Článek
Ministr zahraničních věcí chce nově pořádat dvojí tiskové konference. Zatímco na „běžné“ tiskovky získají akreditaci výhradně novináři, které jeho tiskový odbor uzná hodné tohoto označení, ty „občasné“ budou ústupkem pro novináře z „alternativních médií“ a „konspiračních blogů“.
„Nevíme, jestli budeme rozdávat i alobalové čepice při vstupu, ale na tyto tiskové konference nepochybně Deník N pozveme,“ odpověděl ministr na otázku týkající se nevpuštění Zdislavy Pokorné, redaktorka Deníku N. Právě ten Macinka nově řadí mezi „alternativní média a konspirační blogy“.
Ministr zahraničních věcí se před novináři vyjádřil i k tomu, proč pro některá kritická média používá toto pejorativní označení: „Já nejsem ten, kdo vymyslel termín alternativní média. To jste začali dělat vy. Vy jste říkali: my jsme ti lepší, oni jsou ti alternativní,“ vysvětlil.
Kde se vzala alternativní média?
Pan ministr se mýlí. Pojem alternativní nepochází ani od novinářů z tradičních médií, ani od minulé vlády. Zrodil se v převratných 60. letech minulého století a souvisel s tím, že se začala objevovat různá „undergroundová“ média, která chtěla o událostech informovat jinak. Nikoliv z pohledu establishmentu, ale dávala prostor hlasům, které nejsou slyšet.
Původní označení tedy skutečně odkazovalo k termínu „alternativní“, což znamenalo „jiný než dominantní“. To se ale postupem času a s nástupem internetu změnilo. Začalo vznikat velké množství internetových médií. I ta se vymezovala proti zavedeným médiím, ale zároveň si příliš nelámala hlavu se základní standardy novinářské práce. Co tím míním? Například to, že se informace neověřovaly z více nezávislých zdrojů, nebyly oslovovány obě strany případného sporu, fakta byla vybírána účelově nebo se šířila tvrzení, pro které nikdy nebyly dodány spolehlivé důkazy.
Po roce 2014 přišel zlom
Po roce 2014, ve kterém Rusko anektovalo Krym a následně podpořilo separatistické síly na Donbase, aktivita tzv. médií, která se často sama nazývala „alternativními“ v Česku obrovsky narostla. Ta začala zpochybňovat informace z veřejnoprávních a dalších zavedených médií, přebíraly narativy ruské propagandy a publikovaly konspirační teorie. Do této skupiny lze zařadit například Sputnik, Aeronet, Parlamentní listy, Protiproud či Inforkurýr a mnohé další. Ve skutečnosti pojem „alternativní médium“ nebo „alternativní fakta“ slouží jako maskování skutečnosti, že jde o médium dezinformační.
U části z nich bylo přímo možné doložit vazby na Rusko. Tam patří především Sputnik. Ten byl přímo součástí ruské mediální skupiny Rossija Segodňa.
U jiných z nich se sice přímé ekonomické vazby na Rusko neprokázaly, některá však přímo přebírala ruské a prokremelské zdroje – například zprávy agentury TASS, televize Russia Today či Sputniku. Příkladem byl Infokurýr, který přebíral jak články z ruských zdrojů, tak obsah z českých kvazi-mediálních webů, například Aeronetu a Protiproudu. Ministerstvo vnitra jeho prostřednictvím popsalo vnášení kremelské propagandy do českého informačního prostoru.
Poslední skupinu tvoří česká média, která nemají přímé vlastnické či ekonomické vazby na Rusko, přesto u nich lze doložit přebírání nebo šíření ruských a prokremelských narativů. Patří mezi ně například Protiproud či Parlamentní listy.
V alternativních médiích se ale neobjevovaly jen proruské narativy, ale i narativy pročínské. Přehledně to zmapovala například Asociace pro mezinárodní otázky.
Jak se vyhranit vůči "konkurenci"?
Důležité je říci, že označení „alternativní“ nebylo těmto médiím dáváno jen zvenčí. Část z nich se k němu sama hlásila a používala je jako součást své identity. „Alternativnost“ nechápala jako nedostatek, ale jako přednost: vyjadřovat podle nich nezávislost na zavedených médiích, odpor k mainstreamu a ochotu přinášet informace a názory, kterým podle jejich představ tradiční média nedávala prostor. Právě tento druh sebevymezení se vůči „mainstreamu“ se postupně stalo jedním z „poznávacích rysů“ části těchto médií.
Důkaz, že to tak je? Kupříkladu Aeronet na stránkách píše „přinášíme informace z alternativních zdrojů“, jiná mluví o „necenzurovaném“ prostředí nebo se jiným způsobem vymezují proti „mainstreamu“.
Komu sluší alobalová čepice
Zajímavé je i tvrzení ministra, že novinářům z „alternativních“ médií bude rozdávat alobalové čepičky. To by zřejmě dávalo smysl, pokud pod slovem „alternativní“ budeme i nadále rozumět dezinformační weby jako je Aeronet. Ten má dokonce vlastní tematický štítek s názvem „chemtrails“. To jsou údajně látky záměrně rozprašované letadly, proti kterým ony pokrývky mají chránit. Například v prosinci 2021 zveřejnil článek, podle něhož měl rozbor dešťové vody z Českého ráje údajně prokázat přítomnost nebezpečných kovů a potvrdit tak přítomnost chemtrails. Jiný článek zase spojoval loňské povodně v Texasu s chemtrails a pokusy o modifikaci počasí.
Už toku 2019 šéfredaktor Petr Hájek napsal článek, jehož dlouhý článek začíná větami „Chemtrails nad Prahou: Čím nás očkovali tentokrát?“ O chemtraisls psal také web AC24 nebo Svobodný vysílač.
Přijde na tiskovku ministrův kolega?
Pokud by se tedy bude ministr Macinka rozdávat na tiskové konferenci alobalové čepice, jistě se najdou „novináři“, kteří to uvítají. Jedním z těch, kdo by to mohl ocenit, je kupříkladu Petr Hájek. Dlouholetý majitel webu Protiproud je přitom i zároveň i bývalým dlouholetým kolegou ministra Macinky - nejprve na Pražském hradě a později i v rámci Institutu Václava Klause.
Nebyl by ale pravděpodobně jediným Macinkovým „známým“, který by o podobné ochranné prostředky mohl projevit zájem. Dalšími by mohli být jeho kolegové z vládních stran. Hnutí PRO například letos v březnu veřejně tvrdilo, že chemtrails jsou skutečné, a k tomuto tématu propagovalo přednášku Radovana Dluhého. O původu chemtrails a dalších konspiracích veřejně spekulovali také další poslanci za SPD - Jiří Kobza a Radek Koten.
Není ale třeba chodit až tak daleko. Ministrův stranický kolega Filip Turek se s alternativou zase pojí v jiné oblasti – v době pandemie byl jednatelem firmy Zapper-Club, která mimo jiné nabízela „Imunitní balíček ANTI-COVID-19“. Státní zemědělská a potravinářská inspekce v březnu 2020 upozornila na používání nepovolených zdravotních tvrzení při jeho propagaci. Nabízel také knihu Paraziti v nás jeho matky Eleni,která také doporučovala neověřenou alternativní léčbu.
Pokud tedy ministerstvo zahraničních věcí zakoupilo alobalové čepičky pro novináře z alternativních médií, možná pro ně nakonec najde využití i jinde. Třeba přímo ve Sněmovně nebo na srazech bývalých zaměstnanců Institutu Václava Klause.
Další zdroje:
Stránky „alternativních“ a dezinformačních kvazi-médií
