Článek
Je to jen pár dní, kdy Zdeněk Svěrák předčasně oslavil své devadesátiny na zaplněné Letenské pláni. Připomeňme si, že na ní demonstrovaly statisíce lidí, kteří nepřišli proto, že by neuznávali výsledek posledních parlamentních voleb, ze kterých vzešla Vláda Andreje Babiše. Přišli vyjádřit obavy, že kabinet překračuje svůj mandát – omezuje demokratické instituce, útočí na občanskou společnost a veřejnoprávní média a bagatelizuje aktuální bezpečnostní hrozby.
Svěrák jako největší zlo
Příznivci současné vlády to vidí jinak. To je v pořádku. V pořádku ale není rámování celé akce, které mnozí zvolili. Třeba tvrzení, že přišli násilně převzít moc nebo hledání smyšlených osobních motivací u účastníků. K nim se -možná nepřekvapivě - přidal i exprezident Václav Klaus.
Těžko předpokládat, že bude schvalovat občanskou angažovanost, když sám o ní v roce 2005 hovořil takto: „Občanská společnost je polemika se svobodnou společností a je povinností každého demokrata ze všech svých sil do konce svých věků proti ní bojovat“. A těžko předpokládat, že se vyhne osobním útokům, ve kterých byl vždy „mistrem“. Známé jsou jeho výroky, kdy příjmení svých kritiků používá v pejorativním plurálu (Halíkové, Medkové, Rychetští apod.). Tentokrát si jako terč vybral Zdeňka Svěráka, který byl jedním z nejočekávanějších hostů na Letné.
„…pro někoho mého typu byl v posledních dvou desetiletích před rokem 1989 tento člověk symbolem komunistického režimu. Byl tím, kdo z bývalého režimu nejvíc profitoval a nejvíc ho de facto reprezentoval,“ řekl Klaus Parlamentním listům. Svěrák prý byl představitelem hluboké kultury. „Svěrákové byli vždy popkultura a my, kteří jsme milovali filmové kluby, jsme žádného Svěráka nikdy nesledovali,“ pochlubil se Klaus svým rozhledem v oblasti „vysoké kultury“. Ve stejném rozhovoru herce a scénáristu přirovnává dokonce Gustávu Husákovi. Na toho prý lidé nemohli dosáhnout a svrhnout ho. „Pro nás byl symbolem a nepřítelem člověk, který se velmi výrazně promenoval v kultuře“.
Obhájce „šedé zóny“
Je pozoruhodné, že pro Klause byl za normalizace nejvíce nenáviděnou personou právě autor, který si díky svému inteligentnímu humoru získal zástupy skalních příznivců. Pro mnoho lidí bylo právě Divadlo Járy Cimrmana místem, kam si v 80. a 90. letech chodili odpočinout od od politického tlaku a každodenní reality režimu a zažít atmosféru intelektuální svobody.
A je samozřejmě pozoruhodné, že takových soudů se dopouští člověk, který se v době normalizace věnoval své úspěšné kariéře - nejprve ve Státní bance československé a od roku 1987 v Prognostickém ústavu ČSAV. V té době mimo jiné cestoval do zahraničí. Jen pět dní před revolucí odjel do Vídně a dokonce vystoupil v pořadu rakouské ORF, kde obhajoval politiku pomalých ekonomických reforem.
Právě jeho činnost v rámci Prognostického ústavu byla důvodem, proč byl (stejně jako několik dalších jeho kolegů a budoucích politiků) už během revoluce jako odborník na ekonomické otázky přizván k jednacím stolům a následně se stal prvním porevolučním ministrem financí.
A pozoruhodné je i to, že se Klaus pouští do kritiky umělce, který nikoliv bez překážek dělal svou práci. Sám bývalý politik přitom v rozhovorech opakovaně naznačuje, že pád komunismu nebyl dílem aktivních disidentů, ale výsledkem širší společenské dynamiky. Tedy nejen lidí, kteří byli otevřeně v opozici, zejména velké části lidí, které tvořily tzv. „šedou zónu“ – běžné občany, kteří režimu nepodporovali aktivně, ale ani ho otevřeně neodsoudili.
Jak nekrmit trolly
Klausův „dárek“ Svěrákovi k 90. narozeninám, kdy ho nepřímo nazývá největším zlem normalizace, tak trochu připomíná projev Milouše Jakeše, který v roce 1989 pronesl na Červeném hrádku. Ten si za terč také vybral umělce, a to zejména Hanu Zagorovou, která podepsala petici Několik vět. Zmínil sice, kolik podle jeho informací bere a jak dobře se za socialismu má, ale přesto protestuje proti vládě komunistů. Na rozdíl od Klause, který na Svěrákovi nenašel nic dobrého, ji nazval alespoň „milou holkou“.
Otázkou ale je, zda se Klausovým výrokům vůbec věnovat a dávat jim pozornost. Je zjevné, že o ni velmi stojí a jsou to právě kontroverzní, polarizující a emocionálně laděné výroky, které mu ji zajišťují. Postupně se tak proměnil v „trolla“, který si žádá svou krmi v podobě pozornosti a silných reakcí. Na faktech v následných „diskusích“ už vůbec nezáleží.
Když se každý jeho výrok mění v mediální cirkus, odvádí to pozornost od skutečně důležitých témat a vede jen k další polarizaci veřejnosti. Jediným lékem je připomenout fakta a ignorovat další neplodné diskuse.
Parlamentnilisty.cz - Klaus: Svěrák je symbolem minulého režimu. Macinka je v diplomacii jako ryba ve vodě - 25.3.2026
