Článek
„Kdo chce porozumět tomu, co se dnes ve světě děje, měl by si přečíst díla vizionáře Karla Čapka, která to dokonale vystihují,“ píše na sociálních sítích Jiří Kobza, bývalý poslanec SPD a nyní zastupitel Středočeského kraje (nestraník). Doporučuje například Bílou nemoc, Válku s mloky, Krakatit nebo R.U.R.
Přivlastnit si Čapka
To, co na první pohled vypadá jako výzva k četbě literatury, je ve skutečnosti pokusem „ukrást“ si Čapkovo dílo pro sebe. A následně ji použít jako kladivo na druhé. Na ty, kteří „nejdou s námi“.
Dělá to pozoruhodným způsobem:
„Ta díla popisují s jasnou vizí nejenom co se děje, ale také jak dopadneme, pokud to nezastavíme. Uvidíme, jaký vliv bude mít to přečtení na vlny propagandy, které se na nás valí z médií a trollích farem a především, zda čtenáři budou i potom náchylní té propagandě o ruských špionech věřit.“
Vzhledem k tomu, že každý, kdo maturoval z českého jazyka a literatury, tato díla alespoň základně zná, je to poměrně odvážné tvrzení. Mezi příznivci na sítích ale funguje dobře. Většina přispěvatelů souhlasí a je přesvědčena, že lidé z druhého tábora tato díla nikdy nečetli. Zvláště pokud studovali po roce 1989.
Cenzura za socialismu
To je zajímavý moment, jelikož právě Čapkova díla patří nejen k nejčastěji doporučované a velmi oblíbené četbě k maturitě a jejich neznalost je společenské faux-pas, ale i proto, že za socialismu byla s Čapkem tak trochu „potíž“.
Po roce 1948 bylo jeho dílo odstraněno z knihoven, když ale o něm v SSSR vznikla studie Sergej V. Nikolskij, které ho „rehabilitovalo“, začalo se postupně vracet. Pochopitelně v podobě, která komunistům umožňovala přivlastnit si jeho dílo. Jeho díla před rokem 1989 sice vycházela, ale v cenzurované podobě. Dostupná byla hlavně ta s protifašistickou tematikou, pohádky nebo věci, které se politiky nijak netýkaly. Zbytek se nevydával. Je tedy zřejmé, že mnoho dřívějších čtenářů četlo jen některá díla Karla Čapka nebo je znali jen v cenzurované podobě.
Před čím spisovatel varoval
Podle Kobzy Čapkovo dílo varuje před „propagandou z médií“, „trollími farmami“ a také před „válkou“. Ano – před manipulací, masovou propagandou i před válkou Čapkova díla varují velmi silně, a to jazykem své doby. Nikoliv ale v duchu politiky, kterou prosazoval v rámci SPD a prosazuje ji i jako nestraník.
Kupříkladu v románu Válka s mloky autor varuje před vytvářením umělých nepřátel, otupováním mas, propagandou nebo cynickým využíváním strachu i neschopnosti spojit se proti nepříteli. Bílá nemoc zase vypráví příběh o fámách o nakažlivé nemoci, která má za úkol usmrtit všechny starší lidi, aby se uvolnila pracovní místa i domy pro mladší. Také varuje před militaristickým vládcem, oslavováním síly nebo nacionalismem. V většině zmíněných děl upozorňuje na nebezpečí fašismu, totality a fanatismu, kdy se propaganda vydává za vlastenectví. A našli bychom pochopitelně mnoho dalších motivů.
Uštván „vlastenci“
Sám za sebe stál Čapek vždycky na straně demokracie a humanismu. V Česku byl navíc považován za „kosmopolitu“. To se mu bohužel stalo na sklonku života osudným. V období tzv. druhé republiky se stal terčem nenávisti. Ta přicházela zejména od lidí, kteří se sami označovali za „vlastence“ nebo „obránce českých zájmů“.
Vyčerpán neustálými útoky krajně pravicového a nacionalistického tisku, anonymů i vyhrožování fyzickou likvidací zemřel na plicní edém na Boží hod roku 1938. Podle dobových svědectví si v březnu 1939 přišlo pro již nežijícího spisovatele gestapo. Životem ostatně v té sobě zaplatil i jeho bratr Josef, který byl roku 1939 odvlečen do koncentračního tábora.
My nechceme válku, chceme mír!
Je cynickým paradoxem, že se ke spisovateli dnes hlásí politik, který byl až do loňského roku spojen s SPD. Tedy stranou, která často šíří narativy ruské propagandy, odmítá pomoc napadené zemi a šíří strach a nenávist mezi lidmi. Tedy druh politiky, před kterým Čapek varoval.
Jeho protiválečné romány není možné ztotožňovat s názory politiků, kteří jako Jiří Kobza a SPD z války mezi Ruskem a Ukrajinou viní oběť, nikoliv agresora. Pokud použijeme nedokonalou historickou paralelu s Mnichovskou dohodou a napadením Ukrajiny, lze mezi řádky číst, jaké postoje by Čapek mohl zastávat dnes. Mnichovskou „zradou“ byl hluboce zklamán, protože věřil v západní spojence a systém kolektivní bezpečnosti. Československou kapitulaci vnímal jako tragickou nutnost, protože náš stát tehdy zůstal bez reálné podpory.
Fakt, že Jiří Kobza nyní „čerpá z díla Karla Čapka“, nepochybně proto, aby obhájil alibismus, který říká „nechceme válku, my chceme mír“, zřejmě není jen omylem. Je to způsob, jak svůj narativ legitimizovat s pomocí všeobecně známé literární a intelektuální autority. Stejně tak slova o „trollích farmách“, přičemž trollí profily s obrázky pejsků a kočiček podporují jemu blízkou politiku jemu blízkou a zvyšují tak dosah politiků krajní pravice. Pokud o nich mluví a ukazuje přitom na své kritiky nebo seriózní média, oslabuje jejich slova.
Těžko uvěřit, že by šlo jen o náhlé literární okouzlení. Mnohem pravděpodobněji jde o promyšlený způsob, jak obrátit argumenty debaty. Kritici, kteří upozorňují na manipulaci a dezinformace, jsou označeni za šiřitele toho, co sami popisují. Slova kritiků ztrácejí váhu a hranice mezi fakty a interpretací se stírá. Pravda je lež a lež je pravda.
Další zdroje:
Facebookový profil Jiřího Kobzy
https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/domaci/jeste-se-omlouval-za-to-ze-umira-karel-capek-pred-80-lety-podlehl-stvanici-ve-stinu-mnichova-70634
https://www.idnes.cz/technet/veda/mnichovska-dohoda-1938.A180928_165406_veda_vse
