysvětlit výchovou nebo společenskými očekáváními. Předpokládá se, že se na něm podílí souhra biologických, vývojových a psychosociálních vlivů. Sociálními konstrukty jsou ovšem také pojmy a kategorie, kterými různé genderové identity označujeme. To však neznamená, že samotná genderová identita je pouhým společenským výmyslem nebo že si ji člověk dobrovolně vybírá třeba z nudy. Pokud Macinka označením „sociální konstrukt“ naznačoval právě tohle, zásadně se mýlil.
V souvislosti s genderem se často setkáváme ještě se dvěma pojmy – genderovými stereotypy a genderovými rolemi. První označuje společensky utvářené představy o tom, jací muži a ženy jsou nebo jací by měli být. Druhý pak očekávání, jaké role mají muži a ženy ve společnosti zastávat. Například že ženy jsou od přírody pečující, a proto by se měly starat především o děti, zatímco muži mají být průbojní a zajišťovat rodinu.
Volné pole dezinformací
Jenže zaměňování biologického pohlaví a genderu vytváří prostor pro nejrůznější dezinformace. Jejich šiřitelé například tvrdí, že nám kdosi chce vnutit existenci 150 pohlaví. Jenže rozlišování různých genderových identit neznamená tvrzení, že lidstvo má 150 biologických pohlaví.
A právě toho se Macinka v Mnichově dopustil. Nerozlišoval mezi anglickými termíny sex (pohlaví) a gender (rod). Zatímco první označuje biologické pohlaví, druhé má širší význam. Macinka však mluvil o dvou genderech a všechno ostatní označil za sociální konstrukt.
Sociální konstrukt přitom není synonymem pro něco smyšleného nebo neexistujícího, jak by Macinkův odmítavý tón mohl naznačovat. Sociálním konstruktem jsou třeba peníze nebo státní hranice. Jejich význam vytváří společnost, ale jejich důsledky jsou naprosto reálné.
Mužatky a ufňukané báby
K tématu se Macinka trochu oklikou vrátil svým nejnovějším vyjádřením o ženském hokeji. A ukázal přitom, jakými sociálními konstrukty, respektive genderovými stereotypy, se řídí on sám.
Ministr označil (ruské) hokejistky za „mužatky“ a hokej za sport, který považuje spíše za mužský. Do debaty navíc zatáhl feministky. Snad aby vlastní podléhání stereotypům ospravedlnil poukazem na údajnou ideologičnost ženského sportu. A pravděpodobně i proto, aby lživě naznačil, že o přítomnost Rusů na hokejovém mistrovství usilují ti, kdo jsou obvykle jeho politickými oponenty.
S nadsázkou lze říci, že navzdory svému únorovému rozdělení lidstva na dva gendery tak sám obrazně vytváří jakousi třetí kategorii genderu – „mužatky“. Nejde přitom o sportovkyně, u nichž bychom pochybovali o biologickém pohlaví, a nic nevíme ani o jejich genderové identitě. Jde o genderový stereotyp, tedy společensky utvářenou představu o tom, jak má vypadat a chovat se žena.
Zatímco některé společenské představy o genderu Macinka považuje za projev změn, které podle něj zašly příliš daleko, jiné zjevně přijímá jako samozřejmost. Například představu, že určité vlastnosti a činnosti patří mužům, zatímco jiné ženám.
A co když se ani muž nechová podle představ, které mu tradiční stereotypy připisují? Třeba projeví strach nebo se rozpláče? Našel by Macinka výraz i pro čtvrtý gender?
Možná by mu mohl poradit výrazně konzervativně orientovaný publicista Roman Joch. Ten takové označení použil už v roce 2012 na adresu tehdejšího prezidenta Václava Klause. Stalo se tak po incidentu v Chrastavě, kde na prezidenta vystřelil muž z airsoftové pistole sedm plastových kuliček. Macinka byl mimochodem incidentu, jehož obětí byl jeho někdejší šéf, přítomen.
Joch následně na svém blogu srovnával Klausovu reakci s tím, jak by podle něj reagoval Václav Havel. Zatímco Havel byl podle Jocha mužem, Klaus se zachoval jako „ufňukaná kremlofilní bába“. Označení muže ženským rodem ani zde nebylo míněno jako kompliment.
Petr Macinka tedy zjevně nepovažuje všechny společensky utvářené představy o mužství a ženství za problematické. Některé odmítá, jiné sám používá.
Ostatně některé sociální konstrukty nemusí být samy o sobě ničím špatným. Pomáhají nám orientovat se ve světě. Také představami o ženskosti a mužskosti se do určité míry řídíme všichni. Podstatné ale je, zda si uvědomujeme, že nejde o neměnné biologické zákony a že naše vlastní představy rozhodně nemusí být měřítkem pro ostatní.
Jedno je ale jisté - když Petr Macinka z vlastní představy o mužském sportu vyvozuje označení pro ženy, které se mu věnují, nevypovídá to vůbec nic o jejich ženství. Jeho neuctivé označení zato prozrazuje mnohé o něm.
