Článek
Byt, ve kterém žil a pracoval Antonín Dvořák, je na prodej. Nejslavnější český skladatel v něm strávil téměř 30 let – až do své smrti v roce 1904.
30 let v jednom domě
Manželé Dvořákovi se do domu „U bílého lva“ přistěhovali v roce 1877. Skladatel měl na majitele jeden zvláštní požadavek – nikdo z nájemníků nesměl mít klavír a majitel nesměl přijmout ani do budoucna nikoho, kdo by ho vlastnil. Chtěl mít jednoduše klid na práci.
V bytě se Dvořákovým postupně narodilo celkem šest dětí. Všechny se na rozdíl od těch, které se manželům narodily na předchozí adrese, dožily dospělosti. I proto se rodina v rámci domu několikrát stěhovala – vždy do většího bytu, aby měla více prostoru. Právě nabízený byt odpovídá tomu, ve kterém žili naposledy a strávili v něm zhruba 20 let. Podle dvořákovského badatele Davida Beveridge se nacházel ve 2. patře průčelního traktu, z pohledu z ulice zcela vpravo.
Kromě rodinného života zde vznikala i vrcholná skladatelova díla. Patří sem například symfonie č. 6, 7 a 8, první řada Slovanských tanců, Requiem, oratorium Svatá Ludmila nebo opery Dimitrij, Jakobín, Čert a Káča, Rusalka a Armida.
Slavná adresa
Někdejší Dvořákovo bydliště se nachází v centru Prahy, v Žitné ulici s číslem popisným 564. Kromě dvou pokojů zahrnuje také balkon. Majitel jej nyní prodává za 12,3 milionu korun. Historické vybavení bytu ale není součástí ceny, kupující jej musí odkoupit samostatně. Navíc nejde podle všeho o původní zařízení. I když byt obsahuje například klavír, ten původní značky Bösendorfer se dnes nachází v expozici Muzea Antonína Dvořáka, stejně jako stůl, u kterého skladatel komponoval.
Historicko-kulturní hodnotu domu zvyšuje i fakt, že Dvořáka v Žitné navštěvovaly další významné osobnosti. Patřili mezi ně Johannes Brahms, Leoš Janáček, který zde dokonce krátce bydlel, Edvard Grieg nebo Petr Iljič Čajkovskij. Přicházela sem také libretistka Marie Červinková-Riegerová, spisovatel Julius Zeyer či malíř Max Švabinský. V domě se narodil i sochař Josef Mařatka, autor skladatelovy busty pro foyer Národního divadla.
Rodina se chtěla z domu v roce 1904 odstěhovat, protože hledala prostornější byt. Vybrala si bydlení na rohu Vyšehradské a Benátské ulice a stěhování plánovala na květen. Jenže 1. května 1904 skladatel náhle zemřel. Syn Otakar později vzpomínal, že Dvořák po obědě pronesl: „To se mi nějak točí hlava.“ Poté zrudl, sklonil hlavu ke straně a zbledl. „Ihned bylo posláno pro profesora Hnátka, který přišel během několika minut, ale zjistil už jen smrt,“ popsal.
Na bustě se věšelo prádlo
Dům, který dnes v Žitné ulici stojí, se od své tehdejší podoby příliš neliší. Zásadnější změnou prošel asi 20 let po skladatelově smrti, kdy byl zvýšen o dvě patra. Postupně na něm přibývaly připomínky významných osobností – vedle busty Dvořáka z roku 1927 také pamětní desky Josefa Mařatky a Jaroslava Věšína. Pamětní deska připomínající návštěvu Čajkovského byla později odcizena.
Ještě zhruba před patnácti lety přitom patřil dům k nejzanedbanějším v centru Prahy. Tomu, že zde kdysi žil světově proslulý skladatel, nasvědčovala jen omšelá a špatně viditelná busta, na které nájemníci údajně sušili prádlo. V roce 2007 proto Společnost Antonína Dvořáka a Klub za starou Prahu podaly návrh na prohlášení domu za kulturní památku. To se o tři roky později skutečně stalo.
Dům následně prošel náročnou rekonstrukcí, která musela respektovat jeho památkový status. Některé chybějící části tak byly nahrazeny přesnými kopiemi podle dochovaných plánů.
Koupit či nekoupit?
Původně se přitom počítalo s tím, že se prostory bývalého Dvořákova bytu zpřístupní veřejnosti a vznikne zde kulturní centrum s malým koncertním sálem a stylovou kavárnou. Tyto plány se ale nenaplnily. Byty v domě dnes majitel nabízí ke krátkodobému pronájmu, jak lze dohledat na webových stránkách příslušných společností.
To, co nedokončil soukromý majitel, by mohly převzít veřejné instituce. Ministerstvo kultury by se například mohlo postarat o vznik dalšího místa, které by připomínalo Dvořákův život a tvorbu. Pro vzdělávání i turistický ruch by to bezpochyby dávalo smysl. Zatím to ale nevypadá, že by o koupi bytu projevilo zájem.
Možnost odkupu nyní zvažuje i Jan Čižinský (Praha sobě), zastupitel hlavního města Prahy a starosta Prahy 7. Přesně v den 122. výročí Dvořákova úmrtí vyhlásil na sociálních sítích anketu, kterou uvedl slovy: „Normálně by byt koupilo Muzeum hudby, ale pod ministrem Klempířem to asi neklapne. A tak se ptám, zda by tu příležitost neměla využít Praha, vybavit ho zachovaným nábytkem, který Antonín Dvořák používal, a počkat na svéprávného ministra kultury.“
Názory se liší, i když značná část diskutujících je pro. Otázkou zůstává, jak přesně by se dal byt využít – zvlášť s ohledem na to, že se nachází v běžném obytném domě. Objevují se návrhy na muzeum i na využití pro umělecké rezidence.
Debata tak zřejmě bude pokračovat i na půdě pražského zastupitelstva. A není vyloučeno, že Praha nakonec získá nejen další nemovitost, ale i zajímavý kulturní prostor s příběhem, který by byla škoda nechat využívat jen ke krátkodobým pronájmům.
Další zdroj:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Anton%C3%ADn_Dvo%C5%99%C3%A1k
