Článek
Před několika dny vyšlo najevo, že v souvislosti s europoslancem a hlavní tváří strany Motoristé sobě, Filipa Turka, bylo podáno trestní oznámení. Týká se domácího násilí, ohrožování střelnou zbraní a znásilnění. Podala jej jeho bývalá partnerka a činy se měly stát před 15 až 20 lety.
Proč o tom píše teď?
Zpráva, kterou jako první přinesla redaktorka Apolena Rychlíková, vyvolala velkou bouři. Jak mezi Turkovými příznivci, tak mezi jeho kritiky. Hněv prvních se často snesl na ženu, která loni podala trestní oznámení i novinářku, která o události informovala. Ta nyní čelí četným urážkám a dokonce výhrůžkám smrtí. Také mezi kritiky Filipa Turka je část těch, kteří obvinění zpochybňují. Především z důvodu jeho načasování - informace přišla relativně krátce před parlamentními volbami, ve kterých se chce Turek ucházet o poslanecký mandát. Někteří za tím vidí článek na objednávku, jiní zpochybňují samotnou motivaci ženy, která trestní oznámení podala.
Z textu Apoleny Rychlíkové přitom vyplývá, že žena věc oznámila už koncem loňského roku. Tedy v době, kdy se žádné volby nekonaly a ani Turek v té době nemluvil o tom, že bude do sněmovny kandidovat. Jistě, mohla počkat až se žádné volební klání blížit nebude.
Kdy (ne)budou volby
Jenže vezměme si to popořádku: letos volíme do parlamentu, v roce 2026 máme volby komunální, následující rok volíme do senátu, v roce 2028 to budou volby prezidentské a krajské, roku 2029 evropské a opět parlamentní, v roce 2030 máme další komunální, další rok opět senátní - a tak můžeme pokračovat stále dokola. Co když se Filip Turek rozhodne kandidovat například do senátu, na pražskou radnici nebo se dokonce bude chtít stát prezidentem? Má tedy dotyčná žena odložit trestní oznámení na neurčito až se objeví nějaký volebně „plonkový“ rok?
Mnohé rozčílil i fakt, že se žena rozhodla trestní oznámení podat po tolika letech. O tom, proč ženy s takovým krokem otálejí a jak citlivé to je, bylo přitom napsáno už mnohé. Většina žen s trestním oznámením - jde-li o blízkou osobu - dlouho váhá a velká část z nich jej - z obav, co se bude dít, nebo ze studu - nikdy nepodá. Spouštěčem v jejím případě mohl být právě fakt, že Turek vystupuje jako ten, kdo má čistý štít a je odhodlán hájit zájmy druhých. Když na vás někdo takový shlíží z billboardu a vy víte, že je to ve skutečnosti docela jinak, může to být onou pomyslnou „poslední kapkou“, která rozhodne.
Ženy ženám
Pozoruhodné je, že Filipa Turka na sociálních sítích hájí také řada žen, byť z řad jeho příznivců. Sám politik na sociálních sítích prostřednictvím stránky Hranatost zveřejnil vzkazy, které mu ženy posílají. „Vím, že je to pomluva z důvodu politiky. Držte se!“ píše jedna z nich. „Že si mladá paní nebo snad dokonce slečna vzpomněla po 20 letech a zrovna před volbami, je minimálně směšné!“ a další doplňuje „Já bych čekala ještě nějakou okradenou důchodkyni… myslím, že vám ty nenávistný baby zvedají procenta“. Turkovi taková tvrzení pomáhají vytvářet iluzi, že většina lidí - a to včetně žen - stojí za ním. Zároveň tím, že obvinění bagatelizuje, utvrzuje a mobilizuje své příznivce.
Zmíněné ženy především zpochybňují, že se čin mohl stát a měl by se řádně prošetřit. Bez toho, aby situaci znaly, útočí přitom rovnou na možnou oběť. To lze částečně vysvětlit tím, že jde o voliče politika, kterému věří a nepochybují o něm. Nicméně fakt, že se na jeho obhajobu ozvalo tolik žen, svědčí i o fenoménu, který se nazývá internalizovaná misogynie.
Ten ovlivňuje postoj některých žen k sobě samým i dalším ženám. Jde o podvědomé převzetí sexistických postojů společnosti samotnými ženami. Místo solidarity s jinými příslušnicemi stejného pohlaví, se často ztotožní s patriarchálními normami a přenášejí je na ostatní ženy. Mají strach přiznat, že známý muž může být pachatelem násilí, protože to narušuje jejich jistoty. Často jde o ženy, které samy „získaly uznání“ tím, že se „nechovaly jako ostatní ženy“ – a jsou proto na sebe hrdé. A také na svou výdrž, necitlivost nebo tendenci nic „nezveličovat“. Oběť naopak vnímají jako slabou.
Vinu hledáme u obětí
To, co sledujeme kolem případu Filipa Turka, není jen reakce na jedno trestní oznámení. Je to i zrcadlo, které ukazuje, jak hluboce jsou v nás zakořeněné předsudky vůči ženám. Jak snadno je zpochybníme a hledáme vinu spíše u nich, než u možného pachatele. A jak i některé ženy samy mnohdy takové postoje neváhají přiživovat.
Je naprosto legitimní chtít, aby byl tento případ důkladně prošetřen. Ale pokud jsou prvními reakcemi na svědectví dotyčné ženy výsměch, podezření a útoky, cosi to o naší společnosti vypovídá. A také to prozrazuje, proč mnohé oběti tak dlouho váhají, zda o tom, co se jim stalo, vůbec veřejně promluvit.
