Článek
To tak nachystáte dětem svačinky, společně připravíte aktovky, poskládáte oblečení, vyčistíte boty a nařídíte budíka na brzkou ranní hodinu. Je přece druhý lednový den a děti se po zaslouženém vánočním volnu vrací zpátky do škol a školek. Nebo snad ne?
Fluktuantky z donucení
Nikoliv, děti ve skutečnosti začnou se školkou či školou ze záhadných důvodů až v polovině týdne. A tak zavoláte do práce, abyste šéfovi oznámili, že rok 2024 zahajujete dnem volna a ať si za vás sežene náhradu. Jistě jste ho potěšili. Jak to dělají rodiče, kteří s prvním pracovním dnem nového roku zároveň nastupují do nové práce, mi není jasné. Nebo ti, kdo dovolenou potřebují na velké letní prázdniny, aby se o své potomky mohli postarat. Mám na mysli zejména rodiče, kteří nemají možnost hlídání nebo k dispozici jaksi není ani druhý rodič, což je v naší zemí poměrně častý jev. Ano, hlavně samoživitelky, které se s množstvím volna, které děti během školního roku mají, mohou živit leda tak krátkými brigádami nebo se stát podezřelými „fluktuantkami“, které každý rok v červnu podávají okamžitou výpověď.
Zkrátka, když vezmu v úvahu všechny prázdniny, ředitelská volna a u menších dětí i opakující se virózy v zimním období, nezdá se mi, že by to bylo možné skloubit s běžným pracovním životem. Kvůli pay gap, která u nás činí 22 procent, se to pochopitelně týká především žen. O spravedlivém střídání, kdy polovinu času zůstává doma s dětmi žena a druhou polovinu muž, si můžeme nechat zdát. Ani tak by ale v případě, že je školka či škola zavřena celé léto, dva rodiče nepokryli všechno dětské volno. O nemocech, kdy jde jeden z rodičů tzv. na paragraf, nemluvě. Kdo si může dovolit platit chůvu (což je mimochodem dnes poměrně nedostatková profese), ten má o problém méně. Stejně tak v případě, že mají k dispozici třeba prarodiče, kteří jim pomohou. Ani tato možnost ale v době, kdy žijeme v nukleárních rodinách a často daleko od svých příbuzných, není tak častá jako dříve. Co ale ti, kdo jsou z různých důvodů většinu času na všechno sami? Nemohlo by to konečně fungovat lépe? Vždyť nám politici často opakují, že máme děti, a to nejlépe v mladém věku a v hojném počtu. Vážně si o nás myslí, že jsme tak naivní?
Jsi matka, tak se starej!
Samozřejmě, že by to mohlo i jinak. Kupříkladu, plánování volných dní ve školách a školkách by se potřebám rodičů mohlo přizpůsobovat mnohem více. Pokud bychom neredukovali volné dny, mohla by být k dispozici alespoň družina či jiný program, kterého by se děti rodičů, kteří nutně potřebují pracovat, mohly zúčastnit. To by ale zřejmě v rozhodovacích funkcích muselo být více žen, které si tento problém uvědomují. A také by se muselo změnit mentální nastavení společnosti. Když jsem se před Vánoci podivila, že naše školka zavírá o den dříve, než dětem začínají vánoční prázdniny ve škole, schytala jsem to zejména od žen. „Je to přece vaše dítě, jste matka, tak se snad postaráte, ne?“ Jistě, je to moje dítě a starám se většinu času. Někdy ale také potřebuji pracovat, protože jsem někomu slíbila, že splním jakýsi úkol, a také proto, že nechci o svou práci přijít. Kromě financí, které k životu jaksi potřebuji, mne práce navíc těší a chci ji odvádět dobře. Jenže, ve společnosti je stále zakořeněna představa, že ženská práce a kariéra není tak důležitá jako v případě mužů. Teď přece nezáleží na vzdělání a zkušenostech, a i s vysokou školou mohu pracovat třeba jako uklízečka nebo pokladní v Lidlu, a to brigádně. Tam by potřeba častého volna nevadila. Paradoxně mi toto často říkají ženy, které něco podobného zažily na vlastní kůži. Zkrátka, patriarchální představu o muži - živiteli a ženě, která se obětuje, protože jenom tak je to správně, je u nás silně zakořeněna. Mnozí lidé ji přijali za svou a přemýšlet o tom, zda je to jediný způsob, jak lze existovat, se jim nechce. A tak všem rodičům malých dětí přeji hodně sil a hodně trpělivosti při srážkách všeho druhu!
